Nejvyšší soud k publikaci ve své sbírce nejdůležitější rozhodnutí a stanovisek schválil rozhodnutí z loňského roku, které potvrdilo, že proti tzv. černé stavbě se vlastník sousední nemovitosti, který je stavbou dotčen, může bránit také žalobou na ochranu osobnosti.

Jaké právní věty Nejvyšší soud schválil?

I. Porušení povinnosti stavět ve smyslu stavebního zákona jen na základě stavebního povolení, jakož i vědomé ignorování rozhodnutí stavebního úřadu a soudu zakazujících realizaci stavby, je úmyslným porušením důležité právní povinnosti ve smyslu § 2971 o. z.

II. Negativní účinky stavby mohou zasahovat do výkonu vlastnického práva k nemovitým věcem v sousedství stavby (§ 1013 o. z.), proti nimž se lze bránit vlastnickou žalobou s odkazem na § 1042 o. z., a současně mohou za určitých podmínek představovat i zásah do přirozených práv vlastníků sousedících nemovitých věcí, tedy do jejich práva na soukromí a práva na příznivé životní prostředí ve smyslu § 81 o. z., za který lze požadovat přiměřené zadostiučinění podle § 2910 a § 2956 o. z.

O jaký případ šlo?

Žalobce se po žalovaném domáhal náhrady nemajetkové újmy, kterou utrpěl v důsledku provádění stavebních prací žalovaným na sousedícím pozemku, pro něž neměl žalovaný příslušné územní rozhodnutí nebo stavební povolení a nepovolenou („černou“) stavbu dokončil i přes opakovanou výzvu stavebního úřadu a přes předběžné opatření soudu. Tímto jednáním se dle soudu prvního stupně dopustil porušení důležité právní povinnosti, v důsledku čehož vznikla žalobci nemajetková újma, proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 300 tisíc Kč. Co se týká části žaloby, ve které žalobce požaduje náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou zastíněním celé jižní části jeho domu, soud prvního stupně žalobu zamítl. Dále zamítl žalobu, co do částky 980 000 Kč, o kterou se měla v důsledku stavební činnosti snížit tržní hodnota žalobcova pozemku.

Žalobce „vysoudil“ půl milionu korun

Odvolací soud k odvolání obou stran potvrdil rozsudek co do částky 300 tisíc Kč, v zamítavém výroku jej změnil tak, že uložil žalovanému povinnosti zaplatit dalších 200 tisíc Kč žalobci, ve zbytku rozsudek potvrdil. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že újmu na straně žalobce nelze spatřovat ve ztrátě soukromí a slunečního svitu v sousedním domě, jakož i v trvalé možnosti pohledu do zeleně. Naopak konstatoval, že ve smyslu § 2910 o. z. bylo zasaženo do absolutního práva žalobce na soukromí, proto zvýšil celkovou náhradu nemajetkové újmy na souhrnnou částku půl milionu korun.

Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním a Nejvyšší soud se tak zabýval posouzením podmínek vzniku a výše nároku vlastníka nemovité věci na náhradu nemajetkové újmy, způsobené mu zřízením stavby na sousedním pozemku bez veřejnoprávního oprávnění a v rozporu se soudním rozhodnutím. Nejvyšší soud postup nižších soudů potvrdil.

Žalovaný pak podal ještě i ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením sp. zn. III. ÚS 2103/21.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019. Publikován ve sbírce pod číslem 60/2022.

Jak je možné postupovat, když řízení o odstranění černé stavby trvá neúměrně dlouho, jsme popsali zde a zde.