Dnes jsme pro vás z judikatury správních soudů vybrali jeden zajímavý rozsudek Městského soudu v Praze, který se týká plánovacích smluv o financování veřejné infrastruktury potřebné pro realizaci konkrétních stavebních projektů. O co šlo?

Jeden pražský investor tvrdil, že nemůže být uzavřena smlouva, která by požadovala, aby byla nová infrastruktura budována pouze na jeho účet – domníval se, že je povinností samosprávy se na budování infrastruktury podílet. Vedle toho se investorovi nelíbilo, že s ním nakonec městská část vůbec smlouvu neuzavřela a tím podle jeho názoru znemožnila vydání potřebných rozhodnutí (stavební úřad si stanovil předložení plánovací smlouvy jako podmínku). Co na to řekl Městský soud v Praze?

Obec se na budování nové infrastruktury nemusí finančně podílet

„Obligatorním znakem plánovací smlouvy není stanovení konkrétního finančního podílu obce či kraje na nezbytných změnách stávající veřejné infrastruktury nebo vybudování nové veřejné infrastruktury. Obec či kraj se mohou v plánovací smlouvě zavázat i k jiné než finanční formě spoluúčasti na vybudování nové nebo na úpravách stávající veřejné infrastruktury, např. formou závazku převzít pozemky určené k realizaci veřejné infrastruktury, nebo závazku k převzetí a provozování veřejné infrastruktury (písmena m/ a n/ příloha č. 13 vyhlášky č. 500/2006 Sb.) a jejich finanční podíl na nezbytných změnách stávající veřejné infrastruktury nebo budování nové veřejné infrastruktury může být sjednán v nulové výši.

Soud neshledává žádný rozumný důvod, proč by předložení jakéhokoliv záměru, se kterým je spojena nutnost uzavření plánovací smlouvy, mělo vždy automaticky zakládat povinnost obce či kraje finančně se na realizaci takového záměru podílet. Z uvedeného vyplývá, že ochota žadatele financovat nezbytné změny stávající veřejné infrastruktury nebo vybudování nové veřejné infrastruktury v plné výši (finanční podíl žadatele bude činit 100 % nákladů na jejich realizaci) nebrání uzavření plánovací smlouvy.“

Samospráva nemá povinnost smlouvu s investorem uzavřít

Vedle toho se investorovi nelíbilo, že s ním nakonec městská část vůbec smlouvu neuzavřela a tím podle jeho názoru znemožnila vydání potřebných rozhodnutí (stavební úřad si dal předložení plánovací smlouvy jako podmínku). Soud ale potvrdil, že obec nemá povinnost vůbec smlouvu s investorem uzavírat:

„Jestliže je plánovací smlouva, jak shora uvedeno, uzavírána obcí v samostatné působnosti, je zcela logické, že na její případné uzavření či neuzavření mohou mít vliv zájmy politické reprezentace daného územně samosprávného celku, která o urbanistickém a územním rozvoji území územně samosprávného celku rozhoduje a odpovídá za něj. Žalobkyně však k věci přistupuje tak, jako by bylo povinností Městské části Praha 20 plánovací smlouvu uzavřít; v jejím neuzavření ze strany Městské části Praha 20 dokonce žalobkyně spatřuje zneužití práva. Takovouto úvahu musí soud jednoznačně odmítnout.

Z již existující judikatury správních soudů, jakož i Ústavního soudu, vyplývá, že právní akt obce nelze ve správním soudnictví přezkoumat tehdy, jestliže obec vystupovala jako účastník soukromoprávních vztahů v rovném postavení s druhou smluvní stranou, respektive pokud by se jednalo o prosté majetkoprávní úkony. Obdobný závěr učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku čj. 3 Ans 9/2005 – 114 (při nakládání s vlastním majetkem a hospodaření s ním vystupuje obec jako účastník soukromoprávních vztahů, nikoli jako nositel moci veřejné).

Při nakládání s majetkem městskou částí nejde o vrchnostenský výkon veřejné správy, ale o soukromoprávní vztah, řešitelný v rovině soukromého práva. I pro městské části platí, že vystupují jako správní orgán pouze v některých případech. Mají tedy dvojí postavení: buď vystupují v nadřazeném, vrchnostenském postavení, a pak jde o regulaci spadající svojí podstatou do veřejného práva; anebo jednají jako běžný smluvní partner v soukromoprávních vztazích (rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 52/2010 – 59). O akt správního orgánu tedy nejde v případech, kdy městská část vystupuje jako účastník soukromoprávních vztahů v rovném postavení s druhou smluvní stranou.

Jako vlastník je obec v pozici podobné jiným právnickým osobám

Městský soud v Praze na tomto místě odkázal na starší rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle které obce jsou ve svém postavení vlastníka srovnatelné s jinými právnickými či fyzickými osobami a nemají žádnou povinnost dávat svoje souhlasy k umístění stavby a podobně – takové jednání pak není žádným zásahem moci veřejné:

„Právě v těchto věcech (tj. vyjádření ke stavebnímu záměru) však již Ústavní soud rozhodl, že nedání souhlasu vlastníka (obce) k umístění stavby na jeho pozemku nelze považovat za zásah veřejné moci, neboť jde o výkon vlastnického práva. V rámci probíhajícího stavebního řízení totiž obec při vyjadřování se k umístění stavby na jejím pozemku nevystupuje jako orgán veřejné moci, ale jako účastník stavebního řízení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. IV. ÚS 150/94).

Závěr Ústavního soudu dále rozvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 5.2014, sp. zn. 22 Cdo 607/2014, v němž konstatoval, že „udělení či neudělení souhlasu vlastníka pozemku, kterým je obec, spadá do samostatné působnosti obce a soudy, potažmo stát, nemohou obcím nařizovat, jak mají v obdobných situacích postupovat a za jakých okolností mají souhlas se stavbou udělit. Je pouze na rozhodnutí obce, která se svým majetkem hospodaří, zda souhlas ke stavbě udělí. Nic na tom nemůže změnit ani skutečnost, že jde o pozemky ve vlastnictví obce, tedy sloužící obecnému užívání.“

Shora citované závěry lze mutatis mutandis vztáhnout také na uzavření plánovací smlouvy. Ze žádného právního předpisu nevyplývá smluvní přímus obce k uzavření plánovací smlouvy, která je institutem soukromého práva. Je tak pouze na rozhodnutí obce, zda takovou smlouvu se žadatelem o vydání územního rozhodnutí uzavře. Usnesení č. 137/2.22/14 Rady městské části Praha 20, jímž Rady vzala na vědomí předloženou projektovou dokumentaci k předmětnému záměru a její projednání podmínila mj. uzavřením plánovací smlouvy, není vyjádřením závazku městské části takovou smlouvu se žalobkyní uzavřít. Pokud se, ať již z jakéhokoliv důvodu, Městská část Praha 20 rozhodla se žalobkyní plánovací smlouvu neuzavřít, spadá toto rozhodnutí do její samostatné působnosti, do níž soudu nepřísluší zasahovat.“

Více k rozdílným postavením obce najdete zde.

Smlouvy s investory mohou zavírat také pražské městské části

Zajímavostí je, že soud potvrdil také oprávnění městské části uzavírat soukromoprávní smlouvy s investory (není zapotřebí, aby tyto smlouvy byly uzavírány s Hlavním městem Prahou, ale ani to není vyloučeno):

„Soud nevešel ani na argumentaci žalobkyně, že plánovací smlouvu nelze uzavřít s Městskou částí Praha 20. Působnost městských částí můžeme dle zákona o hlavním městě Praze lze dělit na působnost samostatnou (§ 2 odst. 1 téhož zákona) a působnost přenesenou (§ 4 odst. 2 téhož zákona). Do samostatné působnosti dle § 19 odst. 1 zákona o hlavním městě Praze náleží správa věcí z majetku hlavního města Prahy, které byly městským částem svěřeny do hospodaření. Městské části vykonávají při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy práva a povinnosti vlastníka (§ 34 odst. 3 zákona o hlavním městě Praze).

Jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí přiléhavě konstatoval žalovaný, městským částem hlavního města Prahy je zákonem o hlavním městě Praze a Statutem dána pravomoc vykonávat při nakládání se svěřeným majetkem práva a povinnosti vlastníka v rozsahu vymezeném uvedeným zákonem a Statutem. Podle § 17 Statutu hl. m. Prahy městské části vykonávají při nakládání se svěřeným majetkem hlavního města Prahy všechna práva a povinnosti vlastníka a rozhodují o všech majetkoprávních úkonech v plném rozsahu, není-li v této vyhlášce (Statutu) stanoveno jinak. V rámci výkonu těchto práv a povinností vlastníka předmětné místní komunikace, jímž je prokazatelně hlavní město Praha, byla Městská část Praha 20 oprávněna vést se žalobkyní také případná jednání o uzavření plánovací smlouvu a tuto smlouvu následně také uzavřít.“

Závěrem

Jak vidíte, soudy dávají samosprávám při uzavírání smluv s investory značnou volnost. Je na obcích, jak s ní naloží. Rozhodně by měly smlouvy co nejčastěji uzavírat ve prospěch svých občanů a svého majetku.

 

Zpracováno dle rozsudku Městského soudu Praha, č.j. 9A 73/2017 – 49 ze dne  26. 5. 2020.