Je-li vyjasněna příčina smrti a dále, je-li dáno povědomí o tom, kdo je za tuto smrt pravděpodobně odpovědný, kterýmžto otázkám se věnují předcházející články z tohoto cyklu, je načase zamyslet se nad tím, jakým způsobem je možno domoci se náhrady újmy, která úmrtím pozůstalým vznikla.

Tento článek zodpovídá mj. následující otázky:

  • Jakým způsobem se dá domáhat nároku na náhradu vzniklé újmy v civilním řízení?
  • Jakým způsobem se dá uplatnit nárok na náhradu vzniklé újmy v řízení trestním?
  • Jaký je rozdíl mezi civilním a trestním řízením a jaké jsou jejich výhody?

Trestní vs. civilní řízení

Pro přehlednost používáme již zlidovělý termín „odškodnění,“ terminologicky správným výrazem však je „náhrada (nemajetkové) újmy“. Zákon upravuje nároky poškozených na odškodnění, resp. na odčinění újmy vůči tomu, kdo takovou újmu poškozenému způsobil, a to ve více rovinách, které byly popsány v předchozí kapitole. V civilní sféře toto upravuje občanský zákoník, v trestněprávní sféře pak trestní zákoník. Běžně nastávají situace, kdy lze nárok na „odškodnění“ uplatňovat v trestním i v civilním řízení současně.

Co na pozůstalé v jednotlivých řízeních čeká?

Co tedy pozůstalé čeká, pokud někdo zavinil smrt blízké osoby, a rozhodnou se domáhat se svého nároku soudní cestou (tedy když mimosoudní jednání selhala)? Bude záležet zejména na tom, zda svůj nárok uplatníte v civilním, či v trestním řízení. Soudní poplatek nebudete hradit ani v jednom případě; v trestním řízení už z jeho samotné podstaty a v civilním řízení je navrhovatel v řízení o náhradu újmy způsobené usmrcením od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen. V obou řízeních je třeba též pamatovat na klasickou právní zásadu, která říká, že „práva náleží bdělým“. Je proto nutno zůstat bdělý a hlídat si včasnost uplatnění svého nároku – jinými slovy neprošvihnout žádnou lhůtu (viz níže). Obou typů řízení se můžete účastnit sami nebo se nechat zastoupit právním zástupcem, kterým bude v naprosté většině případů advokát.

Dále je třeba počítat s tím, že vznesený nárok je nutno prokázat. To znamená nejen tvrdit, ale také doložit, že pozůstalým v důsledku nešťastné události skutečně vznikla újma, přičemž hodnocení, zda existuje a o jak hlubokou újmu se jedná, bude probíhat na základě kritérií uvedených níže.

Co se týče délky řízení, ta se může značně různit, řádově je nutno počítat, že se bude pohybovat v měsících, ale může se protáhnout i na roky. Délka řízení bývá obecně u trestního řízení kratší než u řízení civilního, rozdíly jsou též mezi jednotlivými soudy v České republice. Pro přesnější představu si pozůstalí mohou „svůj“ soud vyhledat na stránkách www.mapaprutahu.cz. Zde se nachází přehled o průměrné délce civilního i trestního řízení u jednotlivých soudů v zemi.

Hlavní rozdíly

Uvědomění si rozdílů mezi civilním a trestním řízením má svůj nezpochybnitelný význam, neboť často dochází k jejich směšování či zaměňování, které může ve svém důsledku vést až k chybnému postupu poškozeného (pozůstalého). Jak již bylo předestřeno v předchozí kapitole, v trestním řízení proti sobě stojí potenciální pachatel trestného činu a stát (proto hovoříme v této souvislosti o státním zástupci, který stojí proti pachateli a podává obžalobu). Oproti tomu do řízení civilního stát obvykle nezasahuje, ale stojí proti sobě dvě strany (nejčastěji žalobce a žalovaný), které si řeší svůj soukromoprávní spor. Hlavním cílem trestního řízení je potrestání pachatele, oproti tomu hlavním cílem civilního řízení je uspořádání vzájemných vztahů, resp. vyřešení konfliktu mezi dvěma stranami. Dalším rozdílem je skutečnost, že v civilním řízení nelze na rozdíl od řízení trestního řešit otázku viny a trestu, ale v řízení trestním lze za určitých podmínek vyřešit nárok poškozeného na náhradu vzniklé újmy, který by jinak byl řešen v civilním řízení. Takový nárok se v rámci trestního řízení řeší v tzv. adhezním řízení.

Adhezní řízení

Zákon umožňuje, aby se poškozený domohl odčinění újmy (v našem případě nemajetkové) přímo v trestním řízení, a stanovuje podmínky a předpoklady k tomu, aby byl takový postup možný. Těmito podmínkami jsou:

  • Soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému nemajetkovou újmu, odsuzuje – to znamená, že jej shledává vinným ze spáchání trestného činu, v jehož důsledku vznikla nemajetková újma, v našem případě duševní útrapy spojené s úmrtím blízké osoby. Není podstatné, jak vysoký trest je rozsudkem soudu pachateli uložen či zdali je vůbec trest uložen, podstatné je konstatování viny pachatele.
  • Nárok byl včas a řádně uplatněn – poškozený musí návrh uplatnit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (nebo nejpozději při prvním jednání o dohodě o vině a trestu, pokud je taková dohoda sjednávána). Z tohoto návrhu musí být zřejmé zejména důvody a výše uplatněného nároku. Zjednodušeně řečeno, poškozený musí uvést, proč svůj návrh vznáší (tedy tvrdit, že mu vznikla nemajetková újma plynoucí z duševních útrap spojených s usmrcením blízké osoby) a přesně a konkrétně vyčíslit finanční částku, kterou žádá s tím, že důvod a výši nemajetkové újmy je poškozený povinen také soudu doložit. Soud musí poškozeného o těchto právech a povinnostech poučit. Pokud soud nepovažuje doklady předložené poškozeným za dostatečné a nebrání li tomu důležité důvody, pak by měl soud poškozenému sdělit, jakým způsobem může podklady doplnit, a poskytnout mu k tomu adekvátní lhůtu.
  • Trestní řád nestanoví jinak – pro úplnost uveďme, že trestní řád stanoví jiný postup, jestliže bylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci, o postoupení věci, o zastavení trestního stíhání, o jeho přerušení či o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, dále také v případě, že se poškozený vzdá svých práv nebo vezme návrh zpět, případně když soud určitou osobu jako poškozeného nepřipustí.[1]

Soud návrh poškozeného nemůže odmítnout či zamítnout. O návrhu poškozeného může rozhodnut jedině tak, že nárok buďto přizná anebo odkáže poškozeného s uplatněným nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních či před jiným příslušným orgánem, nejčastěji tedy do civilního řízení. Pokud soud nárok přizná jen zčásti, odkáže poškozeného do civilního řízení jen se zbytkem jeho nároku, tedy tím, co mu nepřiznal v trestním řízení. Důvodem, proč soud odkáže poškozeného, tedy v našem případě pozůstalého, do civilního řízení, je buď ten, že jeho nárok nebyl podložen, nebo v situaci, kdy by jeho prokázání bylo natolik komplikované, že by zbytečně protáhlo trestní řízení. Další skutečností, která vede vždy k odkázání do civilního řízení, je zproštění obžaloby, tedy situace, kdy obžalovaný není uznán vinným ze spáchání trestného činu.

Výhody uplatnění nároku v adhezním řízení

Pokud to v konkrétním případě lze učinit, tedy nasvědčuje li vše tomu, že smrt blízké osoby byla způsobena trestným činem, určitě doporučujeme využít možnosti nárok na náhradu újmy uplatnit již v trestním řízení. Předně to bude rychlejší. Jak jsme již uváděli, délka trvání trestních řízení je obvykle kratší, nežli je tomu u řízení civilních. Civilní řízení by ani nemohlo proběhnout v tomto případě dříve než trestní, protože soud by v rámci něj vyčkával, dokud nebude skončeno projednávání trestní věci. Vyčkávat až trestní řízení skončí a teprve potom podávat žalobu v řízení občanskoprávním by se zase nemuselo vyplatit z toho důvodu, že když by trestní řízení trvalo dlouho, mohlo by to vést až k promlčení nároku a na podání civilní žaloby by pak už mohlo být pozdě. Další výhoda se týká dokazování, v trestním řízení má poškozený snadnější situaci, než kdyby byl v postavení žalobce v řízení civilním. To je způsobeno zejména tím, že v trestním řízení se na zjištění toho, co se odehrálo, podílí policisté, státní zástupce i soud, zatímco v civilním řízení je na dokazování žalobce v podstatě sám. V trestním řízení navíc kromě náhrady újmy lze docílit především spravedlivého potrestání pachatele, což může být pro pozůstalé v určitých situacích také důležitým bodem či prostředkem pocitu zadostiučinění. V civilním řízení potrestání zcela jistě nedocílíme.

Dá se zobecněně konstatovat, že většina (skutečně) zaviněných úmrtí člověka bude současně naplňovat znaky trestného činu, a tedy lze předpokládat, že trestní řízení bude probíhat v mnoha případech, proto bude nejvhodnějším postupem nejprve uplatnit svůj nárok u trestního soudu a až v případě, že budete odkázáni do civilního řízení, pokračovat v řešení svého nároku touto cestou. Na druhou stranu ne vždy je nutné určité jednání také kriminalizovat, zejména pokud se zodpovědná osoba ke své odpovědnosti staví řádně.

Pozor na lhůty!

V civilním řízení se právo na náhradu nemajetkové újmy promlčuje ve lhůtě tří let. Ta začíná plynout okamžikem, kdy se pozůstalý dozví o vzniku újmy (tedy o smrti blízkého) a o tom, kdo za ni odpovídá. Také trestné činy se promlčují, lhůty se různí podle typu a závažnosti trestného činu a pohybují se v rozmezí od tří do dvaceti let. Pokud by pozůstalým tedy bylo známo, že smrt blízkého byla způsobena trestným činem a policisté by věc nezačali prověřovat sami, určitě není na místě otálet s podáním trestního oznámení. Pozor ale na to, že samotné podání trestního oznámení k řádnému uplatnění nároku na odčinění újmy nestačí, výslovné uplatnění nároku na její náhradu musí být jeho součástí.

V trestním řízení můžete tedy nárok na odčinění nemajetkové újmy uplatnit už spolu s trestním oznámením anebo později, nárok však musí být uplatněn dříve, než započne dokazování při hlavním líčení. Nejlépe uděláte, když nárok vznesete již v přípravném řízení, kdy věc teprve prošetřuje policie a není ještě u soudu. U soudu tak můžete učinit jedině na začátku hlavního líčení, předtím než soud zahájí dokazování (tedy než započne vyslýchat obžalované, svědky, číst listiny atd.) Nedoporučujeme však vyčkávat až do tohoto okamžiku, lepší je nárok uplatnit předem, písemně, po důkladném uvážení, odůvodnění a vyčíslení (i kdyby toto vyčíslení mělo být provedeno pouze odhadem).

Právní zastoupení v jednotlivých řízeních

V civilním i v trestním řízení se může pozůstalý nechat zastoupit advokátem, se kterým se domluví na podmínkách zastupování. Zákon kromě toho upravuje určité situace, kdy může být právní zástupce ustanoven, a to i bezplatně.

Více o náhradě vzniklé újmy a dalších právních otázkách spojených s úmrtím blízké osoby se dočtete v našem Manuálu pro pozůstalé, který je ke stažení zdarma k dispozici ZDE.

[1] PÚRY, F. In. ŠÁMAL, P.; GŘIVNA, T.; NOVOTNÁ, J.; PÚRY, F.; RŮŽIČKA, M.; ŘÍHA, J.; ŠÁMALOVÁ, M.; ŠKVAIN, P. Trestní řád I, II, III. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 2827 a násl. ISBN 978-80-7400-465-0.