V poslední době bylo možno v médiích i vyjádřeních některých politiků zaznamenat kritiku státních zástupců kvůli tomu, že údajně ve vztahu ke komunálním politikům postupují nepřiměřeně represivně. Toto se stalo také tématem jednání ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, který si od Nejvyššího státního zastupitelství vyžádal vypracování analýzy. A tato analýza byla v druhé polovině července zpřístupněna i veřejnosti. Mapuje všechna trestní řízení vedená s obecními či krajskými politiky v letech 2013-2017.

Faktem je, že občanskoprávní i trestněprávní odpovědnost komunálních politiků je stále větším tématem, kterému je zapotřebí věnovat adekvátní pozornost. 

Nejvyšší státní zastupitelství se kritiku snaží odrazit především prezentací některých konkrétních čísel. Např. tím, že trestní řízení vedená s komunálními politiky tvoří méně něž 0,03 % veškerých trestních řízení (řečí absolutních čísel jde o 438 věcí při celkovém počtu 1 331 328 trestních řízení).

Státní zástupci se nařčení z přílišného aktivismu při stíhání politiků brání také odkazem na fakt, že více než 3/4 případů byly řešeny na základě trestních oznámení, tudíž se jimi státní zástupci museli zabývat z podnětu třetích osob a nikoliv z vlastní iniciativy (viz tabulka). Za pozornost stojí také tvrzení státních zástupců, že „v praxi se lze často setkat s případy, kdy trestní oznámení bývají podávána kvalifikovaným způsobem, osobami disponujícími interními informacemi z činnosti územních samospráv a orgánům činným v trestním řízení de facto nezbývá nic jiného, než trestní řízení zahájit a řádně věc prověřit.“

Je tedy evidentní, že trestní oznámení se stala prostředkem politického boje a jsou používána jako „bič“ na politické protivníky. Na tento trend politicky motivovaných trestních oznámení byl nucen v loňském roce v jednom ze svých případů nucen reagovat také Ústavní soud. Ten prohlásil, že není možné vyloučit ani odpovědnost toho, kdo trestní oznámení podal, za újmu způsobenou prošetřované osobě.

Základní data z analýzy

Podle analýzy celkem 84,2 % případů bylo zastaveno ještě ve stádiu prověřování, tedy nedošlo ani k obvinění daného politika. Před soud se pak dostalo 13,8 % případů, z nichž necelá polovina skončila odsuzujícím rozsudkem.

Pokud jde o kvalifikaci trestné činnosti posuzované v rámci trestních řízení, ve statistikách jasně vynikají především dva trestné činy – zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 TZ (247 případů, tj. 35,1 %) a porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TZ (214 případů, tj. 30,3 %). Na třetím místě s velkým odstupem skončil trestný čin zjednání výhody při zadávání veřejné zakázky dle § 256 TZ (53 věcí, tj. 7,5 %).

Za bližší pozornost stojí také přiložená mapa, která zachycuje nápad věcí v rámci jednotlivých soudních krajů, kdy je jasně viditelné, že s větším počtem případů (plynoucím z většího počtu trestních oznámení) se museli potýkat státní zástupci sídlící na Moravě. Nejvíce věcí bylo evidováno u KSZ v Brně (26,0 %, 114 věcí), KSZ v Ostravě (21,7 %, 95 věcí) a KSZ v Praze (17,1 %, 75 věcí). Naopak nejméně věcí řešilo KSZ v Českých Budějovicích (1,6 %, 7 věcí).

Analýza rovněž ukázala, že zdaleka „nejrizikovějším“ pozicí jsou starostové, primátoři a hejtmani, kteří vystupovali ve více než polovině řešených případů. Rizikovost této pozice vyplyne ještě více, pokud uvážíme, že jich je početně mnohonásobně méně než zastupitelů, a přesto jich bylo stíháno takřka 5x tolik.

Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman se v souvislosti s těmito výsledky nechal slyšet, že naráží na malé obce, které nemají úřednický aparát, ale mají povinnosti, které na ně uvaluje stát. Úvaha by dle něj měla zohlednit, jak moc zatěžovat starosty povinnostmi ze strany státu, které nesouvisejí s výkonem funkce starosty. Dodal, že informace předá příslušným ministrům a bude uvažovat o možnosti zavedení školení či jiné odborné pomoci pro starosty a radní. Toto vidíme jako mimořádně žádoucí také my v naší advokátní kanceláři. Vzdělávání a pečlivost při snaze o naplnění zákonných požadavků jsou skutečně důležité, stát by měl malé obce v tomto nepochybně podpořit.

Reakce stavovských organizací

Na zveřejněnou analýzu reagovala také Unie obhájců, která v této věci státní zástupce dlouhodobě kritizuje a v roce 2015 vydala konkurenční analýzu založenou na datech získaných z vlastní činnosti svých členů – advokátů. Jménem Unie obhájců se tak i na aktuální analýzu NSZ rozhodl reagovat advokát Petr Toman. Ten upozornil na to, že na zveřejněná data je nutné se podívat také z jiného úhlu pohledu, než který prezentují státní zástupci.

Z analýzy totiž vyplývá, že „z 91 zastupitelů postavených před soud bylo 36 zastupitelů odsouzeno, 40 zproštěno obžaloby, případ 2 zastupitelů byl postoupen ke správnímu řízení a případ 13 zastupitelů byl soudem zastaven z důvodu promlčení. Procentuálně vyjádřeno bylo odsouzeno 40 % obžalovaných zastupitelů a 60 % zastupitelů bylo obžalováno nedůvodně.“ Rozdílnost výsledků obou statistik Toman odůvodňuje především tím, že analýza státních zástupců se týká jen období mezi roky 2013-2017, kdežto Unie obhájců disponuje informacemi o některých případech počínaje rokem 1995 a pracuje tak např. i se skupinou 30 zastupitelů, jejichž stíhání bylo zahájeno v roce 2012, tudíž se v analýze NSZ neobjevují. Z těchto 30 zastupitelů měli být nakonec odsouzeni 4 a zbylých 26 zproštěno obžaloby. „Pokud by tomu tak bylo, pak by aktuální údaj Analýzy NSZ vzrostl na 67 % nedůvodně obžalovaných zastupitelů,“ dodává advokát Toman. Vzájemné polemiky vyústily až ve schůzku Nejvyššího státního zastupitelství s Unii obhájců, ani na ní se však na hodnocení vzájemných čísel obě strany neshodly. Terčem kritiky se stala především skutečnost, že 60 % komunálních politiků nebylo po podání obžaloby odsouzeno a jednalo se tak o nezákonné trestní stíhání.

Do veřejné diskuze nad zveřejněnou analýzou se na stránkách Lidových novin následně vložil také předseda Unie státních zástupců Jan Lata. Ten poukazuje především na to, že počet stíhaných politiků je v absolutních čísel mizivý, neboť v České republice je asi 60 000 komunálních zastupitelů a za sledované pětileté období byla podána obžaloba v případě 91 osob. Lata sice připustil, že počet zproštění je následně nadprůměrně vysoký, ale tuto skutečnost přičítá tomu, že se jedná o specifickou trestnou činnost, která dříve nebyla takřka vůbec postihována a doposud není v rozhodovací praxi soudů dostatečně vyjudikována. Jiným slovy státní zástupci dle něj nemají oporu v dřívějších rozhodnutích, z nichž by jasně plynulo, co je soudy již považováno za trestné jednání a co nikoliv. Lata se rovněž brání nařčení, že by bylo velké procento stíhání vedeno nezákonně. Podle něj je totiž státní zástupce na rozdíl od soudu povinen stíhat a případně podat obžalobu i v případě, kdy existují důkazy svědčící v prospěch i neprospěch obviněného. Nelze tak dle něj dávat rovnítko mezi zproštěnou a nedůvodnou obžalobu.

Doporučení pro zastupitele a radní

Pokud jste komunálním politikem nebo se jím hodláte stát v podzimních volbách do zastupitelstev obcí a po přečtení článku máte obavy, jak se nestát součástí příští analýzy Nejvyššího státního zastupitelství, vězte, že toto riziko můžete správnými preventivními kroky podstatně snížit, až eliminovat.

Zcela zásadním faktorem jsou znalosti jednotlivých komunálních politiků pojící se k chodu a fungování obce. Kromě znalosti zákona o obcích a případně také statutu města u zastupitelů statutárních měst, je dle judikatury vyžadována dokonce znalost stavebního zákona. Obecně je možno říci, že zastupitel „by měl mít minimálně povědomí, jak se věci v základních principech mají, a vědět, kdy již musí požádat o odbornou pomoc.“[1]Možná kuriózně může tato povinnost palčivěji dopadnout na zastupitele v menších obcích. Při rozhodování ve věcech obce sice budou hospodařit s menšími finančními obnosy, ale na rozdíl od větších obcí se zpravidla nebudou moci spolehnout na konzultace s odborným aparátem, který si mohou dovolit zaměstnávat větší obce a větší břemeno tak bude ležet na samotných zastupitelích.

V případě, že věc přesahuje odbornost vás a vašich kolegů v zastupitelstvu, nechte si poradit od odborníků – ať už právníků či znalců z různých oborů. I tady vás však musíme varovat, že ani tímto se z odpovědnosti vždy nevyvážete. Pokud jsou odborné podklady zjevně nesprávné a zastupitel to musel vědět (a přesto se jimi řídil), zpronevěřil se péči řádného hospodáře a bude odpovídat.

Oporu mohou být také metodické materiály vydávané Ministerstvem vnitra ČR. V kontextu rozhodování prostředků z obecních rozpočtů bude tudíž vhodná znalost Metodického doporučení č. 7.2 „Povinnosti obcí při nakládání s obecním majetkem podle zákona o obcích“.

Důležité je také pečlivé vedení zápisů z jednání a evidence podkladových materiálů. Je důležité, aby bylo zpětně možno zjistit, jaký byl obsah přijatých usnesení a důvody, které k přijetí usnesení zastupitelstvo či radu vedly. Nejen že tak bude možné dokládat, jaké byly záměry rozhodujícího orgánu, ale může se jednat i o vítanou pomoc samotným zastupitelům či radním, až se jich bude někdo po několika letech ptát, proč vlastně kdysi takové usnesení přijali.

Michal Staněk a David Zahumenský

Poznámky:

[1] VLK, Václav. Soukromoprávní odpovědnost zástupců samosprávných celků. PrávníProstor.cz. Publikováno dne 22. 12. 2014. Dostupné zde.

NABÍZÍME OBCÍM A ZASTUPITELŮM ZHODNOCENÍ RIZIK OBČANSKOPRÁVNÍ A TRESTNĚPRÁVNÍ ODPOVĚDNOSTI A NÁVRH OPATŘENÍ PRO JEJICH PŘEDCHÁZENÍ. KONTAKTUJTE NÁS!