Dnes v dopoledních hodinách byl vyhlášen nález Ústavního soudu ČR, který se věnoval otázce náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím (rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a uvalením vazby) podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním. Ústavní soud ČR se konkrétně věnoval příčinné souvislosti mezi trestním stíháním (a nezákonnou vazbou) a znehodnocením akcií obchodní společnosti.

Skutkový stav

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 2. 2011, č. j. 27 C 267/2008-78, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, jíž se po státu domáhal zaplacení odškodnění ve výši 77.100.000 Kč s příslušenstvím odpovídající znehodnocení akcií obchodní společnosti. Dané znehodnocení akcií bylo podle tvrzení stěžovatele způsobeno nezákonným rozhodnutím o zahájení trestního stíhání a uvalením vazby (Stěžovatel byl nejprve stíhán pro trestný čin podvodu, pak pro trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Stěžovatel byl v celém rozsahu pravomocně zproštěn podané obžaloby rozsudkem Městského soudu v Brně.)

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 potvrdil (rozsudkem ze dne 28. 7. 2011 č. j. 70 Co 317/2011-94). Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 3. 2013, č. j. 28 Cdo 122/2012-110, pro nepřípustnost odmítnuto. Obecné soudy dospěly k právnímu závěru o nedostatku příčinné souvislosti mezi trestním řízením, popř. vazbou stěžovatele, a vznikem škody. Stěžovateli mohla vzniknout škoda následkem bezúplatného převodu dobývacího prostoru Svatoňovice, který byl majetkem obchodní společnosti, na třetí osobu. Příčinou škody mohl být podle právního posouzení obecných soudů pouze postup likvidátora obchodní společnosti, který smlouvu o převodu dobývacího prostoru uzavřel. Za důvod vzniku škody tedy soudy nepokládaly vazbu a trestní stíhání stěžovatele.

Ústavní stížnost

Proti rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 2 a Městského soudu v Praze podal stěžovatel ústavní stížnost. V ní tvrdí, že se obecné soudy nevyrovnaly ústavně konformním způsobem s jeho nárokem na náhradu škody, když se dovolával náhrady škody nikoli pro převod dobývacího prostoru, nýbrž pro trestní stíhání a zabavení akcií v trestním řízení (které vedlo k nemožnosti vykonávat akcionářská práva, k nedostatku usnášeníschopnosti valné hromady i odklonu obchodních partnerů). Nesouhlasí s tím, že obecnými soudy byl vznik škody spojován toliko s postupem likvidátora. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno základní právo na ochranu vlastnictví, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu a právo na spravedlivý proces.

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1680/13

Ústavní soud ČR vyhověl stížnosti stěžovatele a zrušil rozsudek Městského soudu v Praze, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 a usnesení Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Ústavní soud ČR k posuzované věci konstatoval, že obecné soudy zasáhly do práva stěžovatele na spravedlivý proces, neboť v odůvodnění nevyřešily ústavně konformně otázku podmínky vzniku odpovědnosti státu za škodu, a to příčinné souvislosti mezi trestním stíháním (zahájením trestního procesu, zabavením akcií, popřípadě i vazbou stěžovatele) a tvrzenou škodou.

Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy nesplnily povinnost řádného odůvodnění soudního rozhodnutí, která je součástí principů spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. „Význam práva na řádné odůvodnění rozhodnutí soudu – ať už přímo pro účastníka řízení jakožto jeho nositele, či pro celou společnost – je spatřován ve třech rovinách. Je korelátem práva účastníka řízení přednášet návrhy, argumenty a námitky, aby na ně dostal od obecného soudu náležitou odpověď. Představuje zároveň jednu ze záruk, že výkon spravedlnosti není arbitrární, neprůhledný a že rozhodování soudů je kontrolované veřejností. Vytváří rovněž předpoklad pro účinné uplatňování opravných prostředků, které má účastník řízení k dispozici.“ (str. 4-5 nálezu ÚS)

Zproštění obžaloby zakládá nárok na náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním

Ústavní soud v nálezu upozornil, že zproštění obžaloby obecně zakládá nárok na náhradu majetkové újmy proti státu z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým se rozumí též usnesení o zahájení trestního stíhání, popř. usnesení o vzetí do vazby. Dle Ústavního soudu ČR tak soudy byly povinny na základě okolností případu a důkazního stavu zvažovat, zda stěžovatelem tvrzená škoda (znehodnocení akcií obchodní společnosti, u kterých majetková hodnota podle stěžovatele klesla na 0 Kč) mohla být způsobena trestním stíháním nebo vazbou. Obecné soudy vybočily z mezí ústavnosti, pokud a priori a bez náležitého odůvodnění usoudily, že škoda mohla vzniknout pouze postupem likvidátora. Stěžovatel v žalobě popsal vzniklou škodu jako rozdíl nominální hodnoty akcií v době před trestním řízením a hodnoty akcií po zahájení trestního stíhání, kdy mu byly akcie zabaveny a nemohl s nimi nakládat, tedy nešlo o škodu v důsledku převodu dobývacího prostoru, ale z důvodu trestního stíhání a zabavení akcií.

Dle Ústavního soudu ČR nelze v posuzované věci vznik odpovědnosti státu za škodu bez dalšího vyloučit. V řízení před Ústavním soudem ČR ho ovšem není možno ani přímo dovozovat, protože musí být posouzen nejprve obecnými soudy, a to výkladem a použitím hmotného práva, mj. zákona č. 82/1998 Sb. Otázka příčinné souvislosti byla nyní obecnými soudy posouzena neúplně (blíže viz bod 28 a 29 nálezu ÚS)

Nyní je na obecných soudech, aby na podkladě okolností případu řádně zhodnotily, zda v předmětné věci nárok na náhradu škody proti státu stěžovateli vznikl.

Závěr

Ústavní soud ČR se ve výše citovaném nálezu k otázce příčinné souvislosti mezi trestním stíháním a znehodnocením akcií obchodní společnosti v podstatě nevyjádřil. Věc vrátil obecným soudům s poukazem na nedostatečné odůvodnění rozhodnutí. Nyní tudíž bude nutné vyčkat, jak se s problematikou opětovně vypořádají obecné soudy. O dalších rozhodnutích ve věci budeme na našich stránkách informovat.

Celý nález Ústavního soudu ČR ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. I. ÚS 1680/13, je možné nalézt zde.