Dnes Nejvyšší správní soud rozhodoval zajímavou věc týkající se místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku stavbou vodovodu či kanalizace (dále jen „Poplatek“) a možnosti vybírat jej od těch, kdo s obcí uzavřeli kupní smlouvu s podmínkou, že pro ně samospráva vybuduje připojení k inženýrským sítím.

V posuzovaném případě, kterým se nejdřív zabýval Krajský soud v Praze, samospráva kanalizaci sice po řadě let vybudovala, ale namísto toho, aby dodržela smluvní závazky, vydala obecně závaznou vyhlášku, kterou nastavila Poplatek a vlastníkům přikázala skrze platební výměr, aby jí za kanalizaci zaplatili Poplatek.  Že se dotčeným občanům celá záležitost nelíbila, se nikdo nemůže divit. Co řekl krajský a Nejvyšší správní soud?

Obec už jednou zaplaceno dostala

Je jasné, že samotné nedodržení smlouvy (dotčení lidé platili za pozemky vyšší než obvyklou cenu právě proto, aby obci kompenzovali náklady na kanalizaci) měli vlastníci řešit v soukromoprávním řízení, proti platebnímu výměru se ale vhodně bránili v rámci správního soudnictví.

NSS konstatoval k samotné obecně závazné vyhlášce: „Podle krajského soudu je z ekonomického hlediska na obci, jakou strategii zvolí pro vytváření svého rozpočtu, tedy zda upřednostní soukromoprávní jednání (v tomto případě vyšší cenu za pozemky, které se obec zaváže v budoucnu zhodnotit na svůj účet), nebo zda využije zákonem svěřenou vrchnostenskou pravomoc (v tomto případě výběr místního poplatku za zhodnocení pozemku). Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s krajským soudem, že tuto možnost nelze zneužívat tak, že obec závazek ze soukromoprávního vztahu nesplní a následně využije i své vrchnostenské oprávnění mimo jiné k zahlazení vlastního nesplnění smluvního závazku, a ještě tím získá opětovný příjem do svého rozpočtu. Krajský soud přitom nehodnotil platnost soukromoprávního jednání obce, pouze ze smluv vyšel při hodnocení platebních výměrů, resp. vyhlášky č. 2/2016 a zavedení povinnosti zaplatit místní poplatek za zhodnocení pozemku.

Stěžovatel v kasační stížnosti ani nezpochybňuje, že obec od žalobců (resp. jejich právních předchůdců) za zhodnocení pozemků již jednou zaplaceno dostala. Krajský soud proto tuto okolnost správně zohlednil. Dále kasační soud posoudil vyhlášku č. 2/2016. Konkrétně jde o to, že obec při jejím přijímání nevzala v potaz, že část vlastníků pozemků v minulosti uhradila vyšší kupní cenu, jež zahrnovala i závazek obce vybudovat na svůj účet kanalizaci a tím tyto pozemky zhodnotit. Krajský soud tuto otázku posoudil tak, že při stanovení místního poplatku obec nezohlednila, že někteří vlastníci pozemků vzhledem ke skutečnostem nastalým v minulosti legitimně vyžadují odlišné zacházení.

Podle krajského soudu jde tedy o nepřímou diskriminaci ve smyslu § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona. Článek 7 vyhlášky č. 2/2016 je podle krajského soudu diskriminační, nikoliv ovšem tím, jakou skupinu vlastníků od místního poplatku osvobozuje, nýbrž tím, jakou skupinu vlastníků (do níž spadají i žalobci) opomíjí.“

Diskriminace podle čl. 1 Listiny

Podle NSS nebylo s vlastníky zacházeno odlišně na základě některého z důvodů uváděných v antidiskriminačním zákoně. V odůvodnění rozhodnutí se proto dočteme: „Kasační soud je přesto přesvědčen, že na základě vyhlášky č. 2/2016 nebylo možné žalobcům (resp. jejich právním předchůdcům) místní poplatek za zhodnocení pozemku uložit. V této souvislosti soud připomíná zejména právo na rovné zacházení vyplývající z čl. 1 Listiny, podle něhož lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.

Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. Pl. ÚS 29/08 dospěl k závěru, že rozlišování vedoucí k porušení principu rovnosti je nepřípustné, a to i s ohledem na princip zakotvený v čl. 1 Listiny, který spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárce při rozlišování práv určitých skupin subjektů. Vyhláška č. 2/2016 je tak z hlediska projednávané věci v rozporu se zákazem svévole při stanovení povinností, resp. při odlišování subjektů a práv podle čl. 1 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 9/15). Uložení místního poplatku za zhodnocení pozemku těm vlastníkům pozemků, kteří již v minulosti za toto zhodnocení zaplatili, je také v rozporu s dobrými mravy…

Nepřesnost dílčích úvah krajského soudu nemá vliv na zákonnost jeho závěru ve věci samé, neboť nadále platí, že v projednávané věci nebylo možné místní poplatek za zhodnocení pozemku žalobcům uložit, neboť tuto platbu již dříve ve skutečnosti uhradili, byť jinou formou (zvýšenou kupní cenou pozemku).“

Závěr

Pro obce je to nepochybně důležité rozhodnutí. Již dříve totiž ministerstvo vnitra řeklo, že je možné osvobodit od Poplatku ty vlastníky, kteří dobrovolně zaplatili finanční příspěvek podle smlouvy s investorem o rozvoji území. Rozsudek NSS je dalším střípkem do skládanky pravidel pro vybírání místních poplatků.

Více se dozvíte v našem manuálu „Místní poplatek a výstavba vodovodu nebo kanalizace ve 25 otázkách a odpovědích“.

Podle rozsudku NSS ze dne 20. 10. 2022, čj. 1 Afs 432/2020 – 74

 

PŘIJÍMÁME DOTAZY OBCÍ A MĚST, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA.