Ústavní soud se dne 17. 10. 2017 ve svém nálezu vyjádřil k problematice advokátního tarifu, konkrétně k tarifní hodnotě ve věci sporu o vlastnické právo k nemovitosti, jejíž hodnota není známa.
Stěžovatelka byla žalována ve věci určení vlastnického práva k pozemku. Okresní soud v Hodoníně žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost nahradit stěžovatelce na nákladech řízení částku 37.942,- Kč. Krajský soud v Brně poté tuto částku snížil na 13.957,- Kč, ale navíc žalobci uložil, aby stěžovatelce zaplatil dalších 7.023,- Kč za náklady odvolacího řízení. Stěžovatelka však s takovým snížením částky nesouhlasila.
Problém, kterým se nakonec musel zabývat až Ústavní soud, se týkal zejména výše tarifní hodnoty vyhlášky o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb („advokátního tarif“). Tarifní hodnota se používá pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb. Výše takové mimosmluvní odměny se vypočítá tak, že podle tabulky v advokátním tarifu se zjistí, kolik si bude advokát účtovat za jeden úkon a tento výsledek pak vynásobí počtem úkonů, které ve věci učinil. Pokud například advokát úspěšně zastupuje žalobce v případě nároku na zaplacení kupní ceny ve výši 9.000,- Kč, považuje se těchto 9.000,- Kč za tarifní hodnotu a podle tabulky si za každý úkon ve věci může advokát účtovat 1.500,- Kč.
V případě stěžovatelky ale nebyla hodnota nemovitosti, o jejíž vlastnické právo byl veden spor, známa (její hodnotu nebylo možné určit z informací v soudním spisu). V takových případech se dle aktuálního advokátního tarifu postupuje tak, že se podle § 9 odst. 4 písm. b) za tarifní hodnotu považuje částka 50.000,- Kč. V takovém případě si advokát účtuje za každý právní úkon 3.100,- Kč.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval o odvolání, ale postupoval jinak a na případ aplikoval § 9 odst. 1 advokátního tarifu, dle kterého se za tarifní hodnotu považuje částka 10.000,- Kč v případech, kdy je věc neocenitelná nebo její cenu lze zjistit pouze s velkými obtížemi.
Problém mimo jiné spočíval ve skutečnosti, že část úkonů musela být posuzována podle advokátního tarifu účinného do 31. 12. 2012 a (větší) část od 1. 1. 2013. Výše zmíněný § 9 odst. 4 písm. b) byl do advokátního tarifu nově přidán od 1. 1. 2013. Nicméně v době do 31. 12. 2012 už obsahoval advokátní tarif § 9 odst. 3 písm. a), dle kterého se za tarifní hodnotu ve sporu o právo k věci považuje 35.000,- Kč. Podle dřívější judikatury Ústavního soudu se nicméně toto ustanovení použilo pouze v případech, kdy byla věc neocenitelná. Později ale judikatura Ústavního i Nejvyššího soudu dovodila, že se § 9 odst. 3 písm. a) použije i na případy, kdy je věc sice ocenitelná, ale pouze s velkými obtížemi a náklady. To dovodila z § 9 odst. 4 písm. b), který byl do advokátního tarifu přidán po 1. 1. 2013. Toto ustanovení totiž hovoří o nemovitých věcech, podniku či právech duševního vlastnictví, což jsou z podstaty věci ocenitelné věci. Zároveň předchozí judikatura dovodila, že § 9 odst. 4 písm. b) je vzhledem ke svému znění zvláštní k § 9 odst. 3 písm. a), a proto obě počítají s věcmi neocenitelnými i (těžko) ocenitelnými.
Co se tedy týče právních úkonů vykonaných do 31. 12. 2012, měl Krajský soud jejich výši vypočítat podle § 9 odst. 3 písm. a) (tarifní hodnota 35.000,- Kč), a nikoliv podle § 9 odst. 1 (tarifní hodnota 10.000,- Kč). V případě právních úkonů vykonaných po 1. 1. 2013, kterých byla ostatně většina, Krajský soud postupoval opět podle § 9 odst. 1 s odůvodněním, že se § 9 odst. 4 písm. b), stejně jako § 9 odst. 3 písm. a), použije pouze v případech, kdy nelze hodnotu nemovité věci ohodnotit. Jak ale bylo zmíněno výše, § 9 odst. 4 písm. b) se použije také na případy, kdy je nemovitá věc neocenitelná, ale také ocenitelná se značnými obtížemi.
Dlužno dodat, že jak v případě § 9 odst. 4 písm. b), tak v případě § 9 odst. 3 písm. a) se za obtížnost zjištění hodnoty nemovité věci považuje skutečnost, že se v soudním spisu nenachází ověřitelný údaj o ceně sporných nemovitostí, což Ústavní soud nepovažuje za vhodné řešení a obiter dictum dodává, že vhodnějším způsobem by bylo tato ustanovení aplikovat vždy. Ústavní soud tím sleduje zvýšení předvídatelnosti přibližné ceny sporu pro účastníka řízení.
Ústavní soud tedy výroky o nákladech řízení odvolacího Krajského soudu v Brně zrušil a tento bude muset nyní přiznat stěžovatelce náklady řízení na základě § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
Nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16, je dostupný zde.
Jaroslav Hroch