V květnu 2022 rozhodoval Nejvyšší správní soud o územním plánu obce Úsuší. Ten požadoval „zajistit napojení lokality na komunikační síť odpovídající lokalitě pro bydlení; zajistit vyhovující vnitřní dopravní obsluhu; a respektovat trasu navrženého vodovodního přivaděče.“ V územním plánu byl nadto uveden následující požadavek: „Pro plánované lokality určené k zástavbě dle ÚP obce budou prováděny dostavby vodovodu s napojením na vybudované rozvody s vystrojením sítě dle předchozího popisu“. To se nelíbilo dotčené vlastnici, která se obrátila na správní soudy, aby regulaci zrušily. Proč neuspěla?

Hlavním důvodem bylo, že paní byla po celou dobu přípravy územního plánu pasivní a nestarala se o to, co se v obci děje. Vše chtěla řešit až skrze „žaloby“. NSS takové jednání příkře odsoudil a ochranu mu neposkytl. Co konkrétně navrhovatelce vytkl?

Z rozsudku NSS

V rozsudku mj. najdeme tuto pasáž: „V nynější věci není mezi účastníky sporu o tom, že stěžovatelka ani její právní předchůdce (vlastník předmětných nemovitostí v době pořizování územního plánu) nepodali v rámci pořizování územního plánu námitky, popř. připomínky proti předmětnému územnímu plánu, tj. aktivně nevystupovali proti územnímu plánu. Judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že navrhovateli brojícímu proti územnímu plánu se přičítá procesní pasivita jeho právního předchůdce (rozsudek ze dne 6. 11. 2014, č. j. 7 As 186/2014 – 49, ze dne 21. 7. 2020, č. j. 10 As 169/2019 – 38, atp.).

 Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále vyplývá, že jestliže navrhovatel (nebo jeho právní předchůdce) nepodal proti napadenému opatření obecné povahy včas námitky ani připomínky, může před správními soudy úspěšně namítat pouze nedostatek pravomoci či příslušnosti odpůrce k vydání opatření obecné povahy nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání opatření obecné povahy (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, č. j. 6 As 270/2019 – 38). Zároveň platí, že námitkami směřujícími do proporcionality přijatého řešení se správní soud při posuzování důvodnosti návrhu nemůže věcně zabývat, neboť by tak poměřoval důležité veřejné zájmy s dotčenými právy jednotlivců v první linii tam, kde navrhovatel zůstal v procesu přijímání opatření obecné povahy pasivní.

Zejména ve vztahu ke zkoumání přiměřenosti zvoleného řešení tak platí, že soud při námitce „nesprávnosti“ může korigovat pouze ta pochybení, která znemožnila účastníkům procesu využít instrumentů sloužících k vypořádání sporu o obsahu budoucího územního plánu. Žádná taková pochybení však v nynějším případě stěžovatelka ani netvrdila. Krajský soud neopomněl ani uvážit o tom, zda napadená úprava nemohla představovat zásah do práv stěžovatelky v intenzitě blížící se vyvlastnění, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.“

Vlastníci by měli svá práva bránit včas

NSS dále zdůraznil, že vlastníci by neměli být pasivní a měli by si svá práva střežit včas. Výjimkou by bylo, pokud  by k pasivitě měli nějaký opravdu vážný důvod (zde si lze představit kupř. dlouhodobou vážnou nemoc): „V nyní projednávané věci stěžovatelka (a to ani v kasační stížnosti) netvrdila a nedoložila, z jakého důvodu její předchůdce a následně i ona byli pasivní. Netvrdila žádný relevantní důvod ve smyslu označeného usnesení rozšířeného senátu. Za uvedeného stavu je tedy nutno konstatoval, že stěžovatelka ani netvrdila žádné okolnosti, které by bránily jí či jejímu právnímu předchůdci uplatnit námitky v procesu pořizování územního plánu.“

Zpracováno dle rozsudku NSS ze dne 17. 5. 2022, čj. 7 As 416/2021 – 21, dostupný na www.nssoud.cz