Evropský soudní dvůr už v 90. letech v rozsudku Schumacker C–279/33 konstatoval diskriminaci přeshraničních pracovníků z hlediska zdanění. ESD zde konstatoval, že jde o stav, který je „v rozporu se svobodou volného pohybu pracovních sil, a že pokud poplatník obdrží ve státě, kde je nerezidentem většinu svých příjmů, musí s ním být zacházeno, jako by se jednalo o rezidenta.„

Pan Schumacker byl skromně vydělávající Belgičan, který si našel práci v Německu a každodenně tam dojížděl jako pendler. Měl manželku v domácnosti. V Německu bylo společné zdanění manželů, to mu ale bylo odepřeno, protože oba byli občané Belgie a bydleli v Belgii. Pokud by se přestěhoval do Německa, tak by na společné zdanění manželů v Německu dosáhl. Byl tedy diskriminován pouze proto, že bydlel v Belgii a pracoval v Německu. Podal žalobu k německému finančnímu soudu, který položil předběžnou otázku ESD. Soudní dvůr konstatoval, že právě toto je diskriminace kvůli migraci za prací mezi členskými státy.[1]

Pendleři jsou ze strany ČR diskriminováni, protože zatímco všichni ostatní mohou normálně jezdit do práce a zpátky, pendleři mají likvidační systém karantény, přestože to neodůvodňuje epidemiologická situace v okolních státech. Když se jedná o stejný virus, je hranice pouhou čarou na mapě.

Ostatně také sdělení Komise z 30. 3. 2020 – Pokyny k výkonu volného pohybu pracovníků během šíření onemocnění COVID-19 (2020/C 102 I/03) stanoví, že „Členské státy by měly umožnit příhraničním a vyslaným pracovníkům, aby nadále překračovali hranice s cílem dostat se na své pracoviště, pokud je práce v dotyčném odvětví v hostitelském členském státě stále povolena.“ Jestliže tedy v ČR do práci můžeme, není na místě zakazovat cestovat lidem za prací někam za hranice.

Vládní opatření je ostatně zcela nepřiměřené a nelogické, neboť neobsahuje výjimku ani na situace, kdy byl pendler testován a test byl negativní (dokonce ani, když byl negativní opakovaně). Přitom podle vyjádření ministryně spravedlnosti Benešové, pokud se člověk nechá otestovat, tak stanovené povinnosti plnit nemusí.

Situace je pro přeshraniční pracovníky kritická a řadě lidí hrozí, že přijdou o práci.

Pro napadení vládního opatření vidím 3 možnosti:

  • Žaloba podle antidiskriminačního zákona s návrhem na vydání předběžného opatření (zakázat vládě pokračovat a odstranit nezákonný stav) – soudní poplatek 1000 kč + 1000 kč za předběžné opatření
  • Žaloba na zrušení opatření obecné povahy (vládní usnesení) spojená s návrhem na vydání předběžného opatření (soudní poplatek 5 tisíc Kč + 1000 Kč za předběžné opatření)
  • Ústavní stížnost (bez nutnosti platit soudní poplatek, ale nejspíše bude řízení trvat dlouho)

Vedle toho je možné se obracet také na Evropskou komisi. Uzavírání hranice předsedkyně EK kritizovala již v březnu.

Aktualizace:

10. 4. 2020 byla podána první antidiskriminační žaloba na vládu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 

11. 4. 2020 byla podána správní žaloba proti diskriminaci pendlerů k Městskému soudu v Praze 

Kdokoli může darem přispět na úhradu soudních poplatků v tomto nebo dalších sporech ve prospěch pendlerů na úschovový účet 1327562034/2700.

Odměna advokáta je maximálně 2.000 Kč vč. DPH za podanou žalobu (přednostně se ale prostředky použijí na soudní poplatky).

 

Poznámky:

[1] Vliv judikatury Soudního dvora Evropské unie na antidiskriminační právo.