Dostal jsem dotaz tohoto znění (anonymizováno, upraveno a kráceno): „Co můžu dělat, abych uchránila svoje „holky“ (slepice, husy) a taky papoušky, kdyby se naší obce dotklo mimořádné opatření krajské veteriny? Co když přijdou z obce a budou chtít seznam mnou chovaných ptáků? Je tento seznam právně vymahatelný? Když ho nedodám i po vyzvání, jaké bych mohla očekávat popotahovačky?  Pokud by byla v okolí zjištěna nákaza, mohu nějak veterinářům zamezit vstupu na pozemek za účelem likvidace naší drůbeže, pravděpodobně i včetně papoušků? Byla bych Vám neskonale vděčná za odpověď nebo článek na blog i pro další vyděšené chovatele.“

Přestupky a mimořádná veterinární opatření

Kdo sledoval boj s větrnými covidími mlýny, jistě nevkládá velké naděje do právního řádu, který by jej snad mohl chránit před zvůlí státu. Zákon č. 166/1999 Sb., veterinární zákon je stejně tvrdý jako zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví.

Základní text o mimořádných veterinárních opatřeních najdete na webu naší advokátní kanceláře zde.

Dotaz míří zejména k přestupkům, které lze spáchat v situaci, kdy se vaší obce dotýká konkrétní mimořádné opatření (nařízení krajské veterinární správy) a vy se rozhodnete nesplnit některou z povinností uloženou vám tímto nařízením. Už v původním textu jsme psali, že pro fyzické osoby platí, že jim může být za neuposlechnutí nařízení uložena pokuta až 100. 000,- Kč.

Co musí splnit chovatelé v obcích dotčených mimořádným opatřením?

Podle § 1 odst. 1 veterinárního zákona se chovatelem rozumí každý, kdo zvíře nebo zvířata vlastní nebo drží, anebo je pověřen se o ně starat, ať již za úplatu nebo bezúplatně, a to i na přechodnou dobu. Pod pojem hospodářství zákon zahrnuje jakoukoliv stavbu, zařízení nebo místo, kde je hospodářské zvíře nebo kde jsou hospodářská zvířata chována nebo držena, včetně chovu pod širým nebem.

Aktuální opatření dostupná na webu Veterinární správy chovatelům ptáků mj. nařizují:

  • držet chované ptáky odděleně od volně žijících zvířat a ostatních zvířat (to je ono známé chování slepic v nějakém uzavřeném prostoru, pokud je to možné a když ne, tak aspoň zamezit kontaktu s volně žijícími ptáky);
  • provádět další dozor v chovu s cílem zjistit jakékoli další šíření nákazy do hospodářství či chovu, včetně jakékoli zvýšené nemocnosti nebo úhynů nebo významného poklesu údajů o produkci; každé takové zvýšení nebo pokles okamžitě oznámit KVSH;
  • používat na vstupech a výstupech do a z hospodářství či chovu dezinfekční prostředky vhodné k tlumení nákazy;
  • uplatňovat vhodná opatření biologické bezpečnosti na všechny osoby, které jsou v kontaktu s chovanými ptáky nebo které vstupují do hospodářství či chovu nebo je opouštějí a rovněž na dopravní prostředky, aby se zabránilo jakémukoli riziku šíření nákazy, zejména zajistit jejich dezinfekci při vstupu a výstupu z chovu nebo hospodářství;
  • vést záznamy o všech osobách, které hospodářství či chov navštěvují, udržovat je v aktuálním stavu s cílem usnadnit dozor nad nákazou a jejich tlumení a zpřístupnit je KVSH na její žádost; záznamy o návštěvách se nevyžadují, pokud návštěvníci nemají přístup do prostor, kde jsou ptáci chováni;
  • neškodně odstraňovat kadávery, a to neprodleně;
  • poskytnout obci pro účely naplnění tohoto nařízení následující informace k provedení soupisu ptáků na hospodářství:
    • chovatel (jméno, příjmení, obchodní firma, název);
    • adresa (sídlo) chovatele;
    • kontaktní osoba;
    • kontakt (telefonní číslo, nejlépe na mobilní telefon);
    • adresa místa chovu ptáků;
    • určení produktů (pro vlastní potřebu, pro prodej ze dvora…);
    • počty drůbeže chovaných v hospodářství dle kategorie:
      • hrabavá (slepice, krůty, perličky, křepelky);
      • vodní (husy, kachny);
      • ostatní (pštros, pávi);
      • holubi;
      • jiné ptactvo v zajetí (bažanti, koroptve, papouškovití, exotické ptactvo a ostatní) vyplněním sčítacího listu uvedeného v příloze nařízení;
    • umožnit KVSH provedení kontrol v chovu vnímavých zvířat k nákaze s případným odběrem vzorků.

Jde o celou řadu povinností, z nichž nejnepříjemnější je asipřihlášení se do seznamu chovatelů drůbeže a pak samozřejmě umožnění vstupu do obydlí. Když tyto povinnosti nesplníte a veterinární správa to odhalí, s velkou pravděpodobností budete řešeni za přestupek.Pokud by vám byla za tento přestupek udělena pokuta, je třeba se bránit odvoláním a následně u soudu.

 Vstup do obydlí kvůli slepicím

Řekli jsme, chovatelé jsou mj. povinni umožnit úředníkům veterinární správy vstup do své nemovitosti, kde slepice chovají, a dokonce musí strpět, že jejich drůbež bude těmito úředníky vyšetřena. Tuto povinnost má i podle § 4 odst. 1 písm. d) veterinárního zákona (podle tohoto ustanovení musí poskytnout nezbytnou součinnost a pomoc k tomu, aby mohlo být řádně provedeno nařízené vyšetření zvířete, odběr vzorků, ochranné očkování nebo jiný odborný veterinární úkon, například fixace zvířete, předvedení zvířete v zájmovém chovu). Jestliže by veterinární správě v tomto úkonu bránili, může být na místo přivolána Policie ČR. Vedle toho bude nepochybně jednání chovatele řešeno jako přestupek.

Podle § 40 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky platí, že policista je oprávněn vstoupit bez souhlasu uživatele do obydlí, jiného prostoru nebo na pozemek a provést tam potřebné úkony nebo jiná opatření jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti.

Těžko soudit, jak by v této konkrétní věci bylo postupováno a jak by bylo posuzováno splnění těchto podmínek pro vstup do obydlí nebo na pozemek. Podle našeho názoru jde o hodně absurdní myšlenku, zejm. tehdy, když jde jen o plošnou kontrolu, ale nic není vyloučeno a může se stát, že policie použije donucovací prostředky, otázkou zůstává, zda by neposlušnému chovateli vykopli třeba vstupní dveře.

V komentáři se k tomu kupř. uvádí: „Závažnost ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti je třeba posuzovat vzhledem k tomu, do jakých práv a svobod je zasahováno. Pokud jde o vstup do obydlí, musí být závažnost ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti vyšší, pokud půjde jen o vstup do jiného prostoru nebo na pozemek, může být tato závažnost i nižší.“

Bohužel není možné, aby si chovatel sám vyhodnotil, zda policie a veterinární správa jedná po právu – správně by se jejich požadavkům a výzvám měli občané podvolit a stěžovat si až pak. Mnohdy to jsou ale stížnosti tzv. „na hlavním nádraží“ nebo na „lampárně“. Odůvodnit totiž lze prakticky jakýkoliv postup státních orgánů.

Pokud ale neuposlechnete výzvu Policie, jde o další přestupek.

Exkurz: domovní svoboda a kontrola toho, co spalujete v kamnech

Zajímavé je srovnání zásahu do domovní svobody v souvislosti s testováním slepic na ptačí chřipku a s tím, ke kterému dochází kvůli ochraně ovzduší. Zde se již stihl vyjádřit Ústavní soud: „Na stupnici závažnosti omezení základního práva „podstatný – mírný – nízký“ (viz např. Kosař, D. Kolize základních práv v judikatuře Ústavního soudu ČR, Jurisprudence č. 1/2008, s. 16) představuje napadená právní úprava podle Ústavního soudu mírné omezení nedotknutelnosti obydlí. Kontrola, kterou zavádí, i související přestupková odpovědnost nejsou natolik intenzivním zásahem, jaký představuje např. institut domovní prohlídky v trestním řízení podle čl. 12 odst. 2 Listiny…

Oproti mírnému omezení domovní svobody stojí (na stejné stupnici) podstatné uspokojení zájmu na ochraně zdraví a práva na příznivé životní prostředí jiných osob. Zákonodárce reagoval na naléhavou společenskou potřebu zakotvit účinný mechanismus, na jehož základě by mohl chránit zájmy jiných osob, které může provozovatel spalovacího stacionárního zdroje neplnící své povinnosti negativně narušit.

Předmětná úprava představuje promítnutí pozitivních závazků plynoucích z čl. 8 Úmluvy, které zákonodárce přijetím napadené právní úpravy naplnil. Ve výsledku stát nastavil novou právní úpravu tak, že je schopen v zájmu ochrany zdraví a práva na příznivé životní prostředí snižovat celkovou úroveň znečištění ovzduší a současně zvyšovat jeho kvalitu, pokud bude moci efektivně postihovat provozovatele porušující své povinnosti při používání spalovacích zdrojů v domácnostech. V kombinaci s existencí dostatečných procesních záruk ochrany domovní svobody se Ústavnímu soudu nejeví toto omezení domovní svobody jako nepřiměřené…

Právo na nedotknutelnost obydlí nepředstavuje „jednocestnou“ garanci domovní svobody. Z hlediska aktivit, které jednotlivec vykonává ve svém obydlí, obsahuje také závazky navenek. Činnosti, které jinak chrání právo na respektování soukromého života, nesmí nežádoucím způsobem ohrozit zdraví a životy jiných osob a koneckonců ani samotného uživatele daných prostor. Provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů proto musí zachovávat potřebnou míru solidarity vůči jiným osobám ve sférách jejich práva na příznivé životní prostředí a zejména práva na ochranu zdraví.

Nelze totiž přehlédnout, že následky znečištění ovzduší se promítají i do nákladů zatěžujících systém veřejného zdravotního pojištění, které plynou z poškození zdraví všech dotčených osob. Nejde pouze o hypotetickou a teoretickou úvahu. Jak ostatně uvedla vláda ve svém vyjádření v tomto řízení, spalovací zdroje na tuhá paliva používané k vytápění domácností představují jeden z nejvýznamnějších zdrojů jemných prachových částic a benzo[a]pyrenu, který se dokonce považuje za karcinogen. Tyto látky vytvářejí reálnou hrozbu onemocnění dýchacích cest a rizika dalších onemocnění.

Existuje-li tedy důvodné podezření, že určitý provozovatel spalovacího stacionárního zdroje například spaluje nepovolené palivo (typicky odpad), ačkoliv ho předtím orgán ochrany ovzduší upozornil na toto své podezření a poučil ho o možných následcích, pak musí jeho domovní svoboda ustoupit právům osob, na které tento provozovatel eventuálně nebere zřetel, aby mohl orgán ochrany ovzduší najisto postavit, zda provozovatel zdroje porušil své zákonné povinnosti, či nikoli.“ (Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 2/17, ze dne 18. 7. 2017).

Na okraj si dovolím poznamenat, že v této souvislosti, kdy Ústavní soud argumentuje ve prospěch omezení domovní svobody potřebou chránit lidské zdraví před negativními důsledky spalování tuhých paliv, je mimořádně komické vyhlášení předcházení stavu nouze v teplárenství ze dne 5. září 2022 ministerstvem průmyslu a obchodu, které tyto dopady vůbec nebere v potaz, naopak je velmi úspěšně ignoruje a neobtěžuje se provádět kupř. cost benefit analýzu.

Trestný čin šíření nakažlivé choroby

Jak známo z doby covidové, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník zná skutkovou podstatu činu šíření nakažlivé nemoci. JStejné je to u chorob zvířat (§ 306). Jeho podstata spočívá v tom, že někdo byť i z nedbalosti, způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 rozšíření takové nemoci.

Podle nařízení č. 453/2009 Sb., přílohy 2  je  pro účely trestního zákoníku ptačí chřipka jednou z chorob, které se považují za nakažlivé.

Podle Nejvyššího soudu platí, že uvedeného přečinu „se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat.

Jedná se přitom o trestný čin ohrožovací, který je dokonán již tím, že v důsledku jednání pachatele bylo způsobeno nebo se zvýšilo nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat v zájmových chovech, hospodářských zvířat nebo volně žijících zvířat. Takové nebezpečí ovšem musí bezprostředně hrozit z jednání pachatele, přestože není nutné, aby v důsledku jeho jednání skutečně došlo k zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci zvířat (srov. § 306 odst. 2 tr. zákoníku). Nestačí tedy pouze abstraktní, resp. vzdálená forma takového nebezpečí.

Objektem daného přečinu je přitom ochrana před rozšířením nakažlivých nemocí u zvířat v zájmových chovech, hospodářsky důležitých zvířat nebo volně žijících zvířat, což má v konečném důsledku zásadní význam rovněž pro zdraví a život lidí. Zavlečením je třeba rozumět vyvolání nebezpečí nakažlivé nemoci zvířat v místech, kde se taková nemoc zatím vůbec nevyskytovala, nebo se alespoň nevyskytovala v epidemické podobě. Rozšířením nakažlivé nemoci zvířat se poté rozumí zvýšení jejího nebezpečí v místech, kde se již vyskytuje v epidemické podobě.

Z hlediska subjektivní stránky poté může jít o úmyslné jednání (§ 15 tr. zákoníku), nebo postačí i jednání nedbalostní (§ 16 odst. 1 tr. zákoníku). Jelikož lze přečin podle § 306 odst. 1 tr. zákoníku spáchat jak úmyslně, tak i z nedbalosti, je nezbytné formu zavinění pachatele zjišťovat a v právní větě výroku rozsudku taktéž výslovně vyjádřit.“ (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1140/2017)

Shrnutí

Když bude ve vaší obci vyhlášeno mimořádné opatření, máte jen velmi malý prostor, jak slepice legálně uchránit. Musíte veterinární správě umožnit vstup ke drůbeži, nechat veterináře, aby odebrali vzorky. Kdyby se nákaza potvrdila testem, musíte dovolit, aby byli slepice a jiní ptáci zabiti. Musíte spolupracovat při vytváření seznamů a musíte se podrobit i jiným pokynům. Kromě vysokých pokut hrozí i naplnění skutkové podstaty přečinu šíření nakažlivé nemoci zvířat.

Proti rozhodnutím o udělení pokuty za přestupek se samozřejmě lze bránit odvoláním a posléze u soudu. Spolu se žalobou proti rozhodnutí o přestupku by bylo možno napadnout i mimořádné opatření, jehož přezkum zřejmě jinak přípustný nebude.

 

P. S.: Pro zajímavost si přečtěte, jak chránili lidé slepice před státem v době Protektorátu. Úryvek je z knihy „Zítra bude líp“.