Nejvyšší správní soud opět přezkoumával další územní plán, tentokrát šlo o jednu obec nedaleko Brna. Nejdůležitějším bodem argumentace obce bylo, že dotčený vlastník podal námitky až v souvislosti s opakovaným veřejným projednáním části územního plánu, která ovšem nezasahovala do úpravy poměrů na jeho pozemcích, tj. je podal opožděně. Správní soudy daly obci za pravdu a územní plán podržely.

Nejvyšší správní soud neřekl nic nového ani zvláštního, ale pro pořádek stojí za to jeho názory zopakovat, protože vlastníci i obce při územním plánování neustále chybují. Popisovaný rozsudek NSS lze minimálně považovat za zajímavé shrnutí judikatury.

Chcete-li se bránit u soudu, podejte včas kvalitní námitky, milí vlastníci

NSS nejprve zopakoval, že „z rozhodovací praxe zdejšího soudu se dále podává, že správní soudy jsou při přezkumu územních plánů (zejména pak při přezkumu jejich proporcionality) povinny postupovat zdrženlivě… Mají bránit jednotlivce (a tím zprostředkovaně i celé politické společenství) před excesy v územním plánování… Je právem samosprávy uspořádat své územní poměry podle vlastních představ, přičemž do postupů samosprávy lze zasahovat pouze omezeně. Nepřiměřené zásahy soudní moci do konkrétních odůvodněných a zákonných věcných rozhodnutí územní samosprávy by byly porušením ústavních zásad o dělbě moci.“

Dále pak popsal, o co ve věci šlo: „Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že před opakovaným veřejným projednáním (dne 11. 12. 2020) podal „řadu námitek.“ Toto tvrzení však nemá oporu ve správním spise. Stěžovatel dodal námitky k návrhu územního plánu do datové schránky pořizovatele dne 22. 12. 2020, přičemž k doručení došlo dne 28. 12. 2020. Podání je sice datováno ke dni 4. 12. 2020, ale obsahuje přílohy (ve formě snímků obrazovky), ze kterých je zřejmé, že byly vytvořeny ke dni 22. 12. 2020.

Jak tedy správně dovodil krajský soud, stěžovatel podal námitky až ve spojitosti s opakovaným veřejným projednáním dne 11. 12. 2020, resp. s oznámením o jeho konání ze dne 1. 12. 2022 (což zmiňuje stěžovatel i v podaných námitkách). Jak již bylo výše uvedeno, opakované veřejné projednání bylo nařízeno jen pro tu část návrhu, která byla ovlivněna aktualizacemi ZÚR JMK. Oznámení o jeho konání výslovně zmiňuje, v jakém rozsahu bude návrh projednán.“

Klíčové bylo pak následující: „Stavební zákon v § 52 odst. 2 přitom stanoví, že námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení. Podle § 53 odst. 2 věta poslední stavebního zákona dále platí, že upravený návrh a případné upravené nebo doplněné vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území se v rozsahu těchto úprav projedná na opakovaném veřejném projednání; přitom se postupuje obdobně podle § 52.“ 

Krajský soud námitky vyhodnotil jako opožděné

„Jak tedy správně dovodil krajský soud, námitky stěžovatele byly podány opožděně. Jejich obsah nesouvisel s úpravou, která byla projednávána na opakovaném veřejném projednání dne 11. 12. 2020. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani argumentace stěžovatele, že opakované veřejné projednání bylo nařízeno v souvislosti s výkonem státního dozoru, v rámci kterého nadřízený správní orgány vytkl pořizovateli vady, které se týkaly celého návrhu, tudíž přípustné musely být i námitky k návrhu jako celku.

V reakci na státní dozor proběhlo nové veřejné projednání v srpnu roku 2020, při kterém skutečně nebyl omezen rozsah námitek a připomínek na část území. Toto projednání ve svém podání však stěžovatel zcela opomíjí. Ze správního spisu pak vyplývá, že nutnost provést opakované veřejné projednání v prosinci byla dána zejména aktualizací ZÚR JMK. Tyto změny se však týkaly jiných pozemků (na opačném konci území městyse).

Lze tak dojít k dílčímu závěru, že krajský soud nepochybil, pokud ve shodě s odpůrcem vyhodnotil námitky stěžovatele jako opožděné. Krajský soud na zákonném podkladě aproboval postup, při kterém odpůrce k námitkám stěžovatele nepřihlédl, byť se k nim alespoň ve stručné podobě vyjádřil v rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek. Krajský soud také správně upozornil, že stěžovatel v řízení před soudem ani netvrdil objektivní důvody pro svou pasivitu.“

Bez námitek se neposuzuje zpravidla proporcionalita řešení

Ani další závěry NSS nijak nevybočují z jeho ustálené judikatury: „V tomto směru postup krajského soudu odpovídá i ustálené judikatuře zdejšího soudu. Z té vyplývá, že proporcionalita přijatého řešení (pátý krok algoritmu) nemůže být předmětem soudního přezkumu, nemohl-li ji pro nedůvodnou pasivitu navrhovatele posoudit odpůrce v průběhu pořizování daného opatření obecné povahy.

Pokud účastník mohl při přiměřené péči o svá práva podat věcné námitky či připomínky proti připravovanému řešení a bez objektivních důvodů tak neučinil, nemůže Nejvyšší správní soud bez závažných důvodů porušit právní jistotu dalších účastníků, kteří svá práva aktivně prosazovali již v průběhu přípravy územního plánu a nyní tento územní plán respektují. Mohlo by tím docházet k situacím, že by účastníci v průběhu přípravy neaktivní měli výhodnější postavení a jejich práva by byla chráněna ve větší míře než práva účastníků, kteří svá práva zákonem předpokládaným způsobem hájili…

Je tedy zřejmé, že není k dispozici obecně platné pravidlo, jak postupovat při zjištění, že navrhovatel byl pasivní před přijetím územního plánu. Podstatnou roli tu hrají konkrétní okolnosti, za kterých byl navrhovatel pasivní. Může tak dojít i k tomu, že i ve vztahu k totožnému územnímu plánu může být předchozí pasivita různých subjektů hodnocena odlišně, v závislosti na konkrétních okolnostech, které mohou tuto pasivitu částečně osvětlit. Není tedy vyloučeno, aby i přes pasivitu navrhovatele soud shledal za určitých okolností takové nedostatky napadeného opatření obecné povahy, že pro ně zhodnotí příslušné body návrhu jako důvodné.

Ke zrušení územního plánu by soud měl přistoupit tehdy, pokud jeho přijetím došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řízení a opatření jako celku… Závažné důvody pro zrušení územního plánu představuje porušení kogentních procesních a hmotněprávních norem chránících zásadní veřejné zájmy, které stěžejním způsobem předurčují proces přijímání a obsah opatření obecné povahy.“

Rozsudek NSS ze dne 7. 2. 2023, čj. 7 As 232/2022 – 25ostupný na www.nssoud.cz