(Klikněte na obrázek pro zobrazení v plné velikosti).
V nálezu ze dne 30. dubna 2019 se Ústavní soud zabýval otázkou, zda může důsledkem legislativní změny dojít ex lege k automatickému prodloužení soudně nařízeného ochranného léčení nad rámec lhůty výslovně stanovené v soudním rozhodnutí.
Stěžovateli bylo dne v srpnu 2013 Městským soudem v Brně uloženo ochranné léčení vykonávané formou lůžkové péče. Usnesením téhož soudu ze dne 11. 4. 2016 bylo vyhověno návrhu stěžovatele na změnu formy ochranného léčení na formu ambulantní a současně bylo stěžovateli ochranné léčení prodlouženo o 1 rok, tedy do dne 11. 4. 2017. O prodloužení ambulantního ochranného léčení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 99 odst. 6 trestního zákoníku ve znění zákona č. 330/2011. Jeho část, která je pro tento případ podstatná, zní takto: „Ochranné léčení potrvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení.“
Dne 1. 7. 2016, tedy v průběhu trvání ambulantního ochranného léčení, nabyla účinnosti novela zákona, která se dotkla i dotčeného ustanovení § 99 odst. 6. Jeho nové znění je následující: „Ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel. Ústavní ochranné léčení trvá nejdéle dvě léta; nebude-li v této době léčba ukončena, rozhodne soud před skončením této doby o jejím prodloužení, a to i opakovaně, vždy však nejdéle o další dvě léta; jinak rozhodne o propuštění z ochranného léčení nebo o změně ústavního léčení na léčení ambulantní, ledaže má pachatel vinu na tom, že soud v uvedené době nemohl rozhodnout; v takovém případě soud rozhodne bezodkladně po odpadnutí překážky bránící rozhodnutí.“
Městský soud v Brně, kromě toho, že stěžovatelova ošetřujícího lékaře požádal o sdělení, zda nadále trvají důvody pro uložení ochranného léčení, až 12. 4. 2017, tedy den po uplynutí roční lhůty ochranného léčení stěžovatele, si po doporučení ošetřujícího lékaře stěžovatele k ukončení ochranného léčení vyžádal znalecký posudek. Tento posudek byl vyhotoven 30. 3. 2018 a Městský soud v Brně dne 16. 5. 2018, více než rok poté, co měla podle jeho vlastního předcházejícího rozhodnutí dojít ke skončení ambulantního ochranného léčení uplynutím doby, rozhodl o jeho prodloužení.
Ústavní soud se v tomto případě zastal stěžovatele, když konstatoval, že nabytí účinnosti zákona č. 150/2016 Sb. nemělo v případě stěžovatele za následek automatické prodloužení jím podstupovaného ambulantního ochranného léčení. Zdůraznil, že nepravá retroaktivita, kterou obecné soudy novelizujícímu zákonu přiznaly, nebyla v zákoně explicitně vyjádřena. Takové posouzení obecnými soudy bylo naopak v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, podle níž z pravidla, že právní předpis nepůsobí nazpět, plyne nutnost každý ústavně možný případ retroaktivity zakotvit v zákoně výslovně. Požadavek výslovného zakotvení retroaktivních účinků novelizujícího zákona však v daném případě pro absenci přechodných ustanovení naplněn nebyl. Ústavní soud přihlédl i k zásadě, podle které je-li k dispozici více výkladů veřejnoprávní normy, je třeba volit výklad restriktivní a dále ke skutečnosti, že usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2016, kterým bylo ambulantní ochranné léčení prodlouženo do 11. 4. 2017, založilo na straně stěžovatele legitimní očekávání, že toto léčení skončí uplynutím stanoveného dne.
Ústavní soud proto shledal, že postup obecných soudů byl protiústavním zásahem do práva stěžovatele na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny, když zákonnou úpravu nevykládaly restriktivně způsobem šetřícím podstatu a smysl tohoto základního práva a uzavřel, že pouhým nabytím účinnosti zákona č. 150/2016 Sb. nedošlo u osoby, které bylo ambulantní ochranné léčení uloženo před, a které zároveň trvalo i po nabytí účinnosti tohoto zákona, ex lege k jeho automatickému prodloužení nad rámec lhůty výslovně stanovené v soudním rozhodnutí, a to i s přihlédnutím k tomu, že takovéto stanovení lhůty vytvořilo dotčené osobě legitimní očekávání, jak bude veřejná moc dále postupovat.
Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2843/18 je dostupný ZDE.