O skutečném průběhu veřejných diskusí, které organizují úřady, mají občané právo znát pravdu. Naši argumentaci svým rozsudkem z července 2013 potvrdil pražský městský soud. AK Zahumenský zde spolupracovala se sdružením Arnika. Soud kriticky zhodnotil postup úředníků, kteří odmítali vydat nahrávku z průběhu z nepodařeného veřejného projednání. Když se po ní začali lidé ptát, úředníci zvukový záznam zničili.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2013, č. j. 7A 280/2011 – 77 je důležitý, protože potvrdil, že zvukový záznam pořízený úřadem je informace a občan má právo získat jeho kopii. Pokud by to úřad odmítl, musí jasně vysvětlit, proč není možné případnou část obsahující chráněné údaje „vypípat“. Pouhý odkaz na to, že záznam může obsahovat nějaké osobní údaje, podle rozhodnutí nestačí. České soudy už dříve potvrdily možnost pořizovat si vlastní nahrávky, poprvé se ale soud vyjádřil k povinnosti úřadů poskytovat jejich zvukové záznamy.
Na okraj stojí za podotknutí, že krajský úřad i Ministerstvo pro místní rozvoj se zveřejnění nahrávky bránili s absurdní argumentací, že prý by se vymazáním osobních údajů mohl samotný záznam poškodit. Soud úřady zkritizoval a prohlásil, že „…procesní obrana žalovaného ve smyslu možného znehodnocení záznamu pro účely vyžadovaného pořízení zápisu vykazuje prvky svévole, neboť předmětem žádosti nebylo poskytnutí originálního záznamu, nýbrž přirozeně jeho kopie, tvrzené znehodnocení záznamu jako takového je vyloučeno.“ Celou situaci pak dokresluje skutečnost, že měsíc nato předali úředníci záznam soukromé firmě, která jej definitivně zničila. A to přesto, že podle svého archivního a skartačního řádu měl úřad povinnost záznam několik let uchovat.