Ústavní právník Jan Wintr pro Právo 29. 9. 2020 napsal další komentář, kde kritizuje fakt, že při vydávání omezujících opatření ministerstvo zdravotnictví překračuje svou pravomoc podle § 69 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
Právník píše: „Většina opatření ministerstva byla vydána podle § 69 odst. 1 písm. i): „zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku.“ Takto neurčitá formulace je v rozporu s názorem Ústavního soudu, že „obsah a rozsah stanovené povinnosti, resp. mezí základního práva, musí v základních rysech vždy plynout přímo ze zákona“ (nález Pl. ÚS 24/17). Z formulace písm. i) vůbec nevyplývá, co vše může být takto zakázáno či přikázáno, a tak by ÚS měl shodně jako v citovaném nálezu takové ustanovení zrušit, pokud mu to někdo navrhne.“
Za neústavní ale považuje také opatření vydávaná podle podle § 69 odst. 1 písm. b), neboť „podle tohoto ustanovení lze zavádět konkrétní karanténní opatření oddělující osoby podezřelé z nákazy od ostatních osob, nikoli zavádět plošné zákazy, jako je zavírání vysokých škol.“
Jan Wintr zdůrazňuje, že se nejdná o nějaké právnické formality a kličky: „Jde o základní podstatu vztahu mezi občanem a státem. ČR je podle čl. 1 Ústavy demokratický právní stát. Občané podléhají jen těm příkazům a zákazům, které si sami uložili zákonem prostřednictvím svých volených zástupců nebo které byly vydány na základě takových zákonů. Parlament ale ministru zdravotnictví pravomoc zavírat vysoké školy ani zakazovat setkávání deseti či dvaceti lidí nedal.
A v právním státě musí všechny akty exekutivy být zákonné, odůvodněné a přiměřené. Jedině akt vydaný na základě zákona a konkrétně odůvodněný, proč je nezbytný a přiměřený, může být občany (a potažmo soudy) kontrolovatelný, že není svévolný. Kdyby se tím ministerstvo řídilo, muselo by se například podělit s občany o podrobná data a analýzy, z nichž při svých rozhodnutích vychází. To by vyvolalo i tlak na kvalitu takových opatření. Kabinetní politika nedostatečně zdůvodněných, s adresáty málo diskutovaných a nesystematicky působících příkazů a zákazů není postup hodný demokratického právního státu.“