Před Nejvyšším správním soudem stál územní plán obce Janov nad Nisou. Hlavní výtky, které proti němu směřovaly, spadaly především do oblasti ochrany přírody a krajiny (vymezení ploch občanské vybavenosti veřejných prostranství v III. zóně CHKO) a nevypořádání se s koncepčními dokumenty řešícími tyto otázky. Navrhovateli se nelíbil ani celý průběh územně plánovacího procesu. Krajský soud navrhovateli nevyhověl a NSS s ním souhlasil. Některé části odůvodnění jsou zajímavé a hodné pozornosti.

Zase ta pasivita vlastníka nemovitostí

O tom, že vlastník nemovitostí, který je v procesu územního plánování pasivní, se může jen stěží bránit u soudu a požadovat přezkum územního plánu, jsme už psali opakovaně. Rovněž v této věci NSS přičetl navrhovateli k tíže, že se nezapojil dostatečně a včas. Stejně tak jsme informovali o soudních rozhodnutích, ze kterých vyplývá, že při opakovaném veřejném projednání se mohou připomínkovat jen ty části návrhu územního plánu, které se od předchozího veřejného projednání měnily. To zopakoval NSS i v tomto případě:

„Stěžovatel podal po opakovaném veřejném projednání návrhu územního plánu dne 21. 8. 2017 námitku č. 29. Touto námitkou však napadal části návrhu územního plánu, které nebyly od původního veřejného projednání měněny. Na opakovaném veřejném projednání se však upravený návrh územního plánu projedná pouze „v rozsahu těchto úprav“, jak vyplývá ze znění § 53 odst. 2 stavebního zákona (viz též bod 43 rozsudku krajského soudu). Vzhledem k tomu k této námitce nebylo přihlíženo (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 30. 3. 2016, čj. 8 As 121/2015-53, bod 35). V soudním řízení tedy stěžovatel nemohl napadat proporcionalitu přijatého řešení.

Z důvodu stěžovatelovy pasivity při původním veřejném projednání se NSS tedy nemohl zabývat námitkami ohledně toho, že záměr stavby k bydlení na sousedním pozemku p. č.763/1 ve vlastnictví členů stěžovatele má představovat výrazný vliv na životní prostředí a krajinný ráz, kdežto vymezení nových ploch N.222 a VP 1.1 o tomto vlivu mlčí. Dále se NSS nemohl zabývat ani případným narušením krajinného rázu okolí kapličky v Hraběticích a historického křížku na pozemku p. č. 756/3, jakož i možným zvýšením imisí, které dle stěžovatele není nezbytné, neboť dostatečné technické zázemí se nachází již v centru Hrabětic. V těchto případech by totiž NSS musel posuzovat právě proporcionalitu přijatého řešení.“

Instrukce k dopracování návrhu územního plánu

V procesu územního plánování dochází k úpravám návrhu územního plánu. Konkrétně se tak děje po společném jednání a po veřejném projednání. Na těchto úpravách spolupracuje pořizovatel s určeným zastupitelem. Obec jako taková by do procesu neměla zasahovat způsobem, který jí stavební zákon neumožňuje, protože územní plán je mocenský akt – opatření obecné povahy a orgány, které se na procesu podílí, nesmí činit nic, co jim zákon nedovoluje. V tomto případě navrhovatel tvrdil, že pořizovateli byly dány jakési „instrukce“, které neschválilo zastupitelstvo. NSS k tomu konstatoval:

„Ohledně údajného nezákonného procesu přijetí územního plánu stěžovatel především namítal, že zastupitelstvo odpůrkyně neschválilo instrukce k dopracování návrhu územního plánu k veřejnému projednání a k úpravě návrhu před opakovaným veřejným projednáním z let 2015 a 2016. Z obsahu instrukcí není zřejmé, kdo je zpracoval a kdy a kým byly vydány. Tato námitka není rovněž důvodná. V bodu 34 přezkoumávaného rozsudku krajský soud stěžovateli správně vysvětlil, že instrukce představují pouze interní dokumenty pořizovatele územního plánu určené zpracovateli územního plánu, kterými pořizovatel reaguje na výsledky společného, resp. veřejného projednání návrhu územního plánu a kterými zpracovateli zadává, jaké změny mají být do návrhu zapracovány. Z § 51 odst. 1 a 53 odst. 1 stavebního zákona neplyne žádný požadavek na schválení instrukcí zastupitelstvem. Ani skutečnost, že z instrukcí není na první pohled zřejmé, kdo je zpracoval a kým byly vydány, není vadou, která by zakládala nezákonnost procesu přijetí územního plánu.

Z pohledu stěžovatele je přece stěžejní, zda jsou výsledky jednání v instrukcích obsaženy a instrukce následně obsaženy v doplněném návrhu územního plánu, ke kterému stěžovatel v další fázi procesu může podávat námitky či připomínky. Tato námitka tak představuje pouze účelovou argumentaci stěžovatele, který se snaží najít jakékoli drobné pochybení, které by snad mohlo navodit dojem nezákonného procesu přijetí územního plánu. V souvislosti s instrukcemi je navíc ve správním spise založena e-mailová komunikace mezi starostou odpůrkyně a zaměstnankyní pořizovatele a dále mezi zaměstnankyní pořizovatele a zpracovatelem, z čehož se dá dostatečně usoudit, že pořizovatel vyhotovil instrukce v součinnosti s odpůrkyní a jejich zpracování svěřil zpracovateli územního plánu.“

 Shrnutí

Důležité v této věci tedy bylo, že se nejednalo o instrukce mimo příslušnou fázi (po veřejném projednání) a navíc nebyl skrze instrukce nijak ovlivňován výkon pravomoci příslušného orgánu, například pořizovatele, ale byly to pouze pokyny pro zpracovatele, tj. projektanta (osobu, se kterou má obec obvykle soukromoprávní smlouvu o dílo na zpracování návrhu územního plánu a jeho úpravy), navíc zpracované v kooperaci právě s pořizovatelem.

 

Podle rozsudku NSS čj. 10 As 129/2020 – 50 ze dne 11. 10. 2022.