Drahé soudkyně a drazí soudci, spoléhali jsme na Ústavní soud od roku 1989 jako na poslední brzdu zdivočelé moci, jako na garanta ústavnosti, jako na ochránce lidských práv, svobod a života. Jako občané České republiky jsme věřili, že ať se děje cokoli, dokážeme se s tím vypořádat v mantinelech demokracie a právního státu. Důvěřovali jsme tomu, že žijeme ve středu Evropy, že jsme už 15 let součástí svobodných národů. Doufali jsme, že když budeme žít poctivě a dělat to nejlepší, co umíme pro ostatní, bude naše zem dobrým místem k životu nejen pro nás samotné, ale i pro ty, kdo neměli tolik štěstí a narodili se méně fyzicky zdatní nebo v sociálním prostředí, které jim start do života rozhodně neulehčilo anebo se dostali v běhu let do svízelné situace. Spoléhali jsme se na to, že když budeme dodržovat zákony, budeme moci svobodně hledat radost. To vše se zlomilo v březnu roku 2020. Stát vzal vše, co bylo alespoň trochu jisté a zlomil tomu vaz. Zjistili jsme, že chráněno není vůbec nic a že jsme vydáni na milost a nemilost těm, kdo jsou zrovna u moci, ať jsou to jacíkoli lidé. Dnes jsou v Poslanecké sněmovně takové politické strany, které jen stěží můžeme nazývat demokratickými, přesto, že právě v demokratických volbách se ke křeslům dostaly. Zapomínáš snad, Ústavní soude, že přesně to samé se stalo ve třicátých letech v Německu? Nejsou to proto poslanci, kteří dnes rozhodují o budoucnosti, ale Ty. Jedině Ty můžeš odkázat veřejnou moc tam, kam patří. Je to tvoje úloha. Nezříkej se jí. Proto Ti předkládáme tuto stížnost, kterou tak nazýváme jen z formální nutnosti. Ve skutečnosti tě prosíme téměř na kolenou, aby ses zastal našich práv, která byla nyní odsunuta. Dnes rozhodujeme o tom, jestli budou děti chodit do školy, jestli se budeme moci živit prací, jestli podnikatelé ještě někdy najdou odvahu znovu začít, jestli ve státním rozpočtu najdeme peníze na zdravotnictví a na sociální pomoc potřebným, jestli budeme moci důsledně chránit životní prostředí, ve kterém budeme schopni žít my lidé, i bytosti ze zvířecí říše. Stát má tolik závazků vůči nám občanům, které nesmí přehlížet. Musí se s nimi vypořádat a musí je plnit. Nesmí na ně rezignovat. Jen díky Tobě ho k tomu ale můžeme donutit. Nedovol státu, aby nám příště vzal práva a ohrozil naši budoucnost. Nestojíme jen a pouze o ochranu holých životů, jsme lidské bytosti! Potřebujeme žít, ne přežívat. Ústavní soude, když se občané bránili před tvrdými zásahy do práv prostřednictvím běžných stížností, řekl jsi jim, že to není možné.  Dal jsi jasně najevo, že pro vládu přestala platit jakákoli pravidla a že Ústava ani Listina už nemají žádnou relevanci. Neumíš si představit, jak moc jsi řadě občanů, kterým záleží na blahu společnosti jako celku, ublížil. Je to bolestivé, skoro jako když člověk přijde o nejmilovaněšjí bytost. Proto jsme se rozhodli zkusit to naposledy. Naposledy Tě tedy, milý Ústavní soude prosíme, abys ještě jednou zvážil, jestli si občané nezaslouží mít v Tobě oporu, ochranu a záštitu před nezákonnými a neústavními zásahy státu. Prosíme Tě, abys nám odpověděl na jednoduchou otázku: smíme zůstat ve své vlasti, která bude svobodná, nebo máme odejít ještě včas, dokud jsou hranice na chvíli otevřeny? Máme se pokusit začít nový život s už jen s bolestí v srdci vzpomínat na naši drahou a krásnou vlast, která bývala krásným místem k životu? Prosím Tě naposled, Ústavní soude, vrať nám základní práva. Děkujeme. Informace: Ústavní stížnost, kterou jsme podali za sebe, za svoje děti a za občany najdete zde. V .doc pak zde. Na výzvu Ústavního soudu jsme ústavní stížnost doplnili a přesněji specifikovali, čeho konkrétně se domáháme. Může ji podat každý prostřednictvím svého advokáta, který ji můžete upravit, nebo vás můžeme zastoupit my. Jak na to, si přečtěte zde. Aktualizace: Bohužel soudce David stížnost několika stěžovatelů rovnou „hodil do koše“, aniž by rozhodoval. Ve věci zbylých stěžovatelů byly návrhy soudci odmítnuty. (sp. zn. Pl. ÚS 25/20.)