Hned zkraje zdůrazňujeme, že novou nemoc nebagatelizujeme. Myslíme si, že je namístě, aby o podstatných věcech rozhodovali odborníci z krizového řízení, kteří mají na tyto situace trénink, vzdělání a znalosti. Měli by předkládat veřejnosti kvalitní, stručné, jasné a především pravdivé informace. Premiér by měl vystupovat jen jako tlumočník. Distingovaně, pokojně.

Proto nám vadí, že Babiš zneužívá stávající situaci a namísto toho, aby řádně a dle předem stanovených protokolů jmenoval Ústřední krizový štáb, jehož součástí je i epidemiologická komise, hraje divadýlko o několika hercích, soustavně lže a vše překrucuje. Česká republika přitom má Pandemický plán, který byl vytvořen na základě několika velkých chřipkových epidemií (a ano, jsme si vědomi, že koronavirus není chřipka, ale jsme si jistí, že za první republiky by byli lidé za koronavirus namísto španělské chřipky velmi, velmi vděční). Když si ho přečtete, zdá se vám, že se vůbec nejedná o nějakou nenadálou situaci, kterou nikdo nikdy neviděl, nezažil a nezná ji. Naopak, plán přesně s tímto stavem věcí počítá. Ale Babiš namísto toho vykřikuje, že je největší hrdina naší doby, pobíhá jako fretka sem a tam a v slibuje tisíc miliard z neznámého zdroje na sanaci škod, které jeho manévry způsobily. Podle nás není pandemie žádná černá labuť. Měli jsme na ni být připraveni. To, že nejsme, je strašné a ještě hroší je, že na dáváme přeochotně, jako společnost, všanc demokracii a základní lidská práva.

Když před víc než sto lety řádila v Evropě španělská chřipka, která byla z hlediska společnosti mnohem horší než dnešní koronavirus (naštěstí, ale neusněmě na vařínech, s tím, jak se chováme k planetě, jak jsme sobečtí a přemnožení, nás asi nic lepšího, než další a další – a mnohem horší – epidemie, nečeká – myslel si to i Stephen Hawking), vznikla první republika. Ano, čtete správně. Od října 1918 do konce roku (a pak ještě s dozvuky do března) umíraly miliony lidí v Evropě i v USA, víc, než si vyžádala Velká válka. V Českých zemích byla situace zoufalá, ale i tak se zrodila demokracie. Nikoho ani nenapadlo zavést diktaturu a ani omezení základních lidských práv bez promyšlení, bez znalostí a bez odborníků. Nezapomeňte si k tomu přidat, že tehdy v Evropě sotva skončily válečné útrapy, hlad a bída provázely lidi na každém kroku a mnozí se ještě nevzpamatovali z epidemií tyfu a úplavice. Přesto měli odvahu. Nebyli zpovykaní jako my.

Babiš si uzurpoval všechnu moc ve státě, Poslanecká sněmovna se sama dobrovolně uchýlila někam do nory a dlouho o našich poslancích nebylo ani slyšet. Proč nejednají jejich výbory? Anebo když jednají jako Parlamentní výbor pro bezpečnost, proč proboha jako jediný bod řešili „jmenování ředitele Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost“? (Tento bod představil Babiš v mezičase záslužné péče o blaho národa). Takto si představují svoji roli jako pojistky demokracie za nouzového stavu? Naštěstí už někteří poslanci, jako třeba Markéta Pekarová Adamová informují o tom, jak se snažili s Babišem jednat a jak s nimi vymetl. Nejde ale jen o poslance. Kde jsou senátoři? Ústavní soud a jiné nejvyšší soudy asi taky zapomněly na to, že by se mohly vyjádřit, když přestala platit ochrana základních lidských práv.

O žalobě jsme dlouho přemýšleli (a rozhodně ne proto, že nás stály jen soudní poplatky 20. 000,-, které teď jako podnikatelé s nejistým výhledem rozhodně nemáme někde pod polštářem k dispozici.) Bylo nám ale jasné, že je třeba požadovat, aby se stát choval tak, jak se v podobných situacích má chovat. Ne jako nevycválaný puberťák, který nehledí napravo nalevo a dělá zásadní rozhodnutí bez jakýchkoli podkladů. V žalobě jsme upozornili na zcela zásadní pochybení, kterých se vláda, jež má mít ty nejlepší odborníky, když řeší tak vážný stav, jaký zde nebyl nejméně od roku 1968 nebo i déle, dopustila. Budeme rádi, když by soud nařízená opatření zrušil, kdyby se pak Babiš uchýlil do pozadí a nechal vše řešit ty, kdo krizové situace řešit mají. Líbí se nám například rakouský ministr Sebastian Kurz. Jejich vláda sice vyhlašuje podobně restriktivní opatření, ale Kurz vystupuje před národ rozvážně, mile, komentuje věcně a snaží se občany informovat. Sledujeme ho celou dobu na Facebooku a můžeme vám s klidem říct, že se to od té šaškárny u nás liší jako nebe a dudy. Dnes jsme se zděšením na Babišově facebookovém profilu viděli, že chrlí jak divý informace o tom, kde se má kdo stejně blbě jako my, nebo hůř. Jeho přívrženci tleskají, ale je tam taky dost kritiky. Přijde vám ale normální, že na premiérově profilu je jakési ukazování prstem ve stylu: „Hele, hele, oni taky, já to na ně řeknu!“? Namísto toho, aby tam byly jen potřebné informace??? Ano, my opravdu víme, ze zdrojů WHO, že nejsou roušky celosvětově. Ale proč Babiš proboha neřekne, že nic nezajistí? Proč slibuje nesmysly?

Dále nás zaráží, že Babiš asi vůbec netuší, že existuje krizový zákon, který umožňuje občanům, aby po státu chtěli náhradu za škody způsobené krizovými opatřeními. Jak bude Babiš hradit náhrady všem obchodům, restauracím, drobným i středním podnikatelům? Popravdě se bojíme, že si to konečně na nějakém blogu přečte a pokusí se změnit zákon. Nejsme si jistí, zda ho my jako občané ČR dokážeme zastavit. Na blogu jsme psali, že doufáme, že nám k tomu dopomůže soud a demokratické volby, ale někdy jsme už skeptičtí. Každopádně jsme zpracovali manuál pro ty, kdo se budou chtít náhrad škod zcela oprávněně domáhat. Doufáme, že podnikatelé státu ukážou, že není možné dělat mimořádně drastické kroky a nevědět, jak budou řešeny kompenzace.

Kromě tohoto manuálu jsme také nabídli obcím právní pomoc gratis. Jsou to naši klienti a z komunikace s nimi vidíme, jak to na ně stát sprostě hodil. Starostky a starostové šijí roušky, řeší nákupy pro seniory a dopady zavřených škol, řeší požadavky občanů spojené s karanténou a s omezením podnikání. Musí to být naprosto šílené. Jsme si jistí, že stát jim jen hází klacky pod nohy. Ale na to jsou bohužel zvyklí.

Na závěr znovu zdůrazňujeme, že nejsme proti konkrétním omezením, jestliže budou řádně zdůvodněna a řádně přijata a budou dávat aspoň nějaký smysl. Požadujeme jen, aby se stát choval, jak se chovat má a hlavně aby nelhal, aby proboha už nelhal vlastním občanům. Kdyby se to podařilo, považovali bychom to za velký úspěch pro všechny.

Víte, popravdě jsme dost alergičtí na silácká prohlášení těch pantátů, zejm. Prymuly a Babiše, kteří nám tvrdí, jak jsme ve válce a kdesi cosi. S čím vlastně bojujeme? Se smrtí, nemocí, stářím a ztrátou? Jestli je tohle náš nepřítel, můžeme rovnou vytáhnout bílou vlajku a vzdát se. Nikdy ho neporazíme, leda bychom vymysleli, jak na kámen mudrců.  Na světě umírá každý den okolo 160 000 lidí a víc než 300 000 se jich rodí. Stephen Hawking považoval klimatické změny a přelidnění a s nimi související epidemii za zhoubu lidstva. Podobné „morové rány“ budou chodit stále častěji.  Neříkáme rozhodně, že máme všemu nechat volný průběh, ale také se musíme přestat hystericky obávat sami o sebe a chránit ty, kteří jsou slabší a potřebují naši pomoc.  Nejslabší je ale v této situaci demokracie, která, byť poměrně mladá, umírá na celém světě.

Vendula a David Zahumenští

Napsáno pro Parlamentní listy