Poslanecké sněmovna schválila 12. července zavedení soudního poplatku u žalob, kde se lidé domáhají odškodnění za pochybení státu. Poplatek 2.000 Kč prosadil přes Ústavněprávní výbor poslanecké sněmovny ministr Pelikán. A to přesto, že vláda se před 2 lety usnesla, že se takový poplatek zavádět nebude.  O problému dnes informují Lidovky.cz.

Argumentem pro zavedení soudního poplatku má být to, že k soudům přichází přicházejí hodně žalob na náhradu škody vůči státu. V rozhovoru pro Hospodářské noviny ministr Pelikán na otázku, jestli dvoutisícový poplatek pomůže snížit počet žalob, odpověděl: „Věříme, že je to jedna z věcí, které by počet nesmyslných žalob mohly snížit. O kolik, to uvidíme. Ten poplatek není velký, takže by měl odfiltrovat jen ty úplné kverulanty.“

Jaké nesmyslné žaloby?

Soudní poplatek je obhajován tím, že k soudu přicházejí nesmyslné žaloby. Přitom podle statistik samotného ministerstva se úspěšnost žalob pohybuje za posledních 10 let mezi 20 a 30% (v roce 2006 to bylo 32%, loni 19,8%). Zároveň je potřeba vzít do úvahy, že se jedná o žaloby v případech, kdy stát již něco udělal špatně. Teprve v důsledku pochybení státu (průtahy, nezákonné trestní stíhání apod.) se lidé obracejí na soudy a domáhají se odškodnění. Právě ústavně zaručené právo na náhradu škody způsobené státem je důvodem, proč dosud byly žaloby proti státu od soudního poplatku osvobozeny.

Průtahy na straně ministerstva nutí lidi se soudit

Zcela zásadní argument proti zavedené soudních poplatků je v tom, že samo ministerstvo, na které mají občané povinnost se obrátit před podáním žaloby, nestíhá věci prošetřit. Mnohdy se tak lidé musejí na soud obrátit, aby se jejich nárok nepromlčel. V případě škody způsobené státem totiž platí velmi krátká půlroční promlčecí lhůta.

Podle vyjádření samotného ministerstva přitom v roce 2016 byl počet věcí vyřízených po zákonem stanovené půlroční lhůtě mezi 38-51%! To znamená, že až v polovině případů ministerstvo nestíhá v zákonné lhůtě nároky prošetřit. Řada žadatelů tedy nejen, že nedostane náhradu újmy, kterou jim státní orgány způsobily, včas, ale nemá jinou možnost, než se obrátit na soud. Kdyby to neudělali, jejich nárok se promlčí.

Závěr

Považuji za nesmírně nešťastné, aby se soudní poplatek z žalob proti státu zaváděl v době, kdy jsou lidé fakticky nuceni žaloby podávat pouze proto, že ministerstvo nedodržuje zákonem stanovou lhůtu. Navíc si myslím, že žádné „kverulanty“ soudní poplatek ve výši 2 tisíce neodradí a opět to budou pouze běžné lidé, kteří budou muset vynakládat další peníze, aby se domohli náhrady újmy, kterou jim stát způsobil.