Celý případ začal, když se rodiče jedenáctileté dívky, kterou měli ve střídavé péči, neshodli na tom, jestli by jejich dcera měla být naočkována nebo nikoliv. Vzhledem k tomuto názorovému nesouladu mezi nimi, podal otec nezletilé dne 4. 1. 2017 okresnímu soudu návrh, aby soud nahradil rozhodnutím nesouhlasné stanovisko matky (stěžovatelky). Ta očkování bránila z důvodů svého svědomí, světonázoru a smýšlení, přičemž se bála o zdraví své dcery a svá tvrzení opírala o informace o nežádoucích účincích vakcín. Zároveň poukazovala i na postoj nezletilé, která si očkována být nepřála a očkování odmítala. Samotná nezletilá se však řízení v celé jeho délce osobně neúčastnila, byla namísto toho zastoupena kolizním opatrovníkem z řad OSPOD.

Okresní soud nakonec dal souhlas s přeočkováním, neboť dle jeho názoru stěžovatelka neprokázala, že by její přesvědčení a názory byly postaveny na skutečných vědeckých podkladech, a tím pádem není důvod omezovat právo nezletilé na příznivý zdravotní stav, zvláště, když nezletilá byla již několikrát v minulosti očkována bez negativních následků. [1]

Stěžovatelka proti tomuto rozsudku podala odvolání. Vyjádřila však nesouhlas s dalším výslechem nezletilé, na kterém soud nakonec netrval, a tak jednání u krajského soudu proběhlo opět bez osobní přítomnosti nezletilé. Stěžovatelka však ani v odvolacím řízení neuspěla a krajský soud potvrdil rozsudek soudu první instance. Nezletilá nebyla po celou dobu informována o výsledku jednání a jediné setkání kolizního opatrovníka s ní proběhlo právě v průběhu jednání na okresním soudě.

Očkování opět před Ústavním soudem

Stěžovatelka se s tímto postupem odmítla smířit a napadla rozhodnutí u Ústavního soudu. Měla totiž za to, že soudy ignorovaly její práva na svobodu myšlení a svědomí a právo na rodičovskou výchovu v souladu s tímto myšlením. Přitom poukázala na výjimku z povinného očkování z důvodu myšlení, svědomí nebo náboženského vyznání, kterou ÚS sám vyřkl v nálezu sp. zn. I. ÚS 1253/14.

Ústavní soud však v tomto případě neshledal, že by matka oprávněně využila výhrady svědomí proti očkovací povinnosti své dcery, a napadená rozhodnutí potvrdil. Uznal sice, že ani při názorovém střetu mezi rodiči není vyloučeno, aby jeden z nich úspěšně výhradu svědomí uplatnil, ale též upozornil, že v takovém případě stojí svoboda svědomí rodiče nejen proti veřejnému zájmu na ochraně zdraví, ale zároveň i proti svobodě svědomí rodiče druhého. Též připomenul, že výhrada svědomí může být oprávněně využita jen v naprosto mimořádných případech, kdy ještě ke všemu musí být opřena o dostatečně naléhavé důvody. A v tomto případě soud k názoru, že by se zde takto naléhavé důvody vyskytovaly, nedošel.

Naléhavé důvody totiž nemohou být vystavěny ani na předchozí špatné zkušenosti, kdy se u dítěte projevily jen méně závažné vedlejší účinky, ani se při tom stěžovatelka nemůže odvolávat na negativní zkušenost jiné osoby (a nadto zkušenost způsobená nepovinným očkováním jiného druhu).

I nezletilé dítě je plnohodnotným účastníkem řízení, které se jej bezprostředně týká

Soud, přestože neshledal, že by došlo k porušení práv stěžovatelky, dospěl k názoru, že byla porušena práva její nezletilé dcery, která byla napříč řízením víceméně ignorována, přestože v době rozhodování soudů jí bylo 11 resp. 12 let.[2] Soud první instance ji sice vyslechl a zjistil její názor, ale už ji např. neinformoval, proč byla vyslechnuta, případně ji posléze ani neinformoval, jak řízení dopadlo.

A proto Ústavní soud zdůraznil fakt, že nezletilé dítě není v řízení jenom zdrojem informací, ale že má právo (zaručené čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) být plnohodnotným účastníkem řízení, být tedy důležitým aktérem. Pokud je dítě způsobilé k výslechu a neodporuje to jeho nejlepšímu zájmu, měl by to být zároveň právě soud, kdo dítěti své rozhodnutí vysvětlí.[3]

Zároveň se Ústavní soud vyjádřil i k situaci, která panovala mezi kolizním opatrovníkem a dítětem – pokud je dítě pochopit obsah řízení, které se jej týká, mělo by docházet k dostatečné komunikaci mezi opatrovníkem a dítětem samotným (v míře, která bere ohled na nejlepší zájem dítěte, jeho věk i vyspělost).

Ústavní soud napadená rozhodnutí i přesto, že konstatoval porušení práv nezletilého dítěte, nezrušil. Ono porušení bylo totiž částečně vyléčeno při řízení před Ústavním soudem, a zároveň nemělo vliv na výsledek řízení před obecnými soudy.

Jakub Vostoupal

Poznámky:

[1] Nyní se jednalo o očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli a přenosné dětské obrně.

[2] Dle svých vlastních slov měla pocit, jako by vlastně u soudu vůbec nebylo bráno v potaz, co říká.

[3] Zvláště je něco takového důležité tam, kde v řízení stojí rodiče nezletilého proti sobě, neboť soud vystupuje jako nestranná autorita.

 

Plný text nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. II. ÚS 725/18, je dostupný zde.

Komiks Ústavní soud Zahumny přibližující vydaný nález najdete zde.