Krizové opatření č. 274 ze dne 23. 3. 2020 zásadně a samozřejmě v rozporu s ústavním pořádkem a zákony zasáhlo do práva obcí a krajů na samosprávu. Nevídáno, neslýcháno Babiš se nebojí zamezit obcím, aby samy rozhodovaly o svých záležitostech, ač jim toto oprávnění zaručuje přímo naše Ústava. Zdá se, že v této republice už není svaté vůbec nic.

Vláda obcím a krajům uložila, aby z důvodu omezení svobody pohybu na území České republiky zásadně omezily konání zasedání zastupitelstev. Výslovně jim dovolila rozhodovat jen tehdy, pokud je to nezbytné:

  • k přijetí opatření souvisejících s řešením nouzového stavu nebo
  • ke schválení právních jednání nezbytných k dodržení termínů nebo zabránění bezprostředně hrozícím škodám (např. nezbytná rozpočtová opatření, změny pravidel rozpočtového provizoria, zajištění pomoci obyvatelstvu, nezbytná volba orgánů územních samosprávných celků).

Obce musí vést podle pokynů vlády zasedání zastupitelstev prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, které umožní účast členů zastupitelstva na zasedání zastupitelstva v reálném čase bez jejich osobní přítomnosti.

Účast veřejnosti spočívající v její osobní přítomnosti na zasedání zastupitelstva vláda přímo vyloučila. Stejně by nebyla možná i bez tohoto dovětku, když si přečtete jiná opatření.

Je jistě pochopitelné, že se zasedání zastupitelstev s osobní přítomností nekonají, zvláště ve velkých městech se totiž na jednom místě schází desítky lidí. O tom tedy žádná. Domníváme se, že k takovému závěru by dospěly i samy obce a kraje, v jejich čele totiž nestojí žádné trubky. Pokyn je to tedy podobně k ničemu jako ten pro vedení domovů pro seniory, že se má klientům měřit teplota.

V čem je problém? Výkonná moc nesmí zakázat zastupitelstvům zasedat (mohla maximálně říci, že se nesmí lidé shromažďovat v budovách a zastupitelé by se s tím museli vypořádat za pomoci doporučení ministerstva vnitra). Vláda pro to nemá žádné pravomoci, i když se naši noví panovníci domnívají, že mohou cokoli. Máme za to, že je samo opatření je i vnitřně rozporné. Lépe řečeno – je to zase strašná splácanina.

Zastupitelé se mají scházet online, ale mohou jednat jen o něčem. To má zřejmě směřovat k tomu, aby se neřešily věci, které by se měly řešit v dobách méně dramatických a za přímé účasti veřejnosti. Okruh otázek k rozhodování ale nesmí určovat vláda. To je věcí zákona a je na zastupitelích, aby za to nesli odpovědnost a je na ministerstvu vnitra, aby činnost obcí kontrolovalo, případně na soudech, aby rozhodly, kdo měl pravdu. Tak to, Babiši, v právním státě chodí.

Jak je možné, že se smí konat zasedání o vládou vybraných otázkách a u těch nevadí, že tam není veřejnost, a u jiných otázek to naopak překážka je?

Ještě lepší otázka zní: Proč u všech svatých, abychom dodrželi duchovní naladění našeho premiéra, v dnešní době vláda předpokládá, že je problém zapojit do online zasedání veřejnost? My sami komunikujeme s našimi klienty z řad obcí prostřednictvím Hangout, Skypu a podobné novinky ze světa techniky, dokonce jsme jako pokrokoví lidé, byť se blížíme střednímu věku, zakoupili Jabru a kameru. Doufali jsme, že si naše vláda umí podobné vymoženosti také představit, když se posílají tweety o rouškách až do Ameriky. Přinejhorším to může starosta zkusit přes fejs po vzoru našeho největšího předsedy.

Města a obce jsou již dnes zvyklé přenášet zasedání zastupitelstva online, někde i se simultánním přepisem. Není problém zařídit, aby občané mohli klást otázky k jednotlivým bodům programu taktéž online. Je také možné, aby u jednání zastupitelů byla případně jedna osoba, která bude zvedat telefon, na který mohou občané s dotazy volat, a následně bude dotazy řádně tlumočit zastupitelům. Ano, je to složité, vše musí být pohlídáno, musí být maximálně šetřena práva občanů (která navzdory zbožnému přání našeho veřejného ochránce práv pana Křečka s nouzovým stavem nezmizela), ale mělo by být na obcích, zda si takový postup zvolí. Některé to tak dělají a jde jim to značně dobře. Premiér by se mohl někdy přijet podívat.

Babiš by si měl uvědomit, že vláda nemůže paralyzovat obce. Jsou otázky, které zkrátka spěchají a které rada ze zákona rozhodnout nemůže a už vůbec to nemůže udělat starosta. Nemusí to být jen ty, které milostivě vrchnost k rozhodování povolila. Naopak. Mohou se týkat třeba územního rozvoje, školství, životního prostředí, podnikání a jiných podstatných věcí z naší budoucnosti, protože mohou být i takové starostky a starostové a zastupitelé, kteří vidí dál než jen na začátek příštího dne jako naše vláda a budoucnost obce a občanů je trápí. Je zkrátka třeba hledat způsoby, jak na to.

Domníváme se, že v případě, kdy by se obce maximálně snažily vše technicky zabezpečit tak, aby občané nebyli zkráceni na svých právech, je online přenos tím nejvhodnějším řešením vzhledem k situaci. Vždyť ani netušíme, jak dlouho má celá akce „nouzový stav“ vlastně trvat. Je samozřejmě na rozumném zvážení obce, jaké otázky bude zařazovat na program. Bylo by zapotřebí projednat jen to, co je skutečně podstatné z hlediska veřejného zájmu a zájmu obce a připustit řádnou debatu. Situace nouzového stavu nesmí být zneužita, jak se o to pokouší v Brně s projednáním územního plánu. Na tyto ošemetné situace si musí dát pozor zejména ve větších obcích. Přijetí rozhodnutí „natajňačku“ by nepochybně vedlo k mnoho a mnoha problémům.

Jistě můžete namítat, že někdo třeba nemá chytrý telefon a internet. Ale jste si jistí, že tito občané pravidelně chodí na zasedání zastupitelstva a aktivně se jej účastní? A že se budou bránit, když se za půl roku dozví, že se online zastupitelstvo konalo? Že tím skutečně budou zkrácena jejich práva?

My o tom dost pochybujeme. Starostové by navíc měli občany v programu řádně upozornit, jak vše bude probíhat a kdyby byl někdo, kdo by se účastnit chtěl a nemohl kvůli nedostatkům technickým, mohl by se mu telefon zapůjčit. Když nepůjde zasedání zastupitelstva s řádnou účastí veřejnosti zabezpečit, nemělo by se podle našeho názoru vůbec konat, a to ani v otázkách, o kterých vláda říká, že to možné je.

Naše odborné doporučení už začíná znít krapet nudně: Starostky a starostové, všichni zastupitelé, braňte se. Máte na to nástroj – komunální stížnost k Ústavnímu soudu.