Na sklonku listopadu řešil Nejvyšší správní soud zajímavou kauzu. V jedné obci změnili územní plán tak, že některé pozemky byly nově vymezeny jako plocha VL (výroba a skladování – lehký průmysl) namísto předchozí plochy VS (smíšená výrobní). Tento typ ploch byl zrušen a současně byl upraven regulativ hlavního i nepřípustného využití ploch VL, jakož i urbanistická koncepce. Vlastnice s novým vymezením funkčního využití pozemků samozřejmě nesouhlasila. Podle našeho názoru je zajímavé, jak se právě k pojmu „pohoda bydlení“ postavil NSS.

Jaké regulativy obec uplatnila?

V územním plánu, který byl podroben soudnímu přezkumu, byl po změně uveden tento regulativ:

„Hlavní využití (převažující účel)

  • výrobní areály lehkého průmyslu za podmínky, že negativní vlivy nad přípustnou mez (např. z hlediska hygienických norem a předpisů) nepřekračují hranice areálu a nezhoršují pohodu bydlení nad míru obvyklou v obytných plochách vlivem hluku, exhalací, vibrací, prašnosti a neúměrné četnosti dopravní obsluhy;
  • zeleň obytná, veřejná, ochranná (izolační);
  • veřejná prostranství.“

Zakotvení pojmů „pohoda bydlení“ a „kvalita prostředí“

NSS k tomu řekl: „Pro věc podstatný pojem „pohoda bydlení“ byl obsažen v již dříve zrušené vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu; v současnosti je využíván omezeně a stavební předpisy pracují spíše s pojmem „kvalita prostředí“ obdobného obsahu – srov. § 4 odst. 2, § 20 odst. 1 či § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, ve znění pozdějších předpisů, přičemž stávající judikaturu k pohodě bydlení lze v plném rozsahu aplikovat i na pojem „kvalita prostředí“…

Obsah obou uvedených pojmů je dán jistě i vnímáním subjektivních okolností odvíjejících se od konkrétních námitek účastníků řízení v případě povolování staveb, zpravidla v územním řízení; v tom má krajský soud nezpochybně pravdu, avšak přehlíží, že Nejvyšší správní soud se přiklonil k objektivnímu posuzování pojmu „pohoda bydlení“ a pokusil se objektivizovat základní složky mající vliv na obsah tohoto pojmu – v podrobnostech viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2006, č. j. 2 As 44/2005-116, č. 850/2006 Sb. NSS, podle něhož se jedná o „souhrn činitelů a vlivů, které přispívají k tomu, aby bydlení bylo zdravé a vhodné pro všechny kategorie uživatelů, resp. aby byla vytvořena vhodná atmosféra klidného bydlení; pohoda bydlení je v tomto pojetí dána zejména kvalitou jednotlivých složek životního prostředí, např. nízkou hladinou hluku (z dopravy, výroby, zábavních podniků, ze stavebních prací aj.), čistotou ovzduší, přiměřeným množstvím zeleně, nízkými emisemi pachů a prachu, osluněním apod.; pro zabezpečení pohody bydlení se pak zkoumá intenzita narušení jednotlivých činitelů a jeho důsledky, tedy objektivně existující souhrn činitelů a vlivů, které se posuzují každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech…

Tato objektivizace je pro vyhodnocení, zda došlo ke zhoršení pohody bydlení, dosti podstatná a bude posuzována vždy ad hoc v tom kterém řízení. Z hlediska změny č. 1 ÚP Kojetice je přitom potřeba odkaz na pohodu bydlení vnímat právě jako odkaz na tato řízení a možnost umístit na ploše VL jen takové výrobní areály, které nad míru obvyklou nebudou zhoršovat kvalitu jednotlivých složek životního prostředí. V praktické rovině jde toliko o odkaz na zákonné podmínky za použití pojmu pohody bydlení, který se jako formulace stále používá – a to nejen při povolování staveb, ale také v procesu územního plánování. Nejvyšší správní soud do jisté míry chápe pohnutky krajského soudu, který použití pojmu pohody bydlení při stanovení regulativu územního plánu podrobil kritice, nedomnívá se však, že by v důsledku toho měla stěžovatelka postupovat nezákonně a tím méně mimo svoji věcnou působnost.“

Pohoda bydlení jako regulativ

K samotnému pojmu pohoda bydlení soud uvedl: „Pokud jde o doplnění regulativu hlavního využití ploch VL o pojem pohoda bydlení, je třeba připomenout, že tento pojem je navázán na nezhoršení hladiny hluku, exhalací či vibrací v daném místě, a ve své podstatě tak představuje pouze obecný odkaz na využití území při zohlednění dílčích složek životního prostředí (ovzduší a další). Takový odkaz nemá sám o sobě normativní vliv a je spíše nadbytečný, nikoli však nepřípustný, protože by jím stěžovatelka vykročila mimo svoji věcnou působnost…

Obecně sice platí, že by se územní plán neměl zabývat podrobnostmi přesahujícími jeho obsah a účel; v daném případě však nejde o míru podrobnosti, nýbrž obecný odkaz na využití území (za splnění podmínek daných hygienickými limity hluku, vibrací apod.), který nebylo na místě rušit z důvodu vykročení mimo věcnou působnost stěžovatelky. Její kasační námitka je proto důvodná.“

Zpracováno podle rozsudku NSS čj. 5 As 146/2021 – 49 ze dne 25. 11. 2022.