Otázka: Proč má náklady za využívání veřejného prostranství různými lidmi hradit právě obec, na jejímž území ono prostranství leží?
Otázka: Na soukromých pozemcích v obci se historicky nachází veřejné prostranství. O jeho existenci se s vlastníkem nepřeme, ale jde o náhradu nákladů za využívání pozemků občany obce. Musí obec tyto náklady vlastníkovi poskytnout?
Otázka: Má malá obec nárok na náhradu nákladů na advokáta, když u soudu hájí svůj územní plán?
Dostal jsem dotaz tohoto znění (anonymizováno, upraveno a kráceno): „Co můžu dělat, abych uchránila svoje „holky“ (slepice, husy) a taky papoušky, kdyby se naší obce dotklo mimořádné opatření krajské veteriny? Co když přijdou z obce a budou chtít seznam mnou chovaných ptáků? Je tento seznam právně vymahatelný? Když ho nedodám i po vyzvání, jaké bych mohla očekávat popotahovačky? Pokud by byla v okolí zjištěna nákaza, mohu nějak veterinářům zamezit vstupu na pozemek za účelem likvidace naší drůbeže, pravděpodobně i včetně papoušků? Byla bych Vám neskonale vděčná za odpověď nebo článek na blog i pro další vyděšené chovatele.“
Nejvyšší správní soud rozhodoval o dalším územním plánu, obci se podařilo jej uhájit. Obec vložila na pozemky pro rekreaci nové podmínky, podle kterých jsou možné pouze stavební úpravy, přístavby a úpravy zlepšující ekologické parametry (domovní ČOV, elektrické vytápění, zařízení pro sběr odpadu apod.) a přístavby max. do 50 % stavu zastavěné plochy dle katastru nemovitostí, a dále podmínky prostorového uspořádání, které pro plochy RI stanoví koeficient zastavění pozemku max. 20 %, koeficient zeleně min. 80 % a preferenci vysoké zeleně (stromy).
Prakticky každá korporace dnes veřejně (a opakovaně) deklaruje, že činí vše pro to, aby dosáhla klimatické neutrality nebo aby byla její činnost vůči klimatu a životnímu prostředí co nejméně zraňující. Tato tvrzení jsou ale mnohdy na míle vzdálená od pravdy a víc než co jiného připomínají nekalou praktiku označovanou jako greenwashing, česky „lakování na zeleno“. Vzhledem k tomu, že korporace začínají po klientech vyžadovat, aby se chovali klimaticky odpovědně, chtějí-li využívat jejich služeb, je nutné si na ně posvítit a ověřit, zda samy plní to, co chtějí po druhých, nebo jen kážou vodu, ale pijí víno.
Čas od času se setkáváme se situací, kdy se na nás obrací členové pobočného spolku, kteří se stále věnují spolkové činnosti (ať už jde o sport, sdružení rodičů při základní škole, podporu osob se zdravotním postižením nebo jinou oblast), avšak hlavní spolek je nefunkční a nekontaktní. Chtějí vědět, zda může jejich pobočný spolek vystoupit ze spolku hlavního, změnit právní formu, nebo jestli mají jinou možnost, jak ve spolkové činnosti pokračovat. Odpověď na tyto otázky dal v roce 2020 Nejvyšší soud.
V současném dění okolo ptačí chřipky může být pro obce jistě zajímavé zjistit, jakéže mají postavení podle zákona č. 166/1999 Sb., veterinární zákon.
Jsme rádi, když se nám podaří u soudu obhájit práva našich klientů. Dnes nás proto potěšil rozsudek Krajského soudu v Praze, který dal za pravdu obci a jejímu řešení v územním plánu. Vlastníkům se nelíbilo, že samospráva nově zařadila část jejich pozemků do plochy smíšené nezastavěného území a tím zrušila jejich zastavitelnost. Navrhovatelé se bránili typickými argumenty: porušení principu kontinuity územního plánování a nepřiměřený zásah do vlastnického práva. Vedle toho nebyli dotčení vlastníci spokojeni ani se způsobem vypořádání námitek a odůvodnění rozhodnutí o nich. Spor se týkal také toho, zda k pozemku vede či nevede odpovídající pozemní komunikace.
Naše advokátní kancelář se zaměřuje na územní plánování, samosprávy, místní poplatky a jiná zajímavá témata. Díky tomu se dostáváme k mnoha zajímavým případům a je nám ctí, že se nám právě dnes podařilo hned dvakrát u Nejvyššího správního soudu obhájit územní plán jedné středočeské obce. Z rozsudků NSS vyplývá několik zajímavých věcí. Oba případy se týkaly zástavby v záplavovém území.