Naše vláda bohužel vůbec nerozumí právu a zřejmě ani nemá dobré externí advokáty, kteří by jí vysvětlili, jak to Městský soud v Praze myslel, když jí vytkl, že v době nouzového stavu nechá rozhodovat ministra zdravotnictví. Premiér a ministr vnitra si z toho všeho sobě vlastními lišáckými myšlenkovými pochody dovodili, že je třeba udržovat zemi a lid v nouzovém stavu a do budoucna změnit zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Tím by si vláda zajistila prakticky neomezené pravomoci i v „klidovém stavu“. Pravdu má advokát Tomáš Sokol, když říká, že novelu nemohou střízliví poslanci „odmávnout“.

Není pravdou, jak jsme již psali, že by bylo potřeba k řešení epidemie (pokud by nějaká na území ČR v současné době vůbec probíhala) vyhlásit nouzový stav. Ten se jistě hodí k netransparentním nákupům z veřejného rozpočtu, rozhodně ale není zapotřebí k ochraně zdraví obyvatel. K tomu máme již dnes zcela dostačující zákon o ochraně veřejného zdraví, který bezproblémově slouží už dvacet let a epidemie s ním zvládáme bez problémů. Městský soud vůbec neřekl, že ministerstvo zdravotnictví nesmí používat mimořádná opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví. Jediné, co řekl je, že vláda nesmí v nouzovém stavu jednat mimo krizový zákon. Všichni navíc víme, že se od krizového zákona odklonila jen proto, že s hrůzou zjistila, že by stát musel hradit škody způsobené svými huráopatřeními. Taky všichni víme, že vláda sama sebe zahnala do kouta, když dala podnikatelům možnost domáhat se náhrad škod podle osvědčeného zákona č. 82/1998 Sb.

Změnou zákona se má docílit situace, kdy by bylo možno i bez nouzového stavu zakázat nebo omezit činnost obchodních center, obchodních a výrobních provozoven, bazénů, wellness zařízení, veřejné dopravy, všech druhů zdravotnických zařízení, zařízení sociálních služeb a nařídit jim používání hygienických opatření. Současně by mělo být možné nařídit povinnost používat osobní ochranné prostředky a dezinfekční prostředky. Regulovat by se měly i hromadné akce a mělo by být možné omezit jejich rozsah.

Předpokládáme, že by vláda chtěla tato oprávnění vtělit do § 69 zákona o ochraně veřejného zdraví, který dává ministerstvu zdravotnictví a krajským hygienickým stanicím pravomoc vydávat mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku. Už dnes mohou orgány ochrany veřejného zdraví vydat následující opatření:

  • zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s potravinami a dalšími výrobky, kterými může být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení,
  • zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami, zejména omezení cestování z některých oblastí a omezení dopravy mezi některými oblastmi, zákaz nebo omezení slavností, divadelních a filmových představení, sportovních a jiných shromáždění a trhů, uzavření zdravotnických zařízení jednodenní nebo lůžkové péče, zařízení sociálních služeb, škol, školských zařízení, zotavovacích akcí, jakož i ubytovacích podniků a provozoven stravovacích služeb nebo omezení jejich provozu,
  • zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou a vodami užívanými k účelům podle § 6a a § 6d, zákaz používání vod ze studní, pramenů, vodních nádrží, rybníků, potoků a řek,
  • příkaz k vyčlenění lůžek ve zdravotnických zařízeních,
  • příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaženém území; ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provede zdravotní ústav (§ 86 odst. 1), stanoví-li tak rozhodnutím příslušný orgán ochrany veřejného zdraví. Náklady na tuto ohniskovou dezinfekci, dezinsekci a deratizaci provedenou zdravotním ústavem jsou hrazeny ze státního rozpočtu,
  • příkaz k varovnému označení objektů, v nichž došlo k infekčnímu onemocnění, a text tohoto označení,
  • mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv (profylaxe),
  • příkaz k vyčlenění objektu v majetku státu, kraje nebo obce k izolaci fyzických osob nebo jejich karanténě,
  • zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.

Negativním dopadem (a samozřejmě pro vládu naopak pozitivním ) je, že bude pro podnikatele mnohem obtížnější domoci se u soudů náhrady škody. Vyloučené to však rozhodně není. Ledaže by si to vláda pojistila.

Mimořádná opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví jsou vydávána ve formě opatření obecné povahy (obecně je upravuje zákon č. 500/2004 Sb., správní řád. Neznáme samozřejmě návrh novely, se kterým chce jít Vojtěch do Sněmovny, ale nepředpokládáme, že by si vláda troufla říct, že nově navrhovaná mimořádná opatření budou mít zvláštní formu (a jakou?). proto je nepochopitelné vyjádření advokátky Jany Sedlákové pro Indes.cz: „Tento krok vlády by totiž bez nich mohl být vnímán jako snaha obejít nastavené principy a očekáváme jeho napadení u Ústavního soudu. Pokud by totiž opatření byla vydávána na základě zákonného podkladu, již nepůjde napadnout tato opatření u Městského soudu, ale bude se muset napadnout celé nové znění zákona u soudu Ústavního.“ To je nepochopitelný závěr. Vždyť Městský soud v Praze právě mimořádná opatření ministerstva zdravotnictví jako opatření obecné povahy zrušil! To je z rozsudku více než patrné.

Opatření obecné povahy lze totiž zcela běžně napadat u správního soudu jako jeden ze správních aktů. To zase říká zákon č. 150/2002 Sb, soudní řád správní. To znamená, že naopak mimořádná opatření u soudů napadat lze. To je samozřejmě pro občany úleva, protože na přijímání opatření obecné povahy a jejich obsah a možné omezení základních práv jsou kladen u soudů přísné nároky. Judikatura je stabilní a pro občany příznivá. Proto si ale umíme si představit, že by se vláda pokusila o nějakou podlou kličku, třeba že by soudní přezkum výslovně u konkrétních opatření obecné povahy vyloučila. Šlo by samozřejmě o neústavní exces, ale než by rozhodl Ústavní soud, vláda by klidně mohla Českou republiku dusit několik let. A pak by si prostě přijala novou novelu a zavedla to stejné. Neděláme si legraci, v totalitě je možné cokoli.