Ústavní soud se ve svém nálezu ze dne 28. března 2019, sp. zn. II. ÚS 2020/18, zabýval otázkou účinné účasti osob s duševním postižením v soudním řízení. Osoby se zdravotním postižením mají právo na to, aby se mohly reálně účastnit řízení a uplatňovat v něm svá práva rovnoprávně s ostatními, což někdy může vyžadovat, aby v jejich prospěch byla přijata určitá procesní opatření. Pokud se tedy soudního řízení účastní osoba se zdravotním postižením (a zvláště duševním postižením), které jí může ztěžovat či dokonce znemožňovat účast na řízení, a tato osoba není zastoupena právním zástupcem ani opatrovníkem, je třeba vždy zkoumat, zda je schopna sama se řízení účinně účastnit a uplatňovat v něm svá základní procesní práva. Je-li narušena její schopnost účinně se účastnit řízení, je soud povinen přijmout odpovídající opatření usnadňující jí účinnou účast a umožňující jí rovnoprávné uplatňování práv v řízení. U osob s duševním postižením, které pro své postižení fakticky nejsou schopny účastnit se řízení a samostatně jednat před soudem a které nejsou zastoupeny, bude jako takové přiměřené opatření zpravidla nezbytné ustanovit jim opatrovníka z řad advokátů.
Faktická neschopnost bránit svá práva v soudním řízení se specificky projevuje v tzv. rozkazním řízení, v němž má být vydán platební rozkaz, který v řízení představuje první úkon vůči žalovanému, jenž před jeho vydáním o řízení neví a ani se v něm dříve nemůže vyjádřit. Platební rozkaz proto nelze vydat proti žalovanému, u nějž jsou s ohledem na jeho možné duševní postižení pochybnosti o jeho faktické schopnosti účinně se účastnit řízení a samostatně před soudem jednat, a u nějž tudíž není zaručeno, že bude reálně moci podat odpor, a tak se domoci veřejného projednání věci ve své přítomnosti. I v rozkazním řízení je nejdříve třeba zkoumat, zda je žalovaný fakticky schopen jednat před soudem, účinně se řízení účastnit a uplatňovat v něm svá práva.
(Klikněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti).