K Nejvyššímu správnímu soudu se dostala zajímavá věc – je ve správním soudnictví žalovatelný pokyn ministerstva pro místní rozvoj k vymazání územní studie z evidence územně plánovací činnosti nebo ne?
Městský soud odpověděl negativně
Městský soud v Praze žalobu obce Bradlec odmítl s tím, že (jak se uvádí v odůvodnění kasační stížnosti) „územní studie není závazným právním aktem – není ani rozhodnutím, ani opatřením obecné povahy. Jde o územně plánovací podklad ve smyslu § 25 stavebního zákona, který navrhuje, prověřuje a posuzuje možná řešení vybraných problémů, případně úpravy nebo rozvoj některých funkčních systémů v území (§ 30 stavebního zákona)…
Z hlediska posouzení povahy pokynu k vypuštění územní studie z evidence územně plánovací činnosti považoval městský soud za určující povahu územní studie. Není-li sama územní studie závazným aktem, nemůže podléhat přezkumu v samostatném řízení ani neformální akt, kterým je pokyn k jejímu vypuštění z evidence územně plánovací činnosti. Tuto evidenci vede podle § 162 stavebního zákona Ministerstvo pro místní rozvoj (žalovaný), resp. jím pověřená organizační složka státu, kterou je Ústav územního rozvoje. Podle § 30 odst. 6 věty poslední stavebního zákona žalovaný (resp. pověřená složka státu) vypustí údaje o územní studii z evidence územně plánovací činnosti mj. v případě, že je obsah studie v rozporu s právními předpisy.“
V daném případě Krajský úřad Středočeského kraje dospěl k závěru, že je územní studie v rozporu s právními předpisy. Sám ji ale z evidence vypustit nemohl, dal tedy podnět ministerstvu, které dalo pokyn Ústavu územního rozvoje k vypuštění. Ohledně vypuštění územní studie z evidence územně plánovací činnosti nebylo vedeno žádné správní řízení, jehož výsledkem by bylo správní rozhodnutí.
Co řekl Nejvyšší správní soud
Nejvyšší správní soud dal za pravdu argumentaci Městského soudu a důraz při tom kladl na povahu územní studie: „V projednávané věci podala stěžovatelka žalobu, kterou k výzvě Krajského soudu v Praze výslovně označila jako žalobu proti rozhodnutí, za které považovala pokyn žalovaného ze dne 25. 7. 2019 k vypuštění územní studie („regulace centra obce Bradlec“) z evidence územně plánovací činnosti. Tuto žalobu následně (po vyloučení k samostatnému projednání a postoupení městskému soudu) městský soud odmítl, neboť dospěl k závěru, že pokyn k vypuštění územní studie z evidence územně plánovací činnosti nepředstavuje rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s.; podle městského soudu šlo tedy o nepřípustný návrh ve smyslu § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud je s městským soudem ve shodě v tom, že tento pokyn nepředstavuje rozhodnutí podle § 65 s. ř. s., a to z následujících důvodů…
Městský soud považoval pro posouzení věci za zásadní povahu samotné územní studie. Ve vztahu k ní judikatura správních soudů dovodila, že územní studie není správním rozhodnutím; nejde ani o závazný podklad rozhodnutí ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s. Územní studie představuje nezávazný odborný podklad, který není součástí územně plánovací dokumentace. Správní orgány nejsou územní studií vázány a v průběhu územního řízení ji ani z hlediska její zákonnosti nemohou přezkoumávat…O pořízení územní studie se nevede žádné správní řízení (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 5. 2020, č. j. 9 As 359/2019 – 33). Pořizování územní studie je ukončeno tím, že pořizovatel schválí možnost využití územní studie pro účely stanovené v § 25 stavebního zákona.“
Proti územní studii tedy nepřichází v úvahu žaloba proti správnímu rozhodnutí, ale ani žaloba zásahová (v tom musel NSS závěry Městského soudu korigovat). Je důležité zdůraznit, že se v tomto případě nejednalo o územní studii, jejíž pořízení požadoval územní plán, ale o studii pořizovanou z vlastního podnětu obce Bradlec – taková studie nepředstavuje podklad pro rozhodování v území ve smyslu § 43 odst. 2 stavebního zákona, tj. nejde o podklad, bez kterého by nebylo možné rozhodovat o konkrétních záměrech v dotčeném území, jejím vypuštěním z evidence proto nemohlo být právo stěžovatelky na samosprávu jakkoli dotčeno, jak potvrdil NSS.
Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 20,9, 2022, čj. 5 As 172/2021 – 26.
Výběr rozsudků k problematice územního plánování za období 9/2021— 8/2022 najdete zde.