V případě, že je pacientovi způsobena škoda na zdraví v souvislosti se zdravotní péčí, je jedním z rizik soudního sporu skutečnost, že v případě neúspěchu by pacient musel hradit náklady zastoupení nemocnice. Zároveň na začátku řízení mnohdy nelze s jistotou říci, zda za způsobenou škodu na zdraví (nebo zásah do osobnostních práv) odpovídá zdravotnické zařízení, nebo nikoli.

Určitou šanci pacientům v tomto ohledu dává čerstvé rozhodnutí Krajského soudu v Brně, které se sice dotýká jednoduššího typu řízení (žaloba pro zmatečnost), ale jeho závěry mohou být použitelné na širší spektrum řízení. Podstata argumentace, která byla v daném řízení použita, vychází u nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011, ve kterém ÚS zrušil rozhodnutí soudu nižšího stupně přiznávající žalobci, v daném případě také nemocnici, nárok na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem u soudu.

Argumentace se opírá o to, že žalovaná nemocnice disponuje vlastním právním oddělením a lze tak presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokáta. Vzhledem k tomu, že v řízení nebyl prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem náklady účelně vynaloženými. Pokud si žalovaná zvolila možnost být v tomto sporu zastoupena advokátem, což je její právo, nelze za této situace na žalobkyni spravedlivě žádat, aby jí plně hradila náklady řízení takto vzniklé.

Vedle toho je žalovaná nemocnice svým právním postavením subjekt hospodařící s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., je tedy státem řízena a na státní rozpočet v určitém rozsahu navázána. Ústavní soud dává ve svých nálezech opakovaně najevo, že nebude tolerovat postup, který umožňuje plýtvání veřejnými prostředky, které se prostřednictvím placených právních (či různých tzv. „poradenských“) služeb přesouvají z veřejnoprávních subjektů, které disponují vlastními právníky do rukou subjektů soukromých.

Citace z rozhodnutí Krajského soudu v Brně, sp. zn. 51 C 1/2013 ze dne 27. 5. 2013:

„Žalovaná 2) náhradu nákladů řízení uplatňovala, žalobkyně však poukázala na to, že žalovaný 2) disponuje vlastním právním oddělením a lze tak presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí právy a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokáta. Poukázala přitom na nález Ústavního soudu I. ÚS 195/11 ze dne 15. 12. 2011.

Soud má za to, že závěry z výše uvedeného ústavního nálezu lze v daném konkrétním případě aplikovat, neboť druhý žalovaný je skutečně subjektem hospodařícím s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., disponujícím právním oddělením, jak vyplývá z jeho internetových stránek. Za situace, kdy obranu proti žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. nelze považovat za složitou po skutkové ani právní stránce, jeví se náklady žalovaného 2), který se dal zastoupit advokátem, jako neúčelně vynaložené, a proto je soud úspěšnému žalovanému 2) nepřiznal.“