Ostravský soud dnes přezkoumal akt, kterým krajská hygienická stanice donutila občany nosit roušky. Sice na rozdíl od Městského soudu v Praze uznal, že jde o opatření obecné povahy (pražský soud si notoval s hygienou, že je to jakýsi jiný právní předpis, k jehož přezkumu se občané ani nemohou pořádně dostat), ale po jeho důkladném zkoumání ve všech pěti krocích algoritmu dospěl k závěru, že je to všechno úplně cajk.

To, co jedni mohou brát jako tragické selhání justice, mohou druzí chápat jako dobrou zprávu. Představte si, jaká nefalšovaná radost musí zavládnout v obcích a městech, které nesou obrovské břímě složitého územního plánování. Po mnoho let se musely samosprávy obávat soudního přezkumu (protože územní plány jsou stejnými opatřeními obecné povahy jako mimořádná protiepidemiologická opatření), dnes je to jinak: judikatura přestala platit a je dovoleno naprosto cokoli. Představujeme obcím nová pravidla pro územní plánování (dokonce o dost flexibilnější než ta, která jsou v návrhu nového stavebního zákona.

  1. Územní plán nemusí schvalovat zastupitelé, stačí starosta

Mimořádná opatření na celostátní úrovni vydává celou dobu ministr zdravotnictví. Přitom podle zákona by to měl být hlavní hygienik. Soudy ale potvrdily, že je jedno, co říká zákon, důležité je, kdo se důležité role chopí. Mají-li obce kreativního a schopného starostu, je vyhráno. Není již třeba řešit ani nějaké problémy s „oerpéčky“ či létajícími pořizovateli. Na dostatek pravomoci orgánu moci veřejné se už nehledí.

  1. Působnost? Co to je?

Ačkoli si například advokát Zdeněk Koudelka myslí, že § 69 odst. 1 písm. i) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví je příliš obecným zmocněním k tak závažným zásahům do našich práv, soudci ze severu Moravy nemají tak omezenou fantazii! Podle představitelů naší justice je naprosto v pořádku, že nás exekutiva nutí činit něco, co nám žádný zákon nepřikazuje, bojujeme přece s pandemií a ve válce a lásce je dovoleno vše.

Jak tyto závěry aplikovat na územní plánování? Stavební zákon říká, že orgány obce zajišťují ochranu a rozvoj hodnot jejího území. Pod to se dá schovat činností, no jéje! Když mají obce chuť, mohou si s územním plánem zašpásovat a trochu si užít. Omezováním působnosti se prostě už nikdo trápit nebude.

  1. Územní plán by se měl měnit každý lichý týden. Jen ať se vlastníci zapotí

Požadavky na srozumitelnou a tak nějak stálejší regulací jsou minulostí. Dnes je v módě flexibilita. Občany je třeba držet ve střehu, aby zbytečně nepátrali po tom, jak se v obci vládne. Proto doporučujeme měnit územní plány minimálně každý lichý týden. Když to obce zvládnou častěji, je to jedině dobře, vyhnou se tak jakémukoli soudnímu přezkumu (už jsme si ale vysvětlili, že není třeba se takové kontroly bát).

Lidé si zkrátka nesmí myslet, že když na svém pozemku mohou stavět rodinný dům na začátku školního roku, bude to možné ještě na svatého Václava! Zvláště zarputilým stavebníkům je vhodné měnit územní plán z hodiny na hodinu. Jestliže by si stěžovali na zmařené investice, neberte na to, milí starostové, vůbec zřetel. Na Nejvyšším soudu na to bude brzy metodika. Každý má mít vatu!

  1. Hlavně nic nezdůvodňujte (stačí článek do obecního zpravodaje) a na zákony dlabejte

Naivní samosprávy svoje územní plány kdysi dosti podrobně zdůvodňovaly. Stálo je to hodně času a peněz.  V dnešní době rozpočtové odpovědnosti je něco takového překonáno. Ministerstvo i krajské hygienické stanice si vystačí buď s žádným odůvodněním (v takovém případě ho s radostí dotvoří soudy) nebo si postahují články z internetu. Jestliže by starosta nechtěl zavdat žádný prostor pro stížnosti, může napsat krátký článek o své představě rozvoje obce do radničních novin. Soudy berou podobné články jako důkaz bez větších problémů.

Stavební zákon určuje obcím, jaké požadavky musí územní plán splňovat. Berte to s rezervou. Jestliže se vám od dětství líbí třeba Mickey Mouse, nakreslete ho namísto grafické části územního plánu. Kdo má rád Včelku Máju, nemusí se žinýrovat. Pro obce, které se nebojí pokroku, doporučujeme, aby měnily barvy určující regulaci v území třeba podle toho, jak se starosta zrovna vyspí.  Z nejnovější soudní praxe můžeme potvrdit, že si orgány veřejné správy mohou dovolit, co je jim libo.

  1. Lidi nemají práva = nemůžete do nich zasáhnout

Pro obce byli postrachem územního plánování hlavně vlastníci nemovitostí. Jak ti si stěžovali a kde co brali jako útok na svá práva. A soudci jim dokonce dávali tak často za pravdu! Ani to už dnes neplatí. Ničím nemůžete být přímo dotčeni, ani tím, že si bez zahaleného obličeje nekoupíte ani housku na krámě. Je zjevné, že vlastníci už se svými nářky neuspějí. Lidská práva přestala v březnu 2020 existovat. Postavte proto na pozemcích souseda, na kterého máte už dlouho pifku, třeba veřejné záchodky. Nebojte se, na veřejném projednání nebude jeho brblání přes roušku vůbec slyšet.

Milé starostky, milí starostové a zastupitelé, to vše berte s velkou rezervou. My víme, že vaše rozhodování je pečlivě sledováno a také v případě chyb trestáno. Dovolili jsme si poukázat skrze územní plánování na absurdnost rozhodování (nejen) o rouškových opatřeních.

To, že soudy nebyly za šest měsíců schopny vykázat exekutivu tam, kam patří, je neuvěřitelné. Ještě v únoru by nikdo nevěřil, že je to v civilizovaném „západním“ světě možné. Přesto se to všechno stalo a nikdo z nás neví, co se ještě dít může, než se k nám zase vrátí (pokud se kdy vrátí) vláda práva. Člověk si aspoň s chutí přečte rozhovor se soudcem Baxou, který na otázku „Předpokládáte, že i další kroky vlády v souvislosti s koronavirem budou končit u soudů?“ odpovídá:

„Zcela jistě. Některé spory jsou ještě v běhu a další spory budou následovat, protože to, co vláda nebo Ministerstvo zdravotnictví činí, jsou docela závažné zásahy do práv a svobod jednotlivců. Obávám se, že oproti jarnímu období lidé nebudou už mít tolik pochopení pro jejich omezení, což se může projevit jednak v neochotě se opatřením podrobovat, jednak v obraně těchto práv a svobod před nepřiměřenou regulací. Vláda musí počítat, že některé její kroky prostě budou předmětem nezávislého soudního přezkumu.“