Dnes a denně u nás doma děkujeme všem dobrým silám, že je Babiš tak špatný, egoistický, prospěchářský a na svoje podnikání zaměřený politik bez kousku lidského soucitu. Je natolik neschopný, že zákony, které by naprosto zničily naši zemi, začal předkládat až teď, když už mu zmatení poslanci ve Sněmovně za falešné modlitby netleskají a kdy občané začínají odhazovat paniku, kterou jim Babiš chtěl zatemnit zdravý úsudek. Zlo, které vytvořil, konečně začíná požírat svoje stvořitele. Navíc si kolem sebe sestavil vládu ze sobě rovných. Přejme si, ať se navzájem zardousí.

Po naprosto amatérském pokusu novelizovat zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, který by celou společnost předhodil zlovůli ministra zdravotnictví, přišel Hamáček s ještě odpudivějším nápadem, naštěstí prakticky nerealizovatelným. Těžko říct, jestli tento fakt vůbec Hamáček pochopil, nicméně bychom snad mohli jako občané oprávněně spoléhat aspoň na to, že mají na ministerstvech ještě nějaké zbytky legislativců.

Co se stalo? Hamáčkem řízený rezort prý do čtvrtka (to vážně???) zpracuje návrh novely ústavního zákona (možná jsou to jen silácká prohlášení na Twitteru). Haha. Ale no tak dobře, připusťme, že by to třeba mohl zvládnout Chuck Norris, kdyby pro Hamáčka tajně pracoval. Dobře. A jak si pan ministr představuje legislativní proces k takovému návrhu zákona? Jako Hurvínek válku?

Sám ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR upravuje zkrácené jednání pro přijímání vládních návrhů zákonů. Ale jen tehdy, je-li vyhlášen stav ohrožení státu nebo stav válečný. My máme „jen“ nouzový stav. Proto musí Sněmovna jednat v tzv. stavu legislativní nouze, což je něco úplně jiného. Stav legislativní nouze upravuje v § 99 obyčejný zákon č. 90/1995 Sb., o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Tento stav je na nouzovém stavu nezávislý, ale Sněmovna ho nemůže jen tak mýrnyxtýrnyx zneužívat, jak se jí to hodí.

Podle Legislativních pravidel vlády, která byla schválena usnesením vlády č. 188 z roku 1998, konkrétně čl. 17 odst. 1 písm. c) musí např. i při přípravě návrhů zákonů ve stavu legislativní nouze probíhat připomínkové řízení. Podle eKlepu jsme ale nebyli schopni zjistit, zda tento požadavek byl vůbec naplněn. K řadě schválených zákonů jsme totiž žádné připomínky nenašli. Znamená to, že je připomínková místa nezaslala nebo ani nedostala tu možnost? Nevíme.

A jak je to se změnou ústavního zákona ve stavu legislativní nouze? To je prakticky vyloučeno. Výše zmíněný ústavní zákon o bezpečnosti přímo říká, že ve zkráceném jednání podle jeho čl. 8 není možné měnit ústavní zákony. Aha. Takže náš ústavní pořádek to vylučuje i v mnohem závažnějších situacích, než je tato šaráda, kterou právě žijeme. No dobře. Jak to tedy chce vůbec Hamáček zařídit, když tvrdí, že předloží návrh novely ústavního zákona (a nikoli věcný záměr novely ústavního zákona)? Jak to, že chce přeskakovat potřebné kroky? A jak si to představuje, že připraví něco tak složitého, co vyžaduje rozsáhlou společenskou diskusi za dva až tři dny? To nechápeme.

A nechápeme to zejm. s ohledem na jeden významný nález Ústavního soud (ve který snad ještě můžeme věřit). Ten v roce 2011, kdy se poslanci taky pokusili udělat různé číčoviny, řekl: „Ústavní soud musel v této souvislosti přihlédnout i k tomu, že ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě čl. 8 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, a to v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě České republiky, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná. Ústavodárce se toliko rozhodl tuto možnost připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze sice připustit, že na úrovni zákona (jednacího řádu) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze), avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu (aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona) anebo (a) jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažností situacím, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona (stav ohrožení státu, válečný stav).“

Takže Hamáčku, uklidni se. Přečti si ústavní zákon o bezpečnosti. Pak nález Ústavního soudu. A pak si přepočítej poslance, které má ta vaše slavná vláda k dispozici, protože krom toho, že ve stavu legislativní nouze vůbec nemůžeš řešit projednání novely ústavního zákona, nemáš k tomu ani potřebný počet poslanců, natož pak senátorů. Jako občané pevně doufáme, že i tady by museli být členové Parlamentu hodně pod obraz, aby dali této vládě jakékoli další pravomoci.

P. S: Haló, státní zástupci, co bude s vyšetřováním trestných činů, kterých se členové vlády mohli za trvání nouzového stavu dopustit? Občané čekají na spravedlnost. Jedno je ale jasné tak jako tak: členové vlády už asi nemusí nosit roušky, jestliže se pardonu dočkaly osoby duševně nedostačivé.