Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (Ústava ČR, článek 2 odst. 3).
Toto ustanovení lze považovat za jádro právního státu. Bohužel, v dnešní době už evidentně neplatí. Po naprosto svévolném postupu ministerstva zdravotnictví to ukazuje mimo jiné opatření o omezení provozu orgánů veřejné moci a správních orgánů, jehož platnost po prodloužení nouzového stavu vláda také prodloužila. Vláda zde nařizuje všem orgánům veřejné moci omezení práce, omezení osobního kontaktu, omezení rozsahu úředních hodin, nebo zajištění chodu jednotlivých útvarů orgánu vždy nejnižším možným počtem zaměstnanců.
Opatření bylo přijato „ve smyslu ustanovení § 5 písm. c) a § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona.“ Tak se podívejme, jak tato opatření zní:
§ 5
Za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu lze na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu omezit … c) svobodu pohybu a pobytu ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací,
§ 6
(1) Vláda je oprávněna v době trvání nouzového stavu na nezbytně nutnou dobu a v nezbytně nutném rozsahu nařídit … b) zákaz vstupu, pobytu a pohybu osob na vymezených místech nebo území,
Vidíte v těch ustanoveních někde oprávnění regulovat rozsah úředních hodin? Já tedy ne. Přesto je toto opatření bez výhrad následováno. A to nejen správními orgány, ale také vedením obcí, měst, krajů, zástupci profesní samosprávy a (což je snad nejhorší) také vedením soudů. Nejen, že už tedy vláda není vázána zákonem a může klidně nařídit třeba to, aby se ženy ve veřejných funkcích oblékaly do nikábů. Vedle toho to vypadá, že už neexistuje ani územní ani profesní samospráva. A nezávislost soudů? Copak jste slyšeli o tom, že by nějaký předseda soudu proti takovým opatřením vystoupil? Leda ve snu!
Ústavní soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší soud i další soudy omezení úředních hodin bezvýhradně akceptovaly. Stejně tak třeba veřejný ochránce práv. Konkrétně se na stránkách Ústavního soudu dočteme, že „S odkazem na usnesení vlády č. 994 ze dne 8. října 2020, o přijetí krizového opatření, se od pondělí 12. října 2020 do odvolání omezují úřední hodiny knihovny, pokladny a termíny osobního nahlížení do spisu v budově Ústavního soudu…“. Není to snad projev podřízenosti soudu vůči opatření vlády, které přitom nemá zákonný podklad?
Jak jsem se mohl v tomto týdnu sám přesvědčit, předseda Rychetský jde dokonce ještě dál za to, co mu nařídila vláda. Kontrolní rámy jsou na Ústavním soudě už vybaveny také čidly pro měření teploty. Slyšeli jste o nějakém právním předpisu, který by něco takového soudům umožňoval? Platí ještě stanovisko ČAK, podle kterého „odmítnutí podrobit se kontrole při vstupu do soudní budovy prováděné nad rámec běžné kontroly, tedy jinak než prostřednictvím průchozího detektoru kovů (rámu), popř. s použitím ručního detektoru kovů, je ze strany advokáta jednáním v souladu s jeho povinností přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu.“? Já doufám, že ano, proto jsem měření teploty odmítnul.
Vedle toho ale nyní, stejně jako na jaře, Ústavní soud rozhodl, že „Po dobu nouzového stavu budou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu bude v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách www.usoud.cz“ Ani k takovému kroku zákon ústavní soudce nezmocňuje. Přitom většina běžných soudů dál koná jednání a své rozsudky vyhlašuje veřejně, jak to vyžaduje zákon.
Ano, soudci Ústavního soudu pokračují ve své činnosti, píší si své honosné větičky o právním státu, demokracii, svobodě a vázanosti státu zákonem. Může jim to ale ještě někdo věřit? Ve skutečnosti jsou lapeni ve své slonovinové věži a je jim jedno, jak moc lidé trpí. Soudci se ale usvědčují sami. Příkladem může být aktuální rozhovor předsedy Rychetského, který tvrdí, že zákaz opuštění republiky by Ústavní soud přezkoumal. Ale to není pravda, už dostal příležitost od občanů (Pl. ÚS 10/20, Pl. ÚS 90/20) i od senátorů (Pl. ÚS 20/20). Ve skutečnosti soudci neudělali nic.