Po přijetí nového občanského zákoníku v roce 2013 zachvátily neziskový sektor mnohé hysterie a dezinformace. Jednou z poměrně častých dezinformací byla zpráva, že spolky podle nového občanského zákoníku nemohou poskytovat služby. Pod tímto neověřeným dojmem a ze strachu z nové legislativy část tehdejších občanských sdružení změnila v roce 2013 právní formu na obecně prospěšnou společnost.
Ještě dnes se ale setkávám s tím, že klienti, kteří se na mně obracejí s požadavkem, abych jim pomohl se změnou právní formy na zapsaný ústav, jsou motivováni tím, že se přece „transformovat musejí“. Obvykle začínám tím, že jim vysvětluji, že nemusejí. Samozřejmě má smysl se zamyslet, jestli je pro ně vhodnější ústav nebo spolek, ale není možné říci, že sociální či zdravotní služby v rámci spolkové činnosti provozovat nemohou.
Historické souvislosti nepříliš radostné
Je pravda, že tento názor není zcela nový. Po určitou dobu jej bohužel v minulosti zastávalo Ministerstvo vnitra ČR, které vykládalo § 1 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů tak, že občanská sdružení nemohou služby poskytovat. Mnoha aktivním lidem tak znepříjemnilo život, když na ta sdružení, která služby poskytovala, v rámci změn stanov vyvíjela nátlak směřující k tomu, aby takové činnosti zanechali, nebo si pro její realizací založili obecně prospěšnou společnost.
Tento právně nepodložený názor se pak dostal do diskusí v roce 2012, když v novele zákona o sociálních službách byla navrhována výslovná formulace, že spolky nemohou být poskytovatelem sociálních služeb. Přestože již mezirezortním připomínkovém řízení byl tento pokus vyřadit spolky z poskytování služeb zastaven, pomohl nepochybně k vyvolání obav, které jsem zmínil v úvodu tohoto textu.
Ale fakt spolky ty služby poskytovat mohou
Jsem přesvědčen, že jakékoli závěry směřující k tomu, že spolky nemohou sociální, zdravotní nebo jiné služby poskytovat, jsou již skutečně překonány. Abych pomohl překonat strach i těm, kdo ještě váhají, shromáždil jsem texty jiných moudrých hlav, které tento závěr jednoznačně podporují.
Tak například Kateřina Ronovská ve výborné knize Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích jednoznačně uvádí na str. 49 následující: „Pro spolek je pojmově příznačné jeho založení ve společném zájmu členů. Je přitom nerozhodné, zda tento společný zájem má zároveň (vedle toho) povahu soukromého nebo veřejného zájmu, resp. zájmu obecného. Společným zájmem soukromým tak mohou být například vycházky členů do přírody … zatímco společným zájmem veřejným může být například ochrana zájmů soutěžitelů nebo spotřebitelů formou veřejné služby (spolkové činnosti) navenek, či poskytování sociálních služeb. Zákoník tomu neklade žádné omezení, pro něž by ani nebyl shledán ospravedlnitelný důvod.“
Lenka Deverová pak v rámci Studie pro Koncepci politiky vlády vůči nestátním neziskovým organizacím do roku 2020, týkající vývoje legislativy kritizuje výše zmíněnou snahu vyloučit spolky z poskytování sociálních služeb jako diskriminační a konstatuje, že „podle současné úpravy není právní forma spolku důvodem nepřiznání registrace poskytovatele sociálních služeb“.
Konečně pak přímo na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR je uvedeno:
„K 1. 1. 2014 vstoupil v účinnost nový občanský zákoník, ve kterém je uvedeno, že sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky. V poslední době se na MPSV obracejí někteří poskytovatelé s dotazy, jak bude po 1. 1. 2014 MPSV přistupovat ke spolkům jako poskytovatelům sociálních služeb, respektive zda MPSV připravuje novelu zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, která by spolkům znemožnila poskytování sociálních služeb. K těmto zbytečným obavám MPSV sděluje následující:
- stejně jako dosud, tak i nadále nebude zákon o sociálních službách vylučovat právnické osoby s jakoukoliv právní formou při registraci sociálních služeb,
- právní forma poskytovatele sociálních služeb také není a nadále nebude rozlišovacím kritériem při poskytování dotací,
- spolky mohou být zaměstnavateli, tudíž bude i nadále možné, aby spolek naplňoval svůj záměr skrze své zaměstnance, kteří nemusejí být členy spolku.“
Pevně doufám, že tento text pomůže rozptýlit neodůvodněné obavy, že spolky se nemohou stát, nebo (snad ještě častěji) zůstat, poskytovateli služeb. Pokud je Vaše zkušenost v čemkoli odlišná, budu rád, když mi o ní napíšete.