V médiích je opakovaně probírána otázka přezkumu znaleckých posudků. Mnohdy se v trestních řízeních setkáváme s tím, že soud musí posoudit několik posudků a odborných vyjádření: jeden si nechá zpracovat obžaloba, jeden obžalovaný, další pak zadává soud. Jak víme právě i z medializovaných kauz, závěry jednotlivých posudků se mnohdy diametrálně rozcházejí.

Některé nedostatky v činnosti znalců z oboru zdravotnictví jsem už před lety shrnul v analýze Problémy v činnosti soudních znalců v oboru zdravotnictví. Nyní bych se zaměřil pouze na jeden specifický problém: otázku potřebné specializace a zkušeností při znalecké činnosti. Jako příklad si vyberu specializaci „porodní asistence“. Ta je zajímavá již tím, že donedávna nebyl žádný znalec, který by měl tuto oblast zapsánu v seznamu znalců, dnes je, pokud vím, takový znalec, resp. znalecký ústav, jen jeden.

Porodní asistence v komunitě a trestní stíhání Ivany Königsmarkové

Zejména problematickou oblastí je pak výkon porodní asistence v komunitě, ať již jde o domácí porody či jinou nenemocniční péči. To se ukázalo v rámci trestního stíhání porodní asistentky Ivany Königsmarkové, který byla nejprve pravomocně odsouzena na základě znaleckých posudků vypracovaných lékaři, které se ale následně zastal Ústavní soud, což vedlo k zprošťujícímu rozsudku. Ústavní soud v její věci (I. ÚS 4457/12) konstatoval, že znalecký posudek je nepochybně významným druhem důkazních prostředků a v rámci dokazování v trestním řízení mu přísluší významné místo. Nelze však pustit ani na okamžik ze zřetele, že ze stěžejních zásad dokazování v novodobém trestním procesu vyplývá požadavek kritického hodnocení všech důkazů, včetně znaleckého posudku. Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě, jako každý jiný důkaz; ani on á priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti.

Ústavní soud kriticky přistoupil k tomu, jak lékaři postup porodní asistentky hodnotili: „Z obsahu předmětného znaleckého posudku lze naopak dovodit, že na stěžovatelku jsou kladeny poměrně značné nároky (v právu platí obecná maxima nemo tenetur ad impossibile), pokud měla z nejasných příznaků odhadovat možnosti vzniku i poměrně vzácného poškození plodu, jakou je hypoxie, ke kterému dochází i ve vybavených porodnických zařízeních. Nelze zajisté vyloučit, že i klidně probíhající fyziologický porod se může rychle změnit; předpokládat všechny možnosti a reagovat na ně v poměrně značném předstihu by de facto muselo vést k naprostému vyloučení možnosti tzv. domácích porodů. Tu Ústavní soud připomíná, že moderní demokratický a právní stát je založen na ochraně individuální a nedotknutelné svobody, jejíž vymezení úzce souvisí s důstojností člověka. Tato svoboda, jejíž součástí je i svoboda v osobních věcech, které člověk činí, je doprovázena určitou mírou přijatelného rizika. Právo na svobodnou volbu místa a způsobu porodu – z hlediska rodičů – je limitováno jen zájmem na bezpečném porodu a zdraví dítěte, tento zájem však nelze vykládat jako jednoznačnou preferenci porodů ve zdravotnických zařízeních.“

Požadavek na zachování stejné odbornosti znalce

Ústavní soud se výslovně nevyjádřil k tomu, zda posudek ze strany lékařů je dostatečný k posouzení postupu porodní asistentky (nelékařské samostatné profese), která navíc pracuje mimo porodnici. Sám však „shodil“ odborné závěry, ke kterým znalci došli. Zcela jednoznačně se ve prospěch toho, že znalec musí mít stejnou odbornost jako zdravotník, jehož jednání je posuzováno, vyslovil kongres České lékařské komory dne 18. 6. 2009 v bodu 3 usnesení z kongresu:

„Posuzovat správnost či nesprávnost postupu lékaře, či jiného zdravotníka, by měl vždy znalec stejné odbornosti, který zná rozsah jeho profesních povinností a dokáže posoudit, zda byly dodrženy či porušeny. To nevylučuje, aby se ve složitějších případech na posuzování podíleli i znalci z dalších oborů, zejména z oboru soudního lékařství při interpretaci pitevních nálezů, stanovení příčiny smrti, patologických úrazových změn, toxikologických a dalších laboratorních nálezů a dalších skutečností, které přísluší posuzovat soudnímu lékaři.“

Toto usnesení přitom precizně uvádí, že daný závěr platí nejen pro lékaře, ale také pro jiného zdravotníka. Ke shodnému závěru dospívá vrchní právník ČLK, Jan Mach ve své knize Lékař a právo, praktická příručka pro lékaře a zdravotníky (Grada, 2010), kde se zabývá otázkou ustanovení znalce z nesprávného oboru, tedy ustanovení znalce, který je znalcem v jiném oboru, než je ten, který má být posouzen.

Na straně 94 autor uvádí příklad, kdy na všeobecného lékaře byla podána žaloba kvůli tomu, že měl zanedbat onkologickou prevenci, a soud ustanovil znalce z oboru zdravotnictví odvětví onkologie. Bylo však namítáno, že takový znalec nezná rozsah profesních povinností ani vzdělávacího programu lékaře z odbornosti praktický lékař, proto není kompetentní posoudit, zda tento lékař porušil či neporušil své profesní povinnosti, byť k odborné stránce případu se jistě mohl kvalifikovaně vyjádřit. Rozhodující otázku, zda došlo či nedošlo k porušení profesních povinností, však již onkologovi řešit nepřísluší. Na základě této námitky byl přizván znalec z oboru zdravotnictví, odvětví všeobecného praktického lékařství, a případ byl posuzován společně dvěma znalci. Další případ, který autor uvádí na str. 95, řešil správnost postupu internistky a ustanoveni byli znalci z oboru chirurgie a soudního lékařství, což opět muselo být doplněno a na posudku se musel podílet též znalec z oboru vnitřního lékařství.

Řešení pro porodní asistenci? Ad hoc znalci

Jak překonat problém, pokud na danou specializaci není dostatek znalců?  Nic nebrání tomu, aby orgány činné v trestním řízení ustanovily i odborníka (porodní asistentku) či ad hoc ústav nezapsaný v seznamu, pokud s tím tento souhlasí a splňuje potřebnou odbornou kvalifikaci k podání znaleckého posudku (§ 24 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících – viz také rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 11 Tdo 1202/2010, [R 39/2011 tr.]). Bude se ovšem jistě potřeba vypořádat s tím, aby znalec či znalecký ústav byl nestranný a nezávislý, což je v „malém“ Česku a na Moravě někdy problém.

V případě lékařů ovšem hrozí a priori podjatost lékaře, který má posuzovat postup porodní asistentky při porodu doma, když jejich stavovská organizace (Česká lékařská komora) zastává stanovisko, že porod doma je za všech okolností postupem non lege artis..

Závěr

Materiál vydaný britskou královskou prokuraturou znalce vyzývá, aby v každém posudku uvedli detaily kvalifikace, zkušenosti či akreditaci relevantní k zadané práci, stejně jako šíři a rozsah expertízy. Znalci je výslovně zakázáno, aby v posudku zašel mimo rámec své expertízy. Německá literatura vyžaduje po znalcích nejen nadprůměrné znalosti v oboru, ale i praktické zkušenosti. Uvedené principy mohou pro činnost orgánů činných v trestním řízení představovat určité obtíže, v praxi se ale neobejdeme bez toho, abychom se s nimi vypořádali.