Otázka: Jak se postupuje při vymezování veřejných prostranství v územním plánu ve vztahu k § 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb.?

Odpověď:

V § 7 odst. 2 zmíněné vyhlášky se k vymezování ploch veřejných prostranství v územním plánu uvádí: Plochy veřejných prostranství zahrnují zpravidla stávající a navrhované pozemky jednotlivých druhů veřejných prostranství a další pozemky související dopravní a technické infrastruktury a občanského vybavení, slučitelné s účelem veřejných prostranství. Pro každé dva hektary zastavitelné plochy bydlení, rekreace, občanského vybavení anebo smíšené obytné se vymezuje s touto zastavitelnou plochou související plocha veřejného prostranství o výměře nejméně 1000 m2; do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace.

Za jakých podmínek musí být tedy v územním plánu vymezeno veřejné prostranství jako samostatná plocha? To říká Nejvyšší správní soud: „Pokud plochy, které splňují podmínky uvedené v § 34 obecního zřízení, se stávají za zákona veřejným prostranstvím, aniž by bylo nutné je zvlášť vymezovat v územním plánu, jak Nejvyšší správní soud dovodil, neměl stěžovatel povinnost mít a předkládat soupis těchto veřejných prostranství. Neměl ani povinnost je vymezit v dřívější územně plánovací dokumentaci, nadto přijímané za staré právní úpravy.

Naopak to mohl být krajský soud, který by si sám posuzoval, která prostranství na území odpůrce zákonnou definici naplňují. Takový postup by však byl značně náročný, neboť by krajský soud musel zjišťovat, která prostranství jsou bez ohledu na jejich vlastnictví přístupná každému bez omezení. Již z toho je zřejmé, že druhý přístup vede k nevhodným důsledkům. Také druhý důvod, pro který krajský soud nepovažoval požadavky § 7 odst. 2 vyhlášky OPVÚ za splněné, tj. naplnění hranice dvou hektarů na základě součtu výměr ploch menších než dva hektary, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu.

Nejvyšší správní soud totiž v rozsudku čj. 4 As 149/2015-118 odmítl aplikovat toto ustanovení na plochu menší než dva hektary, čímž odmítl i zmiňovaný druhý přístup k výkladu druhé věty § 7 odst. 2 vyhlášky OPVÚ. Zdůraznil, že „toto ustanovení nelze aplikovat mechanicky tak, že u každé zastavitelné plochy bydlení, rekreace apod., a to i menší než 2 ha by byla povinnost v jejím rámci vymezit novou plochu veřejného prostranství v rozsahu poměrném k požadavku 0,1 ha na 2 ha zastavitelné plochy. Předmětná plocha Z1 nedosahuje vyhláškou požadované výměry 2 ha, proto odpůrce zde nebyl povinen zvlášť vymezovat plochy veřejného prostranství (mimo pozemní komunikace). Navíc je třeba dle první věty citovaného ustanovení zohlednit již existující plochy veřejných prostranství v blízkosti plochy Z1 (prostranství u kostela, prostranství u hřbitova apod.).“

Stejně tak by i v předložené věci bylo možné zohlednit Univerzitní park a další menší prostranství nacházející se v blízkosti ploch 9/P1 a 9/P2. Lze tedy shrnout, že předpokladem pro aplikaci druhé věty § 7 odst. 2 vyhlášky OPVÚ je vymezení nové zastavitelné plochy o výměře nejméně dva hektary. Plocha 9/P1 o výměře 0,95 ha ani plocha 9/P2 o výměře 1,24 ha hranice dvou hektarů nedosahují.“ (Rozsudek NSS ze dne 30. 8. 2016, čj. 8 As 13/2016 – 35.

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.