Adaptační opatření se v posledních letech stávají pravidelným tématem seminářů, konferencí nebo publikací. Stále častěji se totiž setkáváme s přímými dopady změn klimatu, ať už jde o dlouhotrvající sucha, nebo naopak silné dešťové srážky, které způsobují lokální povodně. Zažíváme vlny obrovských veder, která ohrožují na zdraví starší nebo nemocné lidi, nebo také vichřice. Ať už jsou příčiny tohoto stavu jakékoli, města i obce se musí chtě nechtě s těmito negativními jevy potýkat a hledat řešení, jak pomoci svým obyvatelům. Jedním z nich je vytváření vhodných adaptačních opatření s cílem přizpůsobit se dopadům změn klimatu.
Územní plán jako nástroj pro zavedení adaptačních opatření?
Vhodným nástrojem je nepochybně právě územní plán, který by měl území vhodně připravit a regulovat skrze stanovení příhodných adaptačních opatření. Tento přístup se jako správný potvrzuje také ve Strategickém rámci Česká republika 2030 se uvádí: „Změna klimatu zvyšuje důsledky vlivu sídel na krajinu. V případě rozrůstání měst překračuje jejich vliv samotné katastrální vymezení. To se týká nejen okolní krajiny, ale i specifických prvků jako jsou řeky či potoky. Proto bude potřeba lépe plánovat napojení urbanizované krajiny na přírodní. Klíčem přípravy českých měst a obcí na zvládnutí změny klimatu je odpovědné plánování využití svého území a přijetí opatření, která mají pozitivní vliv na vodní režim krajiny a půdy, včetně propojování přírodních a urbánních struktur.“
Mezi adaptační opatření, která lze v rámci realizace většího developerského projektu navrhovat, patří např. budování a obnovy parků, zeleň v ulicích (což je nutné spojit s hledáním prokořenitelných a závlahových systémů), zelené střechy a fasády, zřizování komunitních zahrad, revitalizace vnitrobloků, inovativní a šetrné nakládání s dešťovou vodou, obnova vodních toků, realizace propustných parkovišť se stromy, resp. celkové omezování pevných povrchů. Územní plán by měl navazovat na kvalitně zpracovanou adaptační strategii.
O jaká ustanovení právních předpisů je možné se opřít?
Pokud bychom se chtěli opřít o konkrétní ustanovení stavebního zákona, ze kterého by vyplývala povinnost obcí řešit adaptační opatření a dopady změn klimatu v územních plánech, nenajdeme je. Můžeme samozřejmě vyjít z obecných cílů a úkolů územního plánování s důrazem na udržitelný rozvoj území, který v sobě samozřejmě i otázky klimatické zahrnuje.
Výslovně je klima zmíněno jen v příloze ke stavebnímu zákonu, která stanovuje rámcový obsah vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu na životní prostředí pro účely posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí. V bodě 6 přílohy se uvádí, že je v při vyhodnocení vlivů je třeba provést i zhodnocení stávajících a předpokládaných vlivů navrhovaných variant politiky územního rozvoje nebo územně plánovací dokumentace, včetně vlivů sekundárních, synergických, kumulativních, krátkodobých, střednědobých a dlouhodobých, trvalých a přechodných, kladných a záporných; hodnotí se vlivy na obyvatelstvo, lidské zdraví, biologickou rozmanitost, faunu, floru, půdu, horninové prostředí, vodu, ovzduší, klima, hmotné statky, kulturní dědictví včetně dědictví architektonického a archeologického a vlivy na krajinu včetně vztahů mezi uvedenými oblastmi vyhodnocení. Obdobně to pak platí pro Nový stavební zákon.
Přesto, že neexistuje výslovný zákonný požadavek na zahrnutí regulace spojené se změnou klimatu do územního plánu, je nepochybně na místě, aby v rámci obecné ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje tuto problematiku územní plány zohledňovaly. Domníváme se rovněž, že se jedná o relevantní důvod pro snižování rozsahu již vymezených zastavitelných ploch, který by navíc mohl mít značnou šanci obstát u soudního přezkumu jako přiměřený zásah do vlastnického práva.
Krajský soud v Praze k potřebě odůvodnění přijatého řešení
Pokud se obce rozhodnout změnou klimatu odůvodnit změny v územním plánu, zejm. pak omezení zastavitelnosti pozemků, měly by mít na mysli nedávné rozhodnutí Krajského soudu v Praze[2] k této otázce, a to ve věci, kde se obec právě požadavky na boj se změnami klimatu a následnou nutností změnit územní plán z tohoto důvodu, bránila.
Soud konstatoval, že obec sice v rámci soudního řízení uvedla, že má za to, že v území došlo ke změně okolností došlo v podobě změny klimatu, kterou považuje již za notorietu, jíž není třeba nijak prokazovat, nicméně i v případě, kdy by panoval „konsensus na tom, že dochází ke změně klimatu, na kterou je třeba v územních plánech vždy reagovat, tak konkrétní opatření, která by byla v souvislosti se změnou klimatu do územního plánu přijímána, musí být odůvodněna, neboť by muselo být zřejmé, jaký konkrétní negativní projev změny klimatu má být konkrétním opatřením regulován a s jakým (očekávaným) výsledkem (záměrem).
Nelze obecně akceptovat postup, že by jakékoli řešení, které lze v obecné rovině považovat za přínosné pro ochranu životního prostředí (prvky ÚSES) bylo možné zavést, ať už pouze s obecným odkazem na potřebu ochrany klimatu (zamezení klimatickým změnám), nebo dokonce bez výslovného odkazu na tuto skutečnost, aniž by byla vyhodnocena alternativní dostupná řešení. Odpůrkyně navrhovateli vyčítá, že neuvedl konkrétní vědecké důkazy, kterými by fakt existence klimatické změny a nutnosti na ni reagovat vyvrátil. Ovšem byla to právě odpůrkyně, kdo měl v takovém případě v napadeném územním plánu předestřít, jaká konkrétní opatření reagují na které konkrétní projevy klimatické změny…
Navrhovatel se vůbec nemusí domnívat, že by neexistovala klimatická změna a už vůbec nemusí prokazovat, jestli existuje či nikoli. Bylo na odpůrkyni, aby případně popsala konkrétní projevy klimatické změny v dané oblasti (např. úbytek úhrnu srážek, snížení stavu podzemních vod apod.), a označila opatření určená k jejich zmírnění. Zároveň soud dodává, že argumentační deficity napadeného územního plánu nelze odstranit v řízení před soudem.“ (rozsudek KS v Praze č.j. 59 A 26/2022- 53 ze dne 22. listopadu 2022)