Ústavní soud se na základě ve svém nedávném nálezu sp. zn. ÚS 3526/16 vyjádřil k otázce možnosti nahlížení rodičů do trestního spisu vedeného ve věci úmrtí jejich novorozeného dítěte. Rodiče zastupovala naše advokátní kancelář. Orgány Policie ČR a státní zastupitelství žádosti rodičů odmítaly vyhovět s tím, že rodiče nejsou žádnými ze zákoně uvedených osob, které mají do spisu přístup podle zákona. Podle Ústavního soudu ale rodiče spadají do kategorie tzv. jiných osob, které do spisu mohou nahlížet za účelem uplatnění svých práv, resp. práv dítěte. Podle Ústavního soudu mají rodiče právo do spisu nahlédnout již na základě samotné skutečnosti, že jsou rodiči zesnulého dítěte.

Skutkové okolnosti

Na konci roku 2014 byli rodiče trestně stíhání pro trestný čin usmrcení z nedbalosti. Toho se měli dopustit tím, že svého syna odmítli týden po narození hospitalizovat, přestože jim to bylo ze strany lékařek doporučováno. Na základě vyšetření byla v té době novorozenci diagnostikována dehydratace, známky jiných zdravotních problémů nejevil. Rodiče svého syna odmítli hospitalizovat s tím, že je-li jejich dítě pouze dehydratované, dokáží se o něho postarat sami. Přes noc se však zdravotní stav dítěte prudce zhoršil, načež dalšího dne v nemocnici zemřelo. Podle pitevního protokolu byla bezprostřední příčinou smrti pozdní novorozenecká sepse, septická meningoencefalitida gramnegativní (proteová).

Trestní stíhání proti rodičům bylo záhy po jeho zahájení zastaveno a věc odložena. Dle státní zástupkyně nebyla dostatečně prokázána příčinná souvislost mezi jednáním stěžovatelů (odmítnutí hospitalizace) a následkem v podobě úmrtí dítěte, stejně jako subjektivní stránka ve vztahu k tomuto následku (nebyla prokázána nedbalost).

Zhruba rok po zastavení trestního stíhání podali rodiče žádost o umožnění nahlédnutí do spisu. Rodiče si totiž přáli seznámit se se skutečnostmi, které byly v souvislosti s prošetřováním smrti jejich syna zjištěny. Jejich žádosti však nebylo vyhověno s odůvodněním, že vystupují z pozice podezřelých, kteří nemají dle § 65 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“), právo do spisu nahlížet.

Kdo může nahlížet do spisu?

Možnost nahlížení do trestního spisu je v § 65 odst. 1 trestního řádu upravena takto: „Obviněný, poškozený a zúčastněná osoba, jejich obhájci a zmocněnci mají právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování a osobních údajů svědka podle § 55 odst. 2, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich částí. […] Jiné osoby tak mohou činit se souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu, jen pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv.“

Podle Ústavního soudu rodiče nevystupovali v době podání žádosti o nahlédnutí do spisu ani z pozice poškozených ani obviněných. Ústavní soud je toho názoru, že v trestním řízení vedeném s rodiči byli oni jedinými podezřelými, resp. obviněnými, a nemohou být tedy zároveň poškozenými. K argumentu rodičů, že byli v řízení chvíli obviněnými, se soud vyslovil v jejich neprospěch. To, že byli rodiče v průběhu trestního řízení chvíli obviněnými neznamená, že – jednoduše řečeno – jimi budou napořád, i po skončení trestního stíhání.

Nahlédnutí do spisu a tzv. jiné osoby

Vzhledem k tomu, že rodiče nebyli dle soudu v době podání žádosti o možnosti nahlédnout do spisu vedeném v trestní věci úmrtí jejich dítěte poškozenými ani obviněnými, byli dle soudu tzv. jinými osobami ve smyslu § 65 odst. 1 trestního řádu. Ty mají dle citovaného ustanovení právo nahlédnout do spisu, je-li to třeba k uplatnění jejich práv.

Ústavní soud na úvod zdůrazňuje, že ani tzv. jiné osoby nedisponují neomezeným právem na přístup ke spisu a je vždy třeba vyvažovat práva a oprávněné zájmy těchto osob na straně jedné a na straně druhé legitimní důvody k odepření takového přístupu ve veřejném zájmu či v zájmu ochrany práv třetích osob. Tyto jiné osoby musí také v případě žádosti o nahlédnutí do spisu doložit relativně konkrétní důvod, ze kterého vyvozují své právo nahlédnout do spisu. Stěžejní část argumentace Ústavního soudu se týká otázky, do jaké míry konkrétnosti musí být důvod žadatelů specifikován.

Státní zastupitelství a policejní orgány namítaly, že rodiče konkretizovali tento důvod až v žádosti o přezkoumání postupu Městského státního zastupitelství v Brně, a nikoliv hned v úvodní žádosti o nahlédnutí do spisu. V obecné rovině Ústavní soud dovodil, že je třeba rozlišovat případy, kdy tzv. jiná osoba ve smyslu § 65 odst. 1 trestního řádu je účastníkem trestního řízení a kdy naopak účastníkem řízení není. V prvním případě jsou nároky na konkretizaci důvodu nižší než v druhém případě, protože je-li žadatel o přístup ke spisu účastníkem řízení, jsou již a priori známy skutečnosti relevantní pro předmětné posouzení.

Rodiče nemusí konkretizovat důvod pro nahlédnutí do spisu ve věci jejich zesnulého dítěte

Ústavní soud výše uvedené obecné pravidlo doplnil o pravidlo speciální. Jsou-li žadateli o přístup ke spisu rodiče v případu jejich zesnulého dítěte, „je právní důvod k nahlédnutí do spisu obsahujícího informace o úmrtí svého dítěte instinktivně rozpoznatelným a presumovatelným, přičemž tento nevyplývá jen z práv odvozených od samotných práv dítěte, ale řada z těchto práv rodičů náleží originárně přímo jim.“ Soud v souvislosti s tímto uvádí následující: „Jinými slovy, koncepce právního postavení rodičů ve vztahu k jejich nezletilým dětem je vybudována na komplexu vzájemně neoddělitelných práv a povinností, spočívajících ve výchově, výživě, podpoře a ochraně nezletilých dětí. Tato se nevyčerpává faktickými projevy, ale spočívá i v ochraně právní. Je pravdou, že i tato se zpravidla děje pouze inter vivos, nicméně i po takovém úmrtí některá práva rodičů trvají, některá vznikají nově, např. právo k uplatňování postmortální ochrany osobnosti zesnulého nezletilého dle ustanovení § 82 odst. 2 občanského zákoníku, v každém případě pak trvá zvláštní právní ochrana vztahu mezi rodiči a zesnulým nezletilcem. Rodiče totiž budou zpravidla tím jediným, kdo po jeho smrti bude mít vůli a zájem učinit všechny kroky k tomu, aby bylo odhaleno případné zavinění jeho smrti třetí osobou, resp. aby okolnosti jeho smrti byly řádně vyšetřeny. Nelze opomenout ani to, že úmrtí nezletilého potomka představuje patrně jeden z nejvíce traumatizujících prožitků, jaký se rodičům v běžných současných podmínkách může přihodit, a tedy za splnění patřičných zákonných předpokladů se z právního hlediska může jednat o velmi citelnou nemajetkovou újmu.“ Soud tak připomíná, že vztahy mezi rodiči a dětmi zastávají mezi společenskými vztahy tak mimořádné místo, že v některých aspektech ani nemají obdoby. Své tvrzení soud podporuje odkazy na četnou vnitrostátní i mezinárodní právní úpravu zdůrazňující právo rodičů na právní ochranu jejich dítěte.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud uzavřel, že neuvedou-li výslovně rodiče v žádosti o nahlédnutí do spisu, které právo chtějí uplatnit (právní důvod jejich žádosti), není to na překážku umožnění nahlédnutí. V takovém případě musí dotčené orgány předpokládat komplex práv opravňujících je k nahlédnutí do spisu.

Tím, že státní zastupitelství a policejní orgány odmítaly rodičům umožnit přístup do spisu, porušily právo rodičů na ochranu jejich rodičovství zaručené v čl. 32 a práva na spravedlivý proces vyjádřeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud dotčená rozhodnutí o neumožnění nahlédnutí do spisu zrušil. Rodiče tak mají nyní možnost získat přístup do spisu vedeného ve věci úmrtí jejich dítěte a dozvědět se např. informace o okolnostech úmrtí, ke kterým dospěly orgány činné v trestním řízení.

Nález Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3526/16. Dostupný zde.

Autor: Jaroslav Hroch