NSS rozhodoval onehdy v zajímavé kauze týkající se územního plánu obce Rybníky, kterým byla plocha výroby a skladování změněna na zemědělskou půdu. Navrhovateli se především nezamlouvalo, že územní plán učinil tak závažnou změnu, i když z katastrální mapy a ze skutečného stavu v okolí pozemků bylo zřejmé, že pozemky jsou úzce spojeny s provozem výroby a skladů, a vedle toho obec nerespektovala faktický způsob využívání pozemků, který byl povolen.

NSS k tomu řekl:

„Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 9. 2012, č. j. 1 As 107/2012 – 139, zdůraznil, že územní plán má především reflektovat reálný stav území. Je-li vlastník pozemku držitelem pravomocného územního rozhodnutí, je přinejmenším vhodné, aby v nově pořizovaném územním plánu byla na pozemku vymezena plocha odpovídající obsahu územního rozhodnutí (rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2017, č. j. 4 As 118/2017 – 60). Byť tyto závěry nejsou absolutní, neboť nová územně plánovací dokumentace působí výlučně do budoucna a nemá žádný vliv na účinky pravomocných rozhodnutí o umístění stavby, natož na pravomocná stavební povolení a kolaudační souhlasy… měla by se obec při koncipování územního plánu odchýlit od pravomocných územních rozhodnutí pouze ze závažných důvodů… Navrhovatelovy pozemky byly zařazeny v celém rozsahu do stávající plochy smíšeného území malých sídel (SMS) jako součást zastavěného území; tyto plochy byly určeny pro bydlení, veřejné vybavení, nerušící výrobu a služby a drobnou zemědělskou výrobu. Bylo přípustné využít je pro chovatelství v rámci zemědělské malovýroby, maloobchod, stravování, provozovny výrobních služeb a skladů, pokud provozy v těchto stavbách nenaruší požadavky na bydlení nad přípustnou míru a kapacita. Důvodně tudíž navrhovatel tvrdí, že došlo ke změně určení pozemku byt ne stricto sensu oproti původnímu plánu, ale oproti jeho dosavadnímu využívání…

Určí-li územní plán přitom určité pozemky za zastavitelné, resp. nezastavitelné, nelze toto samo o sobě ještě považovat za zásah do vlastnických práv jejich vlastníků. Jejich vlastnická práva se totiž schválením územního plánu ještě nemění. Na druhé straně ani vlastnictví k nim ještě nedává žádnému z jejich vlastníků subjektivní právo k tomu, aby je zastavěl podle svých představ. Takové právo může vlastník pozemku nabýt teprve aktem příslušného stavebního úřadu (viz např. rozsudek NSS ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 7 As 57/2007). Z územního rozhodnutí, resp. stavebního povolení, které bylo stěžovateli a) vydáno, jasně vyplývá, že stavba, jakožto celý komplex (hala, skladovací plochy, zpevněné plochy vč. oplocení) byla určena v rámci podnikatelské činnosti stěžovatele a) k „průmyslovému využití“ na tam vymezených pozemcích, pozemek p. č. 67/1 nevyjímaje. Pokud krajský soud vycházel ze skutečnosti, že na základě vydaného rozhodnutí byla umístěna a následně povolena stavba „skladová hala, přípojky, terénní úpravy a oplocení Rybníky na pozemcích parc. č. 46/23, parc. č. 46/24, parc. č. 67/1 v katastrálním území Rybníky“, skutečnost, že fakticky se na pozemku p. č. 67/1 v k. ú. Rybníky nenachází žádná budova, není podstatná. Nepochybné totiž je, že veškeré pozemky jsou součástí jednoho uceleného průmyslového areálu, jehož hospodářská soudržnost je zjevná, stavba byla povolena v zastavitelném území jakožto celek a tak je tedy třeba ji posuzovat. Nelze tvrdit, jakkoli je pravdou, že územní plán, resp. jeho změna nemá žádný vliv na stávající povolenou stavbu (stěžovatel ji nepochybně není povinen odstranit, nebudou-li např. zjištěny takové dodatečné stavební úpravy, které vybočují z povolení), že do budoucna by takové omezení v podobě nové regulace zastavitelných pozemků nikterak neovlivnilo, resp. neomezovalo stěžovatele a) v dalším možném nakládání s pozemkem p. č. 67/1 v k. ú. Rybníky v rámci povolených činností.“

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu vyplývá, že by si při přemýšlení nad budoucí regulací obsaženou v územním plánu měly obce dávat mj. pozor i na existující pravomocná územní a jiná obdobná rozhodnutí. Ačkoliv územní plán nemůže sám o sobě tato rozhodnutí ovlivnit (nemůže je nějak zneplatnit), může ale nevhodná regulace nerespektující tato rozhodnutí představovat nepřiměřený zásah do vlastnických práv a v důsledku toho pak může být zrušena soudem.

 

Podle rozsudku NSS ze dne 11. 2. 2022 čj. 5 As 300/2020 – 81.