6. prosince 2022 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl ve věci Pannon Plakát Kft a další proti Maďarsku (stížnost č. 39859/14), že došlo k porušení článku 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. Právo na pokojné užívání majetku společností bylo porušeno v důsledku právní úpravy bezodkladně zakazující silniční reklamní panely, neboť tím byla znemožněna podstatná část jejich podnikání.

Co namítali stěžovatelé?

Spor v případu se týkal novelizací maďarského zákona, které vedly k úplnému zákazu reklamních billboardů na silnicích podle zákona o silničním provozu. Stěžovateli byly společnosti, které namítaly porušení svých práv podle článku 10 Úmluvy a podle článku 1 Protokolu č. 1 tím, že novela znemožnila užívat a pronajímat podstatnou část jimi vlastněných billboardů. Namítaly, že Maďarsko omezilo jejich vlastnické právo v takovém rozsahu, že se jedná de facto o vyvlastnění.

Jak se bránila maďarská vláda?

Vláda v řízení před ESLP argumentovala, že napadené opatření sledovalo legitimní cíl, neboť bylo realizováno se záměrem snížit počet dopravních nehod odstraněním reklamních ploch v blízkosti veřejných komunikací, aby nebyla odváděna pozornost řidičů. V této souvislosti vláda citovala Vídeňskou úmluvu o silničním provozu ze dne 8. listopadu 1968, která Maďarsku ukládá povinnost zajistit dobrou viditelnost dopravních značek. Zákaz nebyl podle vlády retroaktivní.

Dále vláda zdůraznila, že zákaz nebyl absolutní; obsahoval výjimku pro reklamní plochy do 4 m2 a neměl žádný vliv na vlastnické právo k reklamním plochám. Navíc podle vlády bylo omezení majetku společností přiměřené s ohledem na konkrétní účel zákona o silničním provozu.

ESLP: omezení vlastnického práva bylo aplikováno retroaktivně

Soud poznamenal, že mezi vyhlášením první novely dne 30. prosince 2010 a jejím nabytím účinnosti dne 1. ledna 2011, tedy dnem, od kterého byla zakázána instalace nových silničních tabulí, uplynuly pouze dva dny. Toto opatření mělo nesporně přímý dopad na podnikání předmětných společností tím, že je přimělo ukončit nebo upravit své již existující smluvní vztahy se svými klienty a omezení při podepisování nových smluv.

Břemeno, které toto krátké přechodné období uvalilo na stěžovatele, bylo jen v omezené míře zmírněno tím, že na základě dalších zákonných změn bylo možné uložit pokutu za nedodržení napadeného opatření až šest měsíců po nadcházejícím účinnosti novely zákona o provozu na pozemních komunikacích. Je tomu tak proto, že příslušný orgán mohl již od 1. ledna 2011 na náklady dotčených společností reklamní panely na silnicích odstranit.

Od 24. října 2011 byla navíc zakázána nejen „instalace“ silničních tabulí mimo zastavěná území, ale i jejich „přítomnost“. Pozdější novela rovněž stanovila, že tabule porušující předpisy musí být odstraněny do 30. září 2012, tedy necelé dva měsíce od nabytí účinnosti novely (7. srpna 2012), která požadovala odstranění již nainstalovaných silničních billboardů. Tato opatření – v rozporu s argumentem předloženým vládou – měla ve skutečnosti zpětnou účinnost.

Zásah do práv společností byl nepřiměřený

ESLP uznal, že zásah do majetku společností byl spíše omezením užívání než zbavením majetku, takže judikatura týkající se náhrady za zbavení není přímo použitelná, dospěl ale k závěru, že nepřiměřené a svévolné opatření nesplňuje požadavky článku 1 Protokolu č. 1.

Velmi krátká lhůta poskytnutá společnostem na přijetí adekvátních opatření k reakci na blížící se změnu jejich hlavního zdroje příjmů nebyla zmírněna žádnými pozitivními opatřeními ze strany státu, například přijetím systému přiměřené náhrady (na rozdíl od postupu vlády ve věci Pinnacle Meat Processors Company a 8 dalších proti Spojenému království, č. 33298/96, ze dne 21. října 1998).

Vláda navíc neuvedla žádný argument týkající se relativní stručnosti přechodného období, a nevysvětlila proč by měla být dána naléhavá hospodářská nebo sociální potřeba, která by mohla bránit poskytnutí delšího období. Soud samozřejmě považoval za relevantní cíl snížit dopravní nehodovost odstraněním reklamních ploch z blízkosti veřejných komunikací tak, aby nebyla odváděna pozornost řidičů, současně jej ale nelze považovat za něco, co by odůvodňovalo výjimečné okolnosti pro zkrácení přechodného období (srov. Jahn a další proti Německu, č. 46720/99).

S ohledem na částečně retroaktivní povahu napadeného opatření, jeho neočekávanou povahu, krátké přechodné období, neexistenci jakéhokoli kompenzačního systému a význam, který měla zaniklá obchodní činnost pro stěžovatele dospěl ESLP k závěru, že zásah do práv společností byl nepřiměřený sledovanému cíli. Opatření nesplňuje požadavky na ochranu majetku podle článku 1 Protokolu č. 1.

Podle rozsudku ESLP Pannon Plakát Kft a další proti Maďarsku.

Naše další texty k judikatuře a podání stížnosti k ESLP najdete zde.