Jak jsme psali již v článku Poskytování homeopatických služeb nelékařem není přestupek, Krajský soud v Brně zaujal v samém závěru minulého roku stanovisko, že osoby poskytující homeopatické služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb dle zákona o zdravotních službách (zákon č. 372/2011 Sb.) nelze za tuto jejich činnost trestat. Na tento právní názor nyní stejný soud navázal v obdobné věci, v níž opět vyhověl žalobkyni a zrušil napadené přestupkové rozhodnutí.
Skutkový stav a námitky
Obdobně jako ve zmíněném předcházejícím případě (rozsudek ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 43/2014-99) naše kancelář zastupovala v řízení před Krajským soudem v Brně žalobkyni, která se domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje a Ministerstva zdravotnictví, jimiž jí byla uložena pokuta za to, že poskytovala homeopatické služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve smyslu zákona o zdravotních službách. Toto oprávnění je udělováno většinou místně příslušnými krajskými úřady a představuje jakési „živnostenské oprávnění“ pro poskytovatele zdravotních služeb, přičemž dle zákona je může získat pouze osoba, která je buď sama lékařem či jiným zdravotnickým pracovníkem (podle podmínek zvláštního zákona) nebo pokud je jím v případě právnické osoby její odborný zástupce.
Jak vyplývá z četných vyjádření Ministerstva zdravotnictví, volně dostupných např. zde, to zastává striktní postoj, že homeopatické služby může poskytovat pouze lékař. Právě podmínění poskytování homeopatických služeb udělením oprávnění k poskytování zdravotních služeb je pak jednou z cest, jak tohoto stavu dosáhnout, jelikož osoby vykonávající čistě homeopatii zpravidla v praxi podmínky pro udělení tohoto oprávnění nesplňují (ve většině nemají formální lékařské vzdělání).
Naopak žalobkyně (totožně jako v předcházejícím v případě) zaujala stanovisko, že jí poskytované homeopatické služby nejsou zdravotními službami ve smyslu zákona o zdravotních službách, a tedy k jejich poskytování není nutné získat zmíněné oprávnění.
Co do stručného shrnutí konkrétních argumentů, žalobkyně především namítala, že
- výklad pojmu „zdravotní služby“ ze strany správních orgánů je příliš široký, přičemž pokud by pod něj spadalo i poskytování homeopatie, musely by jí následovat prakticky všechny činnosti mající pozitivní vliv na lidské zdraví, tedy ad absurdum od masáží, trenérských služeb, výživového poradenství, přes služby kadeřnické, kosmetické, reiki, jógu, podávání čajů či léčivých bylin, až po některé náboženské a filosofické směry;
- argumentace Ministerstva zdravotnictví směřující k zachování „větší bezpečnosti pacientů“ nemá v moderním non-paternalistickém pojetí zdravotnického práva, v jehož rámci každý pacient rozhoduje o své léčbě na základě své svobodné vůle, místo;
- s ohledem na úmysl zákonodárce a názory právních teoretiků je homeopatie poskytována pouze na základě smluvního typu smlouvy o péči o zdraví podle občanského zákoníku a nikoliv podle zákona o zdravotních službách.
Právní názor Krajského soudu v Brně
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 5. 4. 2017, č. j. 62 A 142/2015-47, rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví zrušil a věc vrátil tomuto ministerstvu k dalšímu řízení. Pro kontext je nutno poznamenat, že v dané žalobě rozhodoval sice stejný soud jako v předešlém případě, nicméně tato věc příslušela jinému soudnímu senátu. Oproti rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 43/2014-99, se pak tento jiný soudní senát prakticky zcela ztotožnil s žalobními námitkami.
Shodně se svým předcházejícím rozhodnutím Krajský soud v Brně konstatoval, že při aplikaci značně obecné definice pojmu „zdravotní služby“ dle zákona o zdravotních službách, je nutno (a zejména v otázce správního trestání) hledat rozumný výklad, aby nedocházelo k nadměrné regulaci a ctít zásadu in dubio pro libertate (v pochybnostech pro osvobození/neuznání viny).
Především pak Krajský soud v Brně v naprosté shodě se žalobkyní v této věci konstatoval, že „oblast poskytování homeopatického poradenství (jakož i ostatních metod alternativní medicíny) je regulována zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník […], a to konkrétně v oddílu ‚Péče o zdraví‘ (§ 2636 a násl. OZ).“ Dále pak uvedl, že „[s]mlouva o péči o zdraví dopadá na případy odlišné od zdravotní péče poskytované provozovateli zdravotnických zařízení (konvenční zdravotní služby), tedy např. na činnost léčitelů, masérů, chiropraktiků a dalších, které nespadají do působnosti zákona o zdravotních službách. Skutečnost, že činnost žalobkyně spočívá ve zjišťování zdravotního stavu pacienta, okolností, jež měly nebo mohly mít vliv na jeho zdravotní stav, jakož i doporučení homeopatického přípravku, bez dalšího nepostačí k zařazení homeopatie mezi zdravotní služby ve smyslu zákona o zdravotních službách.“
Dopady rozhodnutí
Jak vyplývá z uvedeného, aktuální rozsudek představuje jednak potvrzení dříve vyjádřeného právního názoru Krajského soudu v Brně stran samotné otázky nemožnosti přestupkově trestat osoby poskytující homeopatické služby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb, dále pak rozvedení tohoto názoru o konstatování úplné výluky homeopatie z působnosti zákona o zdravotních službách.
Obdobně jako v případě rozsudku ze dne 20. 12. 2016, č. j. 29 A 43/2014-99, i zde očekáváme, že Ministerstvo zdravotnictví podá kasační stížnost, která věc „přesune“ k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten, s ohledem na odlišnosti v odůvodnění obou citovaných rozsudků Krajského soudu v Brně, bude stát nejen před otázkou, zda je možno trestat jedince za poskytování homeopatických služeb bez uděleného oprávnění ve smyslu zákona o zdravotních službách, ale také před otázkou vyjasnění, na jaké argumentaci tento závěr (bude-li potvrzen) postavit. V tomto směru pevně věříme, že v případě potvrzujícího rozsudku se Nejvyšší správní soud maximálně přiblíží argumentaci obsažené v aktuálním (radikálnějším) rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2017, č. j. 62 A 142/2015-47, která odpovídá námi vzneseným žalobním námitkám.
Konečné slovo bude tedy mít Nejvyšší správní soud. Již nyní je však možné konstatovat minimálně to, že názor, dle nějž je možné, aby homeopatické služby beztrestně poskytovali nelékaři (osoby bez oprávnění k poskytování zdravotních služeb) nepředstavuje ojedinělý exces, ale naopak výsledek shody napříč celým Krajským soudem v Brně.