Aktuální slepičí masakr se děje na základě nařízení a rozhodnutí orgánů státní správy. Po zkušenostech z pandemie koronaviru se nelze tvrdosti opatření přijímaných s rychlostí blesku se strohým odůvodněním „přece virus“ divit.

Zákaz chovu drůbeže pod širým nebem

Ústřední veterinární správa vydala dne 12. 12. 2022 nařízení čj. SVS/2022/163213-G. Tímto opatřením (čl. 1) zakázala ÚSV všem chovatelům drůbeže chovat drůbež, s výjimkou běžců a holubů, pod širým nebem. Dále jim nařídila umístit a držet drůbež uvnitř budovy. Pokud to není možné, pak chovatelé musí omezit venkovní prostory, do nichž má drůbež přístup, a v co nejvyšší možné míře omezit kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky. Chovatelé mají také povinnost podávat drůbeži vodu a krmivo uvnitř budovy v hospodářství nebo pod přístřešky. K tomu patří ještě několik dalších zvláštních věcí, které musíte dělat, když máte doma byť jen tři slepice, jejichž vejce konzumujete jen vy sami.

Vzhledem k silně dramatizované situaci pak krajské veterinární správy vydávají rozmanitá mimořádná opatření týkající se tzv. ohnisek nákazy. Veterinární správy se dozvědí o takovém ohnisku skrze hlášení od chovatelů, jako tomu bylo například v Újezdci u Luhačovic, kde byl nahlášen úhyn pěti slepic ze sedmihlavého hejna.

Ochranné pásmo a pásmo dozoru

V okolo ohnisek nákazy se stanoví ochranné pásmo a pásmo dozoru. Ty jsou tzv. uzavřeným pásmem a v tom pak může veterinární správa činit další kroky.  Podle opatření pro Újezdec u Luhačovic (nařízení Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Zlínský kraj,  čj. SVS/2023/002785-Z ze dne 4. 1. 2023) tak kupř. platí, že se obcím nařizuje sepsat, kdo na jejich území drží slepice.

Chovatelé pak mohou mj. počítat se „zdvořilostní návštěvou“ ze strany úředníků – veterinářů, kteří odeberou vzorky a mohou je nechat testovat. Pokud nějaký test (spolehlivý asi tak jako ty na covid) odhalí v chovu ptačí chřipku, nastane pro slepice soudný den – dojde k ne příliš humánnímu vyvraždění celého chovu a k dalším opatřením. Skrze média jsme svědky toho, jak hanebně veterináři dokážou zacházet s živými tvory v Brodu nad Tichou.

Jaká mimořádná opatření zná veterinární zákon

Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči upravuje mimořádná opatření v § 54 odst. 1. Jedná se o plejádu poměrně tvrdých zákazů, příkazů a pokynů ne nepodobných těm covidovým. Pokud by vyjmenovaná opatření nestačila, pak lze podle § 54 odst. 1 i jiná opatření odpovídající veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.

Podle § 48 odst. 1 písm. c) veterinárního zákona ÚVS rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření a dozírá na jejich plnění. Podle § 49 odst. 1 písm. c) a d) krajská veterinární správa rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření v obvodu kraje nebo jeho části, přesahující územní obvod obce, dozírá na jejich plnění a rozhoduje o individuálních výjimkách z nařízených mimořádných veterinárních opatření. Dále rozhoduje o nařízení, změně a ukončení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a právnickým osobám, a dozírá na jejich plnění.

Vedle popsaných mimořádných opatření jsou ještě v § 10 – 17b veterinárního zákona upravena opatření k tlumení nákaz, jakási předběžná opatření. Ta striktně vychází z práva EU.

Jsou nařízení veterinární správy opatřením obecné povahy?

Podle § 75a veterinárního zákona platí:

Právní předpis Státní veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních se označuje názvem nařízení Státní veterinární správy. Způsob vyhlášení nařízení Státní veterinární správy a podmínky nabytí jeho platnosti a účinnosti stanoví zákon o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů.

Nařízení Státní veterinární správy se pak musí různě zveřejňovat na úředních deskách.

Z toho vyplývá, že soudy dost těžko přistoupí na argumentaci, že se jedná o opatření obecné povahy. Nařízení jsou právními předpisy a samy o sobě nejsou soudně kontrolovatelné.

Je to sice naprosto absurdní, ve srovnání s mimořádnými opatřeními podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví nebo podle Pandemického zákona, ale je to tak. Vzpomeňte na to, jak moc se soudy bránily možnosti přezkumu krizových opatření, která byla vydávána podle zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon. I když byla na chlup stejná jako ta mimořádná, prostě je soud nekontroloval a tečka. Jejich přezkum byl do jisté míry možný jen při řešení žaloby na rozhodnutí o přestupku spáchaného porušením krizového opatření.

To se jeví jako cesta k přezkumu nařízení veterinární správy.

Musí být nařízení odůvodněná?

Jak jsme řekli, nemyslíme si, že by soudy dospěly k závěru, že jsou nařízení veterinární správy opatřeními obecné povahy. To ale ještě neznamená, že i je může veterinární správa vydávat, jak ji napadne a bez odůvodnění. Soudy jasně řekly, že krizové opatření (jiný právní předpis), které není odůvodněné, je protiústavní:

„Nad rámec výše uvedeného krajský soud uvádí, že nijak nepolemizuje s tím, že pandemická situace v České republice byla na přelomu let 2020 a 2021 velmi vážná (podle veřejně dostupných zdrojů byla Česká republika v té době na vrcholu celosvětového žebříčku zasažení nemocí COVID-19) a nezpochybňuje, že vláda přistupovala k omezení volného pohybu osob v legitimním zájmu ochrany životů a zdraví lidí, když i většina odborné veřejnosti se shodovala v tom, že menší počet
lidských kontaktů vede ke zmírnění epidemie, čímž je bráněno kolapsu zdravotnického systému, který by vedl, kromě úplného vyčerpání zdravotnických pracovníků, především k vyšším ztrátám na životech a zdraví obyvatelstva.

Na druhou stranu, pokud je těmito opatřeními zasahováno do základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod, a to zejména práva pohybu (článek 14 odst. 1) a práva podnikat (článek 26 odst. 1), je třeba v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu trvat na tom, aby tyto zásahy byly řádně odůvodněny a založeny na odborných doporučeních, vycházejících z maximální míry dostupných znalostí o dané nemoci a jejímu šíření. Vláda zvolila řešení spočívající v paušálním zákazu (až na stanovené výjimky) přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb a omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, aniž by bylo patrné, zda a z jakého důvodu bylo právě zvolené opatření v dané situaci skutečně nezbytné a zda ke srovnatelnému cíli nebylo možno dospět použitím méně omezujících opatření.“ (Podle rozsudku KS Ostrava č. j. 20 A 10/2021 – 71 ze dne 30. 11. 2022)

Pokud tedy mimořádná opatření veterinární zprávy nejsou odůvodněna, což nejsou, jsou podle našeho názoru stižena stejnou vadou, o které hovoří soud.

Přestupky za porušení mimořádných opatření

Veterinární zákon samozřejmě zná i přestupky spočívající v porušení mimořádných opatření. Sice není, pokud jde o pokuty, natolik drsný jako zákon o ochraně veřejného zdraví, nicméně o bagatelní částky nejde. Podle § 71 odst. 1 písm. z se přestupku dopustí fyzická osoba, která nesplní nebo poruší některou z povinností vyplývající pro ni z mimořádných veterinárních opatření. Podle odst. 2 téhož ustanovení za tento skutek může dostat občan pokutu až 100 000,- Kč.

Sto tisícová pokuta může stihnout každého, kdo na vesnici nezavře slepice do kurníku, aby bylo jasno.

Právnické a podnikající fyzické osoby jsou samozřejmě za totéž stíhány přísněji, a to pokutou ve výši až 2 miliony podle § 72 odst. 3 veterinárního zákona.

Cesta k obraně proti mimořádným opatřením

Nařízení veterinární správy jsou právním předpisem. Proto je nelze u soudu napadnout přímo. Je ale přípustné, aby se člověk bránil proti konkrétnímu rozhodnutí o přestupku spočívajícím v porušení mimořádného opatření a argumentoval tím, že neodůvodněné mimořádné opatření je protiústavní ve smyslu výše uvedeného názoru Ústavního soudu.

Pokud je mimořádné opatření nařízeno konkrétní osobě individuálním správním aktem (rozhodnutím veterinární správy), pak se proti něm lze bránit klasicky odvoláním a následně žalobou. Podle § 76 odst. 2 nemá odvolání odkladný účinek, to je shodné s pandemickými opatřeními.