Usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu podle Vás nesplnilo požadavky ústavního zákona. V jakém ohledu?
Kvalita návrhu je celkově tristní. Vůbec nechápeme, jak něco takového mohlo vzniknout v tak výjimečné situaci, která si žádá, aby se všechny kroky vlády vážily na miskách lékárenských vah. Vždyť se zasahuje do těch nejzákladnějších lidských práv. Nebavíme se o diskriminaci, ale svobodě pohybu, právu podnikat, právu vlastnit majetek! V rozporu s ústavním zákonem o bezpečnosti vyhlášení nouzového stavu neobsahuje vymezení, která práva se omezují a které povinnosti se ukládají. To je absolutní předpoklad pro jakékoli další kroky vlády. Právní stát musí mít i v dobách nouze nebo i ve válečném stavu, jak to rádi politici nazývají, vždy mantinely, které nesmí překročit.
I když je to z hlediska neústavnosti irelevantní, je až děsivé, že vláda vyhlásila jedno ze svých nejtvrdších opatření, prakticky zákaz vycházení, právě 15. 3., v den smutného výročí, kdy se z Československé republiky stal Protektorát Čechy a Morava. Teprve ráno jsme se o tom dozvěděli, a přitom jsme už byli lapeni v pasti.
Co to fakticky znamená pro účinnost/legitimnost nouzového stavu?
Je absurdní, že Sněmovna sama utnula svou činnost už 11. března, tedy den předtím, než byl nouzový stav vládou vyhlášen! Její předseda Radek Vondráček to zdůvodnil tak, že jde o preventivní opatření a že by měli poslanci jít příkladem? Čeho? Zbabělosti? Na druhý den byla demokracii uštědřena bezprecedentní rána a žádný poslanec si nestěžoval. Nouzový zákon přitom požaduje, aby vláda o vyhlášení nouzového stavu neprodleně informuje Poslaneckou sněmovnu, která může vyhlášení zrušit. Jak Sněmovna splnila tuto svoji povinnost kontrolovat exekutivu a dohlížet and ní? Nijak. Už z toho je zřejmé, že první krok vlády byl nelegitimní.
Pokud jde o účinnost, existují právní názory, že výše zmíněné pochybení způsobuje nulitnost celého aktu. My jsme jej však napadli jako nezákonné opatření obecné povahy a s ním i 3 další opatření (od našeho návrhu už ale byla vydána další). O jejich osudu bude rozhodovat soud a možná vyřeší i otázku nulitnosti.
Doporučujeme každému, koho to zajímá, aby si přečetl podrobný rozbor od místopředsedy České advokátní komory Tomáše Sokola.
Pokud je usnesení o vyhlášení nouzového stavu skutečně vadné, jak na to správně měly podle Vás zareagovat ostatní státní orgány – například sněmovna, senát apod.?
Sněmovna nás vysloveně zklamala. Napsali jsme poslancům a vyzvali je k reakci, vždyť v historii České republiky nikdy nedošlo k takovému uzurpování si moci jako nyní. Právě teď je přímo ohrožen právní stát a lidská práva, protože vláda si dělá vysloveně, co chce, aniž by měla rozhodnutí s enormním dopadem na všechen život u nás opřena o řádné podklady a informace od odborníků.
Poslanci ale nijak nereagovali. Přitom mohli vadně připravené vyhlášení nouzového stavu zrušit a vláda by musela vše připravit v souladu s ústavními a jinými zákony.
Senát naproti tomu překvapil velmi mile. Nemá sice vůči vládě kontrolní pravomoc, přesto jednotliví členové i celý Senát jednají. Důležité je zejm. usnesení senátu ze dne 18. 3., ve kterém je přesně popsána celá stávající situace a její problémy.
Na svém webu zmiňujete, že se opomněla k situaci vyjádřit justice, mimo jiné Ústavní soud. Ten ale jedná jen na podnět. Jak by tedy podle Vás měl do situace zasáhnout, když se na něj nikdo s podnětem na prošetření situace neobrátil?
To pořád nemůžeme pochopit! Kde jsou ti, kdo jindy dlouze mluví o právech a svobodách? Čekali jsme jasné odsouzení jednání Andreje Babiše od Kateřiny Šimáčkové nebo Pavla Rychetského. Nevíme ale o tom, že se to stalo. Přitom jsme je jako občané prosili o pomoc a nedostali jsme ani odpověď n e-mail. Té se nám nedostalo ani od jiných… Je to smutné zjištění. My samozřejmě plně chápeme, že stát nějak musí reagovat na situaci s novým virem, ale jsou země, které to zvládají velmi dobře a dokáží šetřit lidská práva. U nás musíme kvůli neschopnosti naší vlády trpět mimořádně tvrdá omezení, o kterých nám ani nikdo jasně neřekl, že vedou k požadovanému cíli. Pravdou je, že občané trpí za lajdáctví ministrů v řadě předchozích let a ti, kdo by mluvit měli, mlčí.
Tvrdíte, že premiér Babiš nepostupuje podle pandemického plánu. V čem jsou podle Vás největší odchylky?
Nejde jen o Pandemický plán. Především velmi dlouho vůbec nebyl svolán Ústřední krizový štáb. Pak se manipulovalo s tím, kdo bude jeho vedoucí. Vláda nenaslouchá od počátku odborníkům, a to nejen lékařům, ale i těm, kteří jsou na krizové situace připraveni a trénovaní. To je neuvěřitelné. Jen kvůli píár premiéra jsme všichni znovu a znovu trestáni a ohroženi nejen virem, ale je už bez diskuse jasné, že také ekonomicky. Hospodářské dopady budou velmi nebezpečné, ale četli jste snad nějakou relevantní analýzu a plán kroků? My ne. Hospodářská komora dávno vládu vyzývá, aby jednala a zatím se nic neděje.
Co se týče Pandemického plánu, musíme říct, že je absurdní tvrdit, že na situaci, jakou máme teď, nikdo nemohl být připraven. Vždyť přesně stejnou pandemii virového respiračního onemocnění s vážnými dopady na zdravotnictví, společnost a ekonomiku Pandemický plán popisuje! Požaduje, aby byla ustavena Ústřední epidemiologická komise, která je jako pracovní orgán vlády součástí Ústředního krizového štábu. Sice se jednou, koncem února, sešla, ale kde jsou výsledky její práce? Jak se vláda radí o každém svém kroku s tak důležitými odborníky? Její roli vážně nezastane Prymula. Celé je to zkrátka naprosto šílená hra o neomezenou moc.
K čemu to vede?
Jak jsme už řekli, vláda jedná v důsledku toho naprosto chaoticky, neradí se s experty, předkládá občanům omezení, která překračují i zmocnění obsažené v krizovém zákoně, hystericky se vydávají zprávy tu na Facebooku Andreje Babiše, tu na Idnes.cz, vyhlašují se drakonické tresty za šíření poplašných zpráv (kdy je pak stíhaný člověk, co měl olizovat rohlíky v obchodě), vesnice na Olomoucku hlídají policejní drony, mezi občany se rozmáhá zmatek, nedůvěra, vztek, zášť, omezení nákupní doby pro seniory, které se vzápětí mění, děti jednou půjdou do školy až v září, pak snad v dubnu nebo možná v květnu. Nikdo nic neví, netuší, nezná. Podnikatelé absolutně nemohou fungovat v prostředí, kdy nejsou schopni ani v náznaku předpokládat, co vláda udělá. Vždyť nejsou ani schopni odložit povinnost podat daňová přiznání! Vláda neříká pravdu, mlží a takové jednání je mimořádně nebezpečné.
Všechno, co se daří, vzájemná pomoc lidí, není ani v nejmenším důsledek kroků vlády, ale jen obyčejné lidskosti, solidarity a vzájemné úcty. A přesto si to vláda přisvojuje jako zásluhy.
Proti komu návrh na zrušení stavu nouze směřuje? Kdo je v tomto případě žalovaný?
Proti vládě, ta je hlavním odpůrcem. Rozhodně to není nic osobního proti premiérovi. Protože napadáme i zákaz přítomnosti žáků ve školách, který byl vyhlášen dokonce ještě před tím, než byl vyhlášen nouzový stav, je odpůrcem také Ministerstvo zdravotnictví.
Kromě usnesení o vyhlášení nouzového jste u soudu napadl také dvě následující opatření, kterými vláda 14. a 15. března přijala krizová opatření ohledně zavření části obchodů a zákaz volného pohybu lidí, a také opatření, které 10. března zastavilo vyučování ve školách. Ty podle Vás mají jaké vady?
Ano, protože je vadné samotné vyhlášení nouzového stavu, mají i tato opatření stejné vady. Navíc v rozporu s § 5 krizovým zákonem omezují i práva, která omezena ani být neměla. Nejkřiklavějším a nejabsurdnějším je zákaz vycestovat. Jak může stát zakázat občanům vycestovat, jestliže na světě existuje byť jedna jediná země, která by je přijala a do které by se byli schopni dostat? Chápe to snad někdo? V § 5 je uzavřený výčet práv, která lze omezit. U práva na podnikání je možné v nezbytně nutném rozsahu omezit jen takovou činnost, která by ohrožovala krizová opatření. Proč byl zachován prodej tabáku a květin a proč nesmí fungovat kadeřnice? Má to logiku? Jak to bylo zdůvodněno? Řekneme vám to, nijak.
Jakou váhu v praxi má usnesení Senátu z 18. března, když vůči vládě nemá senát kontrolní pravomoc? Napadá mě – mohlo by třeba posloužit i jako jeden z argumentů proti nouzovému opatření při projednávání Vaší žaloby, nebo to není možné?
Usnesení senátu vnímáme nejen jako symbolický akt horní komory Parlamentu a vymezení se proti nepromyšleným krokům vlády. Senátoři současně potvrzují, že premiér Babiš a jeho vláda porušili zákony této země a podryli „důvěru v instituce státu a v jejich schopnost obstát v náročných situacích“. Protože senátoři byli jedni z prvních, kdo situaci pojmenoval, patří jim velký dík.
Zdůrazňujete, že vyhlášení nouzového stavu jako takové považujete za přiměřené. Zároveň ale kritizujete jeho právní základ. Co by tedy podle Vás měl soud ideálně nařídit? Zrušení nouzového stavu jako takového to zřejmě nebude…
Ano, my si samozřejmě nemyslíme, že má stát nechat lidi umírat bez pomoci a že nemá řešit šíření nákazy. Když se ale podíváte do světa, jsou státy jako je Tchajwan, Jižní Korea, nebo Japonsko, kde to umí řešit jinak, než šílenými restrikcemi, které se ničemu známému v demokratických zemích nevyrovnají. To, že stejně neschopně postupují jiné státy Evropy, není žádná omluva. Je to jen důsledek hloupé víry v to, že snad neexistuje smrt, nemoc, stáří a ztráta. Nejsme zkrátka připraveni. Státy, které jsme zmínili, a uvádí to např. také Financial Times, mají prostě protokoly z doby SARS 1. Tohle je ale jen SARS 2. proč nejsme připraveni? Není reálné čekat, že svět, který se potýká s obřími klimatickými problémy a žije na něm téměř 8 mld lidí, nebude mít problémy s nemocemi. Takže se rozhodně naše vláda nemůže tvářit hrdinsky, zpackala, co mohla a my si nyní jen vybíráme vše i s úroky.
Jak rychle očekáváte, že bude Vaše žaloba vyřízena?
To je dobrá otázka. Dne 23. 3. jsme s poněkud s překvapením zjistili, že se bude rozhodovat už tento pátek. Je to hodně rychlé a je vidět, že soudu záleží na tom, aby byla věc vyřízena. Obvykle mají na rozhodnutí o opatření obecné povahy podle soudního řádu správního 90 dnů. Čekali jsme spíš, že to bude vzhledem ke stavu na soudech delší.
Nouzový stav bez ohledu na to trvá. Nehrozí tedy, že by Vaše žaloba, pokud ji justice uzná za oprávněnou, mohla ohrozit například odškodňování poškozených firem a podnikatelů podle krizového zákona?
Pro podnikatele by bylo paradoxně snazší, kdyby soud zrušil všechna opatření jako nezákonná. Pak bychom měli nezákonné rozhodnutí a postup podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Mohli by se domáhat nejen škody, ale i nemajetkové újmy. Navíc by to nebyli jen podnikatelé, ale prostě všichni. Zajímavé na tom je, že tento zákon umožňuje, aby byl uplatněn regres vůči úředníkovi, který dané opatření vydal nebo o něm rozhodl. Vůči komu by to bylo v tomto případě? Vůči premiérovi? Škoda by mohla být způsobena i úmyslně. Pak by odpovědnost nebyla limitována.
Naše žaloba rozhodně nikoho v nároku na náhrady neohrozí. Jediný, kdo nebude chtít náhrady vyplácet, ať už to s naším návrhem dopadne jakkoli, bude stát. O tom nepochybujte. Přesto se lidé nepochybně mohou podle zákona bránit a náhrady škody požadovat.
Co by podle vás spadalo v tomto případě do nemajetkové újmy? Dal by se tam zahrnout třeba i psychický stres, že člověk nebude mít na splátky úvěru, výživné, nebo že přijde o práci?
Podle zákona č. 82/98 Sb. se běžně odškodňuje nemajetková újma způsobená strachem a nejistotou třeba za nepřiměřeně dlouhé soudní nebo správní řízení. Pokud vláda zásadním způsobem omezí práva lidí a současně neřekne, co bude dál (na místo toho lidem lže a soustavně říká něco jiného v úterý, než sdělila v pondělí), lidé logicky stres a nejistotu zažívají. Nelze se domnívat, že kupř. neporoste domácí násilí! Nikdo nemůže vyloučit, že by se mohli domoci také nemajetkové újmy. Na druhou stranu je prostým faktem, že naše společnost je zhýčkaná a my jako lidé toho sneseme strašně málo. to se projevuje i na šíleném strachu z nemoci, kterou by naši předkové patrně nebrali, ve srovnání s těmi, se kterými se potkávali, ani vážně, pokud by ji vůbec zaznamenali, vzhledem k struktuře obětí viru.
Mgr. Vendula Zahumenská Ph.D., Mgr. David Zahumenský
Otázky kladla Alžběta Vejvodová, vedoucí magazínu Právní rádce
Rozhovor byl ve zkrácené podobě a po redakčních úpravách zveřejněn na ekonom.ihned.cz