Zajímavou kauzu vzhledem k dnešní chaotické době řešil na sklonku listopadu Nejvyšší správní soud. Územní plán města Orlová stanovil tuto regulaci: „Ve stabilizovaných plochách bydlení hromadného – v bytových domech BH, které jsou zásobovány teplem ze soustavy CZT, se nepřipouští výstavba ani zřizování nových nezávislých teplárenských zdrojů. Nezávislým teplárenským zdrojem je myšleno ucelené zařízení (např. kotelna, teplárna, kogenerační zařízení, výměník tepla, tepelné čerpadlo, sluneční kolektor), ve kterém se získává teplo pro tepelnou soustavu.“ 

Krajský soud v Ostravě regulaci zrušil, protože v rozporu s § 43 odst. 3 stavebního zákona změny územního plánu stanovovala pravidla, která svou podrobností územnímu plánu nenáležela.

Názor Nejvyššího správního soudu

Orlová podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl, a to mj. z těchto důvodů: „Stěžovatel argumentuje tím, že omezení stanovené změnou územního plánu učinil v zájmu ochrany ovzduší ve smyslu § 16 odst. 7 zákona o ochraně ovzduší; zdůraznil také problematiku dlouhodobě zhoršené kvality ovzduší ve svém okolí. Jakkoli může stěžovatel (a případně i soudy) shledávat záměry vedoucí ke zlepšení kvality ovzduší obecně za chvályhodné a veřejně prospěšné, Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že těchto cílů nelze dosahovat způsobem nesouladným se zákonem a prostřednictvím institutů územního plánování, které k tomu nejsou určeny…

V projednávané věci není, jak se mylně domnívá stěžovatel, rozhodující to, zda by v případném testu proporcionality převážilo právo vlastníka nemovitosti na vlastní volbu způsobu jejího vytápění nebo veřejný zájem na ochraně ovzduší, nýbrž toliko posouzení otázky, jestli vůbec může být zákaz výstavby a zřizování nových nezávislých teplárenských zdrojů stanoven přímo územním plánem, čili zda je tato regulace subsumovatelná pod stěžovatelem odkazované termíny základní koncepce rozvoje hodnot území či koncepce veřejné infrastruktury, včetně podmínek pro její umísťování.“

Metodické sdělení MMR

Nejvyšší správní soud i krajské soudy v rozsudcích zmiňovaly metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj „Vztah územního plánu k odpojování objektů od centrálního zásobování teplem a průmět územní energetické koncepce do územního plánu“. V něm se na otázku „Je možné prostřednictvím územního plánu bránit odpojování stávajících uživatelů od centrálního zásobování teplem?“ odpovídá takto: „Systémy centrálního zásobování teplem zřizované nebo užívané ve veřejném zájmu obecně spadají pod veřejnou infrastrukturu. Nabízí se otázka, zda lze chápat systém centrálního zásobování teplem jako hodnotu území. Soudíme, že obvykle je možné považovat jej za určitou hodnotu území.

Další otázkou je, do jaké míry lze tuto hodnotu území územním plánem chránit, případně do jaké míry lze problematiku zásobování teplem řešit v rámci koncepce veřejné infrastruktury v územním plánu. Zejména, zda je možné v územním plánu pro celé území obce či pro vymezenou část území obce zakázat odpojování stávajících uživatelů od centrálního zásobování teplem. Ministerstvo pro místní rozvoj je názoru, že takto formulovanou podmínku není možné v územním plánu stanovit, neboť pro to není opora v platných právních předpisech…

Stanovování druhu topného média rovněž nepatří mezi cíle a úkoly územního plánování, jak vyplývají z § 18 a 19 stavebního zákona, resp. tato do jisté míry obecná ustanovení neposkytují dostatečnou oporu pro tvrzení, že územní plán by mohl nařídit používání pouze jednoho určitého druhu topného média v území… Shrnujeme, že v územním plánu nelze zakázat odpojování stávajících objektů od centrálního zásobování teplem, neboť zapracování podmínek omezujících odpojování od centrálního zásobování teplem do územního plánu nemá oporu v platných právních předpisech.“

Podle rozsudku NSS ze dne 30. 11: 2022, čj. 2 As 304/2021 – 50

Zajímává vás, jestli může proběhnout referendum o obnovitelných zdrojích? Přečtěte si náš další článek.