Před nedávnem zveřejnil ESLP na svých stránkách průvodce, který na 74 stranách předkládá nejdůležitější judikaturu k čl. 1 Protokolu č. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tento průvodce je skvělým pomocníkem pro ty, kteří se chtějí u ESLP domáhat ochrany svého vlastnického práva, aby si byli jisti, že jejich nárok je možné pod článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě podřadit.
Obsah se zaměřuje nejprve na samotné ustanovení o ochraně vlastnictví, které je blíže rozvedeno a jsou vysvětleny jednotlivé pojmy v něm užité. Autoři se snaží čtenářům (tedy právníkům, budoucím stěžovatelům, soudcům, atd.) objasnit, co je zahrnuto pod pojem majetek a jaké nároky může stěžovatel před ESLP uplatnit, aby byl se svou stížností úspěšný. V průvodci se uvádí, že právo na ochranu vlastnictví zahrnuje nejen to, co již osoba vlastní, ale např. také legitimní očekávání na nabytí určitého vlastnické práva.
Poté co jsou v průvodci specifikovány jednotlivé kategorie, které lze pod ochranu vlastnictví podřadit, následuje samostatná kapitola ohledně zvláštních institutů, kterými se již ESLP zabýval. Stručně je zde popsáno, že se lze odvolávat na článek 1 i v souvislosti s právy nájemce, nároky osob na dávky sociálního zabezpečení, právy uživatelů bankovních účtů (např. při nemožnosti domoci svých úspor u poskytovatele platebních služeb), nároky na vrácení přeplatku na daních či jiných poplatcích, kterými je občan povinen. Obecně se má za to, že státy mají v záležitostech týkajících se sociální či finanční politiky širokou možnost uvážení, ovšem i zde je určitá hranice, jejíž překročení ESLP v rámci své rozhodovací praxe zkoumá.
Průvodce je prozatím dostupný pouze v anglickém jazyce. Je však relevantní také pro stěžovatele z České republiky, ostatně průvodce cituje několik desítek rozhodnutí proti ČR například ve věci restitučních nároků nebo regulovaných nájmů.
Průvodce k právu na ochranu vlastnictví je dostupný ZDE.
Autorem příspěvku je Kateřina Novotná a David Zahumenský