(Klikněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti).
Ústavní soud se zastal stěžovatelky, která se v době, kdy jí bylo deset let, při jízdě plzeňskou městskou hromadnou dopravou neprokázala platnou jízdenkou na výzvu přepravní kontroly. Tím porušila smluvní přepravní podmínky vedlejšího účastníka a vznikla jí tak povinnost zaplatit cenu jízdného včetně přirážky. Okresní soud bez nařízení jednání vydal rozsudek, kterým uložil stěžovatelce povinnost zaplatit částku 1 006 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 8 520 Kč (výrok II.). V době vydání rozsudku bylo stěžovatelce jedenáct let a byl nad ní od roku 2006 stanoven dohled. V péči matky, v níž byla stěžovatelka v rozhodné době, byly shledány dlouhodobě závažné nedostatky, které vyvrcholily až následným svěřením tehdy nezletilé stěžovatelky do pěstounské péče. Teprve po letech stěžovatelka v souvislosti s exekucí vedenou proti ní zjistila (doručením rozsudku na žádost právní zástupkyně stěžovatelky), že proti ní bylo vedeno řízení před okresním soudem, kdy byla jen formálně zastoupena svou matkou jako zákonnou zástupkyní, a proto neměla vědomost o pravomocném rozhodnutí o svém dluhu.
Ústavní soud připomněl, že je-li v řízení před soudem, jehož účastníkem je nezletilý, jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, neznamená to, že půjde vždy o zastoupení řádné. Problém vzniká, jestliže zákonný zástupce zastupuje nezletilého pouze formálně, fakticky však se soudem nekomunikuje. Takový zástupce nečiní žádné procesní úkony k ochraně práv nezletilého, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy i samotným účelem zastoupení.
Okresní soud postupoval krajně necitlivě, rozhodl-li ve věci bez skutečné vědomosti kohokoli na straně žalované a vezme-li se v úvahu, že kromě sankce za jízdu bez platné jízdenky byly přisuzovány též náklady řízení. Další okolnosti pak svědčily o evidentní nedbalosti prvostupňového soudu. Předmětné soudní řízení se konalo v době, kdy ohledně stěžovatelky probíhalo i opatrovnické řízení u téhož soudu, což mělo být soudu známo z jeho úřední činnosti. Okresní soud navíc vydal předběžné opatření, jímž svěřil nezletilou do péče její babičky též z důvodu, že její matka – zákonná zástupkyně ve sporu – byla ve výkonu trestu. To však nebránilo okresnímu soudu, aby nadále v předmětné věci obesílal tuto osobu do místa bydliště. Šlo-li však po vydání rozsudku o opatření doložky jeho právní moci a vykonatelnosti, soud náhle „procitl“ a získal podpis matky doručením rozsudku do vlastních rukou do věznice.
Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3814/17 ze dne 17. 4: 2019 je dostupný ZDE.