Ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu bylo uveřejněno rozhodnutí týkající se tzv. incidenčního přezkumu opatření obecné povahy. Jedná se o druhý typ přezkumu, pro který není relevantní roční lhůta uvedená v zákoně č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.  Pro obce proto incidenční přezkum územního plánu znamená větší nejistotu.

Pro připomenutí toho, co se incidenčním přezkumem rozumí, citujeme z usnesení NSS: „Rozšířený senát zjevně vycházel primárně z toho, že „incidenční“ návrh na zrušení opatření obecné povahy je možné podat „společně“ se žalobou proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo opatření obecné povahy aplikováno vůči navrhovateli. Z formulace § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. (navrhovatel musí být oprávněn „ve věci“, ve které bylo opatření obecné povahy použito, podat ve správním soudnictví žalobu) však nevyplývá, že by se muselo jednat pouze o aplikující rozhodnutí. Naopak, podle okolností daného případu se může jednat též o jiný úkon správního orgánu, který aplikací opatření obecné povahy přímo zasahuje do práv navrhovatele a který je možné napadnout žalobou ve správním soudnictví, tj. např. i žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu.“

Návrh na zrušení opatření obecné povahy má akcesorickou povahu

Nejvyšší správní soud nyní zdůraznil, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je v rámci incidenčního přezkumu v podstatě závislý na „hlavní žalobě“ proti rozhodnutí nebo nezákonnému zásahu: „Zároveň je zřejmé, že rozšířeným senátem připuštěný incidenční návrh na zrušení aplikovaného opatření obecné povahy, který lze podat ve zvláštní lhůtě, má akcesorickou povahu, tzn. že jeho projednatelnost je závislá na tom, zda žaloba ve správním soudnictví proti úkonu správního orgánu aplikujícímu opatření obecné povahy byla podána a zda pro rozhodnutí o ní je potřebné rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy.

Tuto akcesorickou povahu incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy zmínil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 14. 5. 2021, č. j. 5 As 430/2019–32, v němž vysvětlil, že řízení o „abstraktním“ návrhu a o „incidenčním“ návrhu na zrušení opatření obecné povahy jsou zcela samostatná a navzájem na sobě nezávislá. Zároveň z uvedeného rozsudku vyplývá, že žaloba proti aplikujícímu úkonu má sloužit jako „podvozek“ pro (incidenční) návrh na zrušení opatření obecné povahy, tj. má být mezi nimi jasná obsahová provázanost.

Ta by nebyla dána, pokud by např. navrhovatel incidenčního přezkumu ve společně podané žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu vůbec neuplatnil žalobní bod týkající se v návrhu tvrzené nezákonnosti aplikovaného opatření obecné povahy. Akcesoričnost incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy by nepochybně nebyla dána ani tehdy, pokud by řízení o žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu bylo skončeno procesním způsobem (např. zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku, odmítnutím apod.).“

Incidenční přezkum není možný i v dalších situacích

V usnesení, o kterém píšeme v tomto článku, šel ale NSS ještě dál, když konstatoval, „že akcesoričnost incidenčního návrhu na zrušení opatření obecné povahy není dána ani za specifické situace, kdy je zjevné, že rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vůbec nemůže jakkoli ovlivnit výsledek řízení o žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu, resp. ani právní názor soudu případně vyslovený ve vyhovujícím rozsudku. 

Tak tomu může být i tehdy, pokud správní soud žalobě proti aplikujícímu úkonu správního orgánu vyhoví ze zcela jiných důvodů, než je tvrzená nezákonnost opatření obecné povahy, přičemž je nepochybné, že rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy za dané situace již nemůže jakkoli ovlivnit právní postavení navrhovatele…

Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že akcesoričnost návrhu na zrušení opatření obecné povahy, tj. jeho reálný význam pro rozhodnutí o žalobě proti úkonu správního orgánu, kterým bylo opatření obecné povahy vůči navrhovateli použito, je zvláštní podmínkou řízení o incidenčním návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 věty druhé s. ř. s. Pokud je zjevné, že tato podmínka řízení není splněna, je namístě takový návrh na zrušení opatření obecné povahy odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“

Závěr

Pokud tedy v případu, který se u NSS ocitl, došlo k tomu, že Krajský soud v Praze shledal už před řešením incidenčního přezkumu předmětného opatření obecné povahy, že zásah učiněný na základě takového opatření byl nezákonný, a navíc bylo mimořádné opatření zrušeno a nahrazeno jiným dokonce ještě před rozhodnutí Krajského soudu, pak nejsou dány podmínky pro incidenční přezkum.

(Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2022, čj. 4 Ao 7/2021-179)