Nejčastějším důvodem, pro který se občané rozhodnout vyjádřit nesouhlas s výstavbou v jejich sousedství, jsou negativní dopady plánovaného záměru. Může se jednat o zvýšení hlučnosti, dopravní vytížení komunikace, zhoršení ovzduší, zastínění jejich nemovitosti, zhoršení výhledu nebo další vlivy, které se dají podřadit pod klíčový pojem pohoda bydlení, resp. kvalita prostředí.

Co lze zahrnout pod pohodu bydlení?

Pojem „pohoda bydlení“ vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005 – 116, č. 850/2006 Sb. NSS, jako „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.“

NSS doplňuje, že pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech.

Pod tento pojem lze tedy zařadit jednotlivé aspekty stavebně technického i občanskoprávního charakteru, které jsou častým předmětem posuzování námitek v územním řízení. NSS v rozsudku ze dne 1. 11. 2012, čj. 8 As 27/2012-113, mezi činitele ovlivňující pohodu bydlení zařadil také podstatné snížení odstupové vzdálenosti mezi budovami, úbytek oblohové složky, omezení výhledu a narušení soukromí.

Subjektivní hledisko

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2007, č. j. 1 As 1/2007 – 104 zdůraznil i subjektivní hledisko pohody bydlení (o kterém pojednával i rozsudek č. j. 2 As 44/2005 – 116), když shrnul, „že správní orgán při posuzování, zda je v konkrétním případě pohoda bydlení zajištěna, nemůže zcela abstrahovat ani od určitých subjektivních hledisek daných způsobem života osob, kterých se má stavba, jejíž vliv na pohodu bydlení je zkoumán, dotýkat; podmínkou zohlednění těchto subjektivních hledisek ovšem je, že způsob života dotčených osob a jejich z toho plynoucí subjektivní nároky na pohodu bydlení nevybočují v podstatné míře od obecných oprávněně požadovatelných standardů se zohledněním místních zvláštností dané lokality.“

Přípustná míra obtěžování imisemi

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 61/2007 – 51 vymezil kritérium rozhodné pro posouzení, zda došlo, či nedošlo k zásahu do pohody bydlení. Dle tohoto rozsudku je rozhodným kritériem pro určení intenzity těchto účinků na okolí tzv. „přípustná míra“. Ta byla vymezena v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a je třeba jí rozumět míru přípustnou podle právních předpisů včetně ustanovení občanského zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2929/99.

Podle rozsudku č. j. 9 As 61/2007 – 52 „[k]ritériem pro posouzení přípustné míry ve výše nastíněné oblasti je pak v souladu s dikcí občanského zákoníku a v jeho intencích ‚míra přiměřená poměrům‘. Toto kritérium již na rozdíl od ‚přípustné míry‘ dle OTP nelze přímo opřít o žádnou technickou normu, jde tedy vlastně o neurčitý právní pojem, což v případě námitek vznesených ve stavebním řízení de facto znamená nutnost posuzování námitek tohoto typu vždy ad hoc, případ od případu v rámci správního uvážení stavebního úřadu. Dle výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu totiž platí, že „překračují-li imise míru přiměřenou poměrům, překračují vždy zároveň i přípustnou míru.“

Rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 13/2010 – 145 sice stanoví, že se musí jednat o obtěžování mimořádné, avšak a contrario jedná-li se právě o obtěžování mimořádné, převyšující míru přiměřenou poměrům, není možné spravedlivě požadovat na tom, kdo se cítí být obtěžován, aby byl nucen provádět ochranná opatření; naopak má právo se domáhat ochrany.

Oprávněným krokem je i požadavek, aby vlastník sousední nemovitosti neprováděl takové stavební změny, jež umožňují zasahovat do soukromí mimořádně intenzivním způsobem, zvláště pokud je určitá úroveň soukromí v daném místě dlouhodobě zavedena (rozsudek NSS č.j. 1 As 329/2018 – 66).

Závěr

Z hlediska námitek v územním řízení čí řízení o společném povolení záměru (společné územní a stavební řízení) je nutno podotknout, že pokud účastník uplatní relevantní argumentaci, že záměr podstatným způsobem snižuje jeho pohodu bydlení, musí se s ní stavební úřad vypořádat. Je přitom nerozhodné, zda se jedná o obtěžování výstavbou nových rodinných či bytových domů, nebo třeba větrných turbín.

Současně je nutno dodat, že ne vše je možno řešit až v územním řízení. NSS v rozsudku ze dne 12. 3. 2010, č.j. 7 As 13/2010 – 145 poukázal na to, že vlastníci si mají svá práva střežit včas, tedy již v procesu pořizování a schvalování územního plánu (nebo jeho změny). Pokud se soused domníval, že může dojít ke snížení hodnoty jeho nemovitostí, měl usilovat o formu zástavby pro sebe přijatelnou.

Na závěr lze podotknout, že klíčový pojem „pohoda bydlení“, který obsahovala v § 4 odst. 1 a § 8 odst. 1 dnes již zrušená vyhláška č. 137/1998 Sb., ve znění platném do 30. 12. 2006, byl nahrazen obsahově shodným pojmem „kvalita prostředí“ (srov. např. vyhláška č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území).“ NSS ale opakovaně judikoval, že stávající judikaturu vztahující se k pohodě bydlení je ale možné plně aplikovat i na pojem kvalita prostředí.