V rozhodnutí ze dne 15. dubna 2020, 1 BvR 828/20, soud částečně vyhověl návrhu na předběžné opatření proti rozhodnutím Správního soudu v Gießenu a Hesenského správního soudu v řízení proti zákazu shromažďování. Správní orgán tak bude muset posoudit podmínky pro konání shromáždění znovu.

Správní orgán nesprávně předpokládal, že nařízení vlády Hesenska o boji proti koronaviru obsahovalo obecný zákaz shromáždění více než dvou lidí, kteří nepatřili do stejné domácnosti, a porušil tak svobodu shromažďování.

Stěžovatel oznámil několik shromáždění pod heslem „Posílení zdraví namísto oslabení základních práv – ochrana před viry, nikoli proti lidem“. Shromáždění byla plánována na termíny 14., 15., 16. a 17. dubna 2020, od 14:00 do 18:00. Přibližně očekával 30 účastníků. V Gießenu na Berliner Platz bylo naplánováno dvouhodinové zahajovací shromáždění a následný průvod několika ulicemi.

Současně stěžovatel informoval správní orgán o zamýšlených opatřeních na kontrolu infekce způsobených pandemií CoViD19. Účastníci shromáždění by byli rozmístěni pomocí značek pro udržení bezpečné vzdálenosti a nasměrováni na vhodně označené počáteční pozice. Značení výchozích pozic je ve vzdálenosti 10 metrů dopředu a dozadu a 6 metrů na stranu. Na značkách by byli jednotlivci, spolubydlící ze sdílených bytů nebo rodiny. Projevy by byly přenášeny do veřejného rozhlasu prostřednictvím vlastního mobilního telefonu mluvčího. Zamýšlené vzdálenosti by se během průvodu udržovaly a bylo by třeba dbát na to, aby se nově přidaní účastníci shromáždění zařadili vzadu.

Správní orgán nařídil zákaz shromáždění na základě § 15 odst. 1 VersG. Při shromážděních jsou podle něj bezprostředně ohrožena veřejná bezpečnost a veřejný pořádek. Shromáždění by porušila ustanovení § 1 odst. 1 nařízení vlády státu Hesensko o boji proti viru Corona ze dne 14. března 2020, ve znění vyhlášky ze dne 30. března 2020. Stěžovatel vznesl námitku. Jeho žádost u správního soudu byla neúspěšná a stejně dopadl také u odvolacího odvolacího orgánu.

Podle § 32 odst. 1 BVerfGG může Spolkový ústavní soud prozatímně vyřešit situaci v případě sporu, pokud je to naléhavě nutné k odvrácení závažných nevýhod, k předcházení hrozícímu násilí nebo z jiného důležitého důvodu pro veřejný zájem.

Zákaz shromáždění zjevně porušuje základní právo stěžovatele podle článku 8 GG. Článek 8.1 základního zákona zaručuje všem Němcům právo shromažďovat se pokojně a bez zbraní bez registrace nebo povolení. Podle čl. 8 odst. 2 základního zákona může být toto právo pro venkovní schůzky omezeno zákonem nebo na základě zákona. V každém případě nařízení vlády Hesenska bojovat proti koronaviru neobsahuje obecný zákaz venkovních shromáždění více než dvou lidí, kteří nepatří do stejné domácnosti. S ohledem na to se hesenská vláda také dohodla ve svém prohlášení ze dne 15. dubna 2020. Naproti tomu správní orgán předpokládá, že zákonodárce „chtěl také úmyslně zabránit veřejným schůzkám podle zákona o shromáždění“. V každém případě je ve vyhlášce o zákazu rozpoznatelné, že se předpokládá obecný zákaz schůzek více než dvou lidí, kteří nepatří do téže domácnosti.

Podle německého spolkového ústavního soudu je potřeba posoudit slučitelnost shromáždění s opatřeními hesenské vlády s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud tak správní orgán neučinil, byl jeho postup protiústavní.

Jak je vidět, německý spolkový ústavní soud se nebojí zastat práv svých občanů ani v době koronavirového šílenství. Odváží se k něčemu podobnému také český Ústavní soud?