Nutnost zohlednění konkrétních příčin dopravní nehody ve znaleckém posudku

Ústavní soud se nedávno v nálezu sp. zn. I. ÚS 3765/17 ze dne 12. 6. 2018 zabýval případem řidiče, který byl Obvodním soudem pro Prahu 2 uznán vinným za spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu byl vyměřen trest odnětí svobody v délce 6 měsíců s podmíněným odkladem na 12 měsíců. Tohoto trestného činu se měl dopustit tak, že jako řidič motorového vozidla se dostatečně nevěnoval řízení a srazil ženu, která právě přecházela vozovku. Proti odsuzujícímu rozsudku se bránil odvoláním a později také dovoláním k Nejvyššímu soudu, ale marně.

Stěžovatel se proto obrátil na Ústavní soud, kde namítal, že dle jeho názoru nebyl v řízení před soudy dostatečně objasněn skutkový stav věci tak, aby o průběhu události nebyly důvodné pochybnosti. Dokazováním nebyl dostatečně zjištěn průběh toho, co bezprostředně předcházelo srážce a zejména pohyb sražené ženy ve vozovce. Stěžovatel vytýkal znalcům, že při vypracování svých posudků týkajících se viditelnosti poškozené nepracovali s povětrnostními podmínkami, jaké panovali v době nehody – tedy za tmy a mírného deště. Znalci měli podle stěžovatele pochybit, když se nevydali za takových podmínek na místo nehody a své závěry činili tzv. od stolu.

Tuto argumentaci Ústavní soud vyslyšel a dospěl k závěru, že bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces. Soudy se sice podle Ústavního soudu skutkovým stavem podrobně zabývaly, ale se zásadní námitkou stěžovatele týkající se podmínek viditelnosti v době nehody, se nevypořádaly. Stěžovatel přitom na toto pochybení poukazoval před všemi soudními instancemi. Navzdory tomu se soudy otázkou viditelnosti nezabývaly a bez dalšího převzaly závěry ze znaleckých posudků.

Znalci se dopustily řady pochybení

Jeden ze znalců ve svém posudku uvedl, že se kromě světel protijedoucích vozidel žádné rušivé optické vlivy v daném okamžiku nevyskytovaly. Jak však uvedl ÚS, toto tvrzení ostře kontrastuje s fotodokumentací, kterou na místě činu pořídila policie, přičemž tyto fotografie byly součásti tohoto znaleckého posudku. Z těchto fotografií jsou totiž „patrny výrazné odlesky světel protijedoucích vozidel i veřejného osvětlení na povrchu vozovky, které již samy o sobě viditelnost podstatným způsobem zhoršují“. Znalec se navíc za obdobných podmínek s místem nehody neseznámil.

Pochybení se dopustil také druhý ze znalců. Ten sice v posudku konstatoval, že k nehodě došlo za situace, kdy byla tma, mokrá vozovka, lehce pršelo, místo osvěcovalo veřejné osvětlení a teplota byla nad bodem mrazu, avšak při následném výpočtu reakční doby tyto podmínky nijak nezohlednil a vycházel z ideálních podmínek.

Ústavní soud zde odkázal na své dřívější závěry, že „že jde-li o posouzení trestní odpovědnosti řidiče za nehodu, k níž došlo v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích, je nutné zohlednit jednak to, zda se řidič svým jednáním dopustil porušení konkrétních právních předpisů upravujících provoz na pozemních komunikacích, jednak ale i to, zda měl možnost a schopnost předvídat, že k nehodě dojde. Zde se proto uplatní tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je, že se řidič při provozu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nevyplývá opak“.

Řidič se nemohl zcela soustředit

Ústavní soud se tedy neztotožnil s tvrzením prvostupňového soudu, že řidič musí vždy předpokládat porušení pravidel silničního provozu ze strany ostatních účastníků. Takový závěr totiž z žádného právního předpisu nevyplývá, je v rozporu s účelem těchto pravidel a zakládá nerovnost v právech a povinnostech.

Ústavní soud dále uvedl, že je nutné zohlednit také nízkou rychlost vozidla a to, že manžel sražené ženy upoutal pozornost stěžovatele svou intenzivní gestikulací, čímž jej rozptýlil a pozornost stěžovatele na krátký okamžik přirozeně směřovala na něj a ne na dění na vozovce. Dosavadní teze soudů o nutnosti víceméně absolutní soustředěnosti řidiče tak z těchto důvodu neobstojí.

Provedené dokazování a skutečnosti při něm objasněné tak nepředstavují dostatečný základ pro rozhodnutí o vině a případném trestu stěžovatele. Dostatečné objasnění vlivu viditelnosti a možnosti a schopností řidiče za daných podmínek zabránit střetu je jedním ze základních předpokladů pro další posouzení věci.

 

Michal Staněk