Otázka registrace kandidátů na prezidenta republiky před Ústavním soudem

Naše kancelář se v uplynulých týdnech věnovala otázce možnosti členů zákonodárného sboru. Nejprve jsme v článku „Mohou se jednotliví poslanci a senátoři podílet na podání více než jedné kandidátní listiny pro volby prezidenta republiky?“ představili vlastní analýzu sporné situace, a dále pak v článku „Usnesení Nejvyššího správního soudu k otázce registrace kandidátů na prezidenta republiky“ uvedli komentované shrnutí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v dané věci. Nyní se díky ústavní stížnosti podané paní Terezií Holovskou, jež iniciovala dřívější řízení před Nejvyšším správním soudem, mohl k věci vyjádřit rovněž Ústavní soud – orgán ochrany ústavnosti.

Ústavní stížnost

Stěžovatelka Terezie Holovská, jejíž návrh byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. Vol 84/2017, po věcné stránce odmítnut a formálně tedy nebyl projednán, v ústavní stížnosti předně namítala porušení práva na přístup k soudu. Toto porušení bylo spatřováno ve skutečnosti, že se Nejvyšší správní soud odchýlil od své dřívější judikatury, která podle její názoru nevyžadovala (stejně jako text příslušných zákonů), aby osoba (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 12. 2013, č. j. Vol 7/2012-69), která podává návrh na zrušení registrace některých kandidátů na prezidenta republiky, přičemž její návrh kandidáta úspěšný nebyl, současně musela požadovat, aby soud zamítavé rozhodnutí o jejím kandidátovi zvrátil.

Jak jsme přitom uváděli již v článku „Usnesení Nejvyššího správního soudu k otázce registrace kandidátů na prezidenta republiky“, právě skutečnost, že navrhovatelka současně s návrhem na zrušení registrace vybraných kandidátů aktivně neusilovala o soudní ochranu ve věci své vlastní registrace, vedl k odmítavému rozhodnutí.

Dále pak namítala, že Nejvyšší správní soud, porušil rovněž její právo na zákonného soudce, když se záměrem od dosavadní praxe se odchýlit nepředal věc speciálnímu rozšířenému senátu, jehož posláním je řešit rozpory v judikatuře tohoto soudu.

Většinový názor Ústavního soudu

Ústavním soud danou ústavní stížnost usnesením ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 46/17, odmítl pro tzv. zjevnou neopodstatněnost (tento osud případné ústavní stížnosti jsme ostatně předem očekávali).

V odůvodnění svého (nutno dodat, že poměrně strohého) usnesení Ústavní soud především označil stěžovatelčin výklad § 65 odst. 2 zákona o volbě prezidenta republiky, dle nějž může rozporovat registraci třetí osoby kdokoliv, kdo, byť neúspěšně, navrhoval jiného kandidáta, coby výklad, který „by umožnil velmi lehce obejít zákon a stát se aktivně legitimovaným navrhovatelem podle § 65 odst. 2 citovaného zákona jen podáním naprosto formálního návrhu na registraci kandidátní listiny u Ministerstva vnitra.“, což by v mohlo působit značné praktické potíže. Naopak konstatoval, že „podmínka podání návrhu na soudní přezkum odmítnutí registrace použitá Nejvyšším správním soudem v usnesení Kesner II i v napadeném usnesení je tak logická a okruh potencionálních navrhovatelů v souladu se zákonem racionálně zužuje.“

Dále se pak Ústavní soud vyjádřil argumentaci stěžovatelky skrze právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců, k níž uvedl, že v situaci, kdy stěžovatelčin návrh sebe sama coby kandidátky na prezidenta republiky byl podpořen peticí obsahující toliko jeden podpis (její vlastní), „není možné uvěřit vážnosti vůle stěžovatelky na funkci prezidenta republiky skutečně kandidovat.“ K tomu pak poukázal na skutečnost, že sama stěžovatelka se v řízení před Ústavním soudem nedomáhala ochrany svého práva kandidovat, ale pouze práva zpochybnit kandidaturu jiných osob.

V závěru pak Ústavní soud obsáhl stručnou kritiku vůči skutečnosti, že Nejvyšší správní soud do svého odmítavého usnesení včlenil také rozsáhlé obiter dictum, v němž se fakticky k návrhu vyjádřil meritorně, k čemuž Ústavní soud výslovně uvedl, že tímto Nejvyšší správní soud „vybočil z mezí soudního rozhodování a vstoupil na pole úvah, které soudní moci v dané procesní situaci nepřísluší.“

Odlišný postoj čtveřice soudců

Ve výše popsaném právním názorům nebyl nicméně Ústavní soud jednotný, naopak hned čtyři ze soudců (Vojtěch Šimíček, Ludvík David, Jaroslav Fenyk a Kateřina Šimáčková) hlasovali proti a využili svého práva připojit k usnesení tzv. odlišné stanovisko (disent).

V něm naopak předně konstatovali, že se ve svém usnesení ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. Vol 84/2017 Nejvyšší správní soud odchýlil od svého dřívějšího právního názoru (jímž se stěžovatelka řídila), přičemž nyní vyjádřený názor Nejvyššího správního soudu, dle nějž je nutno příslušnou zákonné úpravu vykládat tak, že domáhat se zrušení registrace jiného prezidentského kandidáta je pouze osoba současně usiluje o soudní ochranu ve věci své vlastní registrace, označili za „natolik extenzivní, že ve svém důsledku stěžovatelce odepřel možnost plnohodnotného soudního přezkumu“. Navíc byl požadavek Nejvyššího správního soudu na formální podání rovněž návrhu na ochranu proti zamítavému rozhodnuté (tedy v praxi alespoň doplnění druhého petitu) v rámci odlišného stanoviska výslovně označen za „velmi formalistický“.

Dále pak disentující soudci vyjádřili kritiku k postoji většiny pléna Ústavního soudu, která se nijak nevyjádřila ke klíčové otázce, zda tentýž poslanec nebo senátor může navrhnout vícero kandidátů na prezidenta republiky, tedy k obiter dictum, které v napadeném rozhodnutí Nejvyšší správní soud provedl, čímž se vyhnula povinnosti argumentačně reagovat na podstatnou část ústavní stížnosti a pouze povrchně tento soud pokárala za to, že daný názor vůbec do svého rozhodnutí uvedl.

Dopady rozhodnutí Ústavního soudu

Přestože citované usnesení na jedné straně poukázalo na nejednotnost Ústavního soudu ve věci přípustnosti návrhu na zrušení registrace třetí osoby coby prezidentského kandidáta, a dále, přestože se v jeho rámci Ústavní soud nijak nevyjádřil k otázce možnosti jednotlivých zákonodárců při spolunavrhování prezidentských kandidátů, můžeme v něm vnímat zásadní dopad na události nejbližších dní. Definitivně jím totiž bylo podtrženo (jak jsme konstatovali již po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), že prezidentské volby 2018, která započne již 12. 1. 2018, se mohou účastnit také všichni kandidáti, jejichž kandidatura byla s ohledem na duplicity či triplicity v osobám jejich navrhovatelů před Nejvyšším správním soudem zpochybňována.

Usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 1. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 46/17 je dostupné zde.