Vystupování české vlády za „nouzového stavu“ se stalo předmětem mnoha diskuzí článků, diskuzí a také internetového humoru. S obrovskou nevírou jsme sledovali, kam až mohou veřejní činitelé zajít. Na pomyslné první příčce v souboji o nejhloupější výrok je proto pořádná tlačenice. Zatímco některé řeči byly spíše k smíchu, řada jiných oprávněně vzbouzela silné obavy. Zapadnout by rozhodně neměla drsná slova ministryně spravedlnosti Marie Benešové, která adresovala soudcům a podnikatelům. Proto jsme podali žalobu a požadujeme, aby soud prohlásil její výroky za nezákonný zásah.

Podaná žaloba je dostupná zde.

Benešová se předně tvrdě opřela do soudce Výborného, jehož senát zrušil mimořádná opatření ministra zdravotnictví. Její slova se nedala vnímat jinak než jako nátlak na ostatní soudce. Aby si nedovolovali jít proti vládě. Benešové ale nestačily výhružky Výbornému, proto doložila svoji představu o tom, jak mají soudy rozhodovat o náhradách škod, které stát podnikatelům nepromyšlenými zásahy způsobil. Na otázku redaktorky, jestli stát přijal nějaká opatření, která mají na podnikatele konkrétní dopady, odvětila: „Přijal, ale ta opatření byla nutná, aby tady nedošlo k tomu, k čemu došlo v Itálii, to zas pozor, a chtěla bych vidět toho soudce, jak se s tím porovná, s takovým návrhem, protože mohl by taky být v rozporu s dobrými mravy, že jo a škodu hradí ten, který ji způsobil. A říkám, stát to rozhodně není.“

Neuvěřitelně zní i její výrok, kterým dokázala nejen absolutní neznalost situace, což je s podivem vzhledem k jejímu vzdělání a praxi, ale také představu státu o fungování justice: Tak, jsou pesimisté, kteří říkají, ano, hrozí nám tady kvanta žalob. Já bych takový pesimista nebyla. Já si myslím, že to tak hrozné nebude. Počítáme s tím i v případě posílení soudů, kdyby takové žaloby přišly, ale já to vyřeším jednoduše, protože máme něco přes 3 tisíce soudců, je to hodně na tuto malou zemi, podívejte se na Německo, klesá nám kriminalita, takže já bych ty soudce z toho trestního úseku přesunula na ten úsek, kde to bude potřeba, aby řešili tyto škody. Nové bych nenabírala.“ Ministryně zřejmě zapomněla, že nemůže soudce nikam přesouvat, to je na předsedech soudů, a že je především jako představitelka moci výkonné naopak nezávislé moci soudní podrobena.

Benešová se jako ministryně spravedlnosti nezapomněla „obout“ i do advokátů: „To není jednoduché tu škodu prokázat, protože jak říkám, ty virtuální škody, samozřejmě spousta advokátů se už třásla na to, si vydělat dobré palmáre, ale já jsem pesimistka, jestli by byli úspěšní, protože stát žádnou škodu nezpůsobil, to je prostě vis maior situace.“ Její slova určená podnikatelům se stala legendární: „Na tom se neshodneme, protože ta přijatá opatření byla přiléhavá té situaci. Něco jiného by bylo, kdyby vám zabavili dům, nebo takhle, ale že nemůže podnikat, to prostě každý podnikatel s tím musí počítat, musí mít takzvanou vatu na přežití.“

V právním státě je nepřípustné, aby se ministryně snažila vyhrožovat veřejně a zcela nepokrytě soudcům a aby se dokonce snažila ovlivňovat jejich práci. Současně je nepřijatelné, aby se dehonestujícím způsobem vyjadřovala o podnikatelích, kteří byli zcela nesmyslně a bez jakýchkoli podkladů zásadně omezeni na svých základních právech a bylo ohroženo jejich živobytí. Za to se měla ministryně spíše se vším pokorou omluvit a vláda měla sjednat nápravu. Toho se však od stávající politické reprezentace nikdy nedočkáme.