Od konce ledna 2023 je účinný zákon č. 19/2023 Sb., kterým se mimo jiné změnil stavební zákon. Snahou novelizace je znemožnit obcím a jejich občanům bránit se proti nechtěným a mnohdy mimořádně problematickým větrníkům a rozhodovat o tom, jak dobře a kvalitně se bude v místě žít. Doteď totiž obce skrze územní plány měly možnost rozhodovat o tom, kde budou či nebudou větrné elektrárny stát, dnes jim hrozí, že o tuto možnost a „právo veta“ přijdou.

Domníváme se ale, že se přes v tvrzení v médiích ještě stále dá proti větrníkům leccos udělat a rozhodně není pravdou, že by referenda ztratila svůj význam.

Co se novelou změnilo

Nejprve se podívejme na § 2 odst. 1 písm. m) bod 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“), kde je definovaná technická infrastruktura, kterou se nově rozumí také „energetické vedení výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů“. Je vtipné, že se zákonodárci do novely vloudil šotek, a tak chybí poměrně důležitá interpunkce, kdy mezi „energetické vedení“ a „výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů“ chybí čárka, a tak se vlastně nedá vůbec říci, že by samotné větrníky (tj. ony výrobny) byly technickou infrastrukturou, ministerstvo ale chce svoji neschopnost dohnat výkladem, než se mu zase podaří předpis novelizovat.  

Předpokládejme ale, že se to brzy podaří a ustanovení bude dávat ten smysl, který zákonodárce zamýšlel. Co je pro obce a jejich občany tak nebezpečné? Jde o ustanovení § 18 odst. 5 stavebního zákona, který řeší umisťování staveb v nezastavěném území, kde se uvádí: v nezastavěném území lze v souladu s jeho charakterem umisťovat stavby, zařízení, a jiná opatření pouze pro zemědělství, lesnictví, vodní hospodářství, těžbu nerostů, pro ochranu přírody a krajiny, pro veřejnou dopravní a technickou infrastrukturu, přípojky a účelové komunikace, pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a dále taková technická opatření a stavby, které zlepší podmínky jeho využití pro účely rekreace a cestovního ruchu, například cyklistické stezky, hygienická zařízení, ekologická a informační centra.

Uvedené stavby, zařízení a jiná opatření včetně staveb, které s nimi bezprostředně souvisejí včetně oplocení, lze v nezastavěném území umisťovat v případech, pokud je územně plánovací dokumentace z důvodu veřejného zájmu výslovně nevylučuje.

Z toho ti, kdo se snaží na větrnících profitovat, dovozují, že obce již nebudou mít možnost v územním plánu větrníky řešit a investorům bránit, leda by vlastnily pozemky, které takový podnikatel s elektrickou energií bude potřebovat.

Podle našeho názoru to ale není tak docela pravda.

Co se rozumí charakterem území

Podle § 19 odst. 1 písm. j) platí, že je úkolem územního plánování mj. s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí vyhodnocovat a, je-li to účelné vymezovat vhodné plochy pro výrobu; plochy pro výrobu elektřiny, plynu a tepla včetně ploch pro jejich výrobu z obnovitelných zdrojů vymezovat rovněž s ohledem na cíle politik, strategií a koncepcí veřejné správy v oblasti energetiky a klimatu.

Podle § 79 odst. 3 písm. v) stavebního zákona platí, že rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW, pokud jsou v souladu s územně plánovací dokumentací, s výjimkou stavby vodního díla, kulturní památky a stavby ve zvláště chráněném území, památkové rezervaci nebo památkové zóně.

Jak vidno, územně plánovací dokumentace ani po novele není tak docela bez významu.  Jednak je možno v nezastavěném území vyloučit umisťování staveb z důvodu ochrany veřejného zájmu. Využití tohoto ustanovení se dá jistě v případě velmi kontroverzních větrníků dobře představit. Novela stavebního zákona navíc doplnila § 19a, ve kterém se definuje, co je to charakter území. Má se určovat zejména podle funkčního využití, struktury a typu zástavby, uspořádání veřejných prostranství, dalších prvků prostorového uspořádání a urbanistických, architektonických, estetických, kulturních a přírodních hodnot území, včetně jejich vzájemných vztahů a vazeb, a to především vymezením v územně plánovací dokumentaci.

Z toho je patrné, že umístění větrníků může být mnohdy dost těžko v souladu s charakterem nezastavěného území. Navíc mají obce možnost územní plán upravit tím způsobem, že definuje charakter území tak, aby nebylo možno tvrdit, že je s ním v souladu právě větrná elektrárna. Je ale pravděpodobné, že z těchto situací vznikne řada soudních sporů, které obcím také jedině přitíží. Přitom by bylo daleko vhodnější ponechat na místních, aby sami rozhodli, jak chtějí žít a jak má vypadat jejich životní prostředí.

Referenda jsou pořád možná a důležitá

Zajímavou možností je místní referendum, které občanům umožní se vyjádřit jasně, a především pro obec závazně – přání občanů nemohou zastupitelé obejít, pokud je v souladu se zákony. Místní referendum probíhá podle zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu.

V několika obcích již referenda o větrných elektrárnách s úspěch proběhla. V médiích se psalo kupř. o Kolovči na Domažlicku.  V únoru 2022 se tam hlasovalo o následující otázce:

Z 383 oprávněných voličů hlasovalo 243 proti větrníkům.

V říjnu 2021 proběhlo podobné referendum v Drnholci. Podle přehledu o konaných místních referendech vedeného Ministerstvem vnitra byla otázka jednoduchá: „Souhlasíte s tím, aby byly v katastrálním území obce Drnholec umístěny větrné elektrárny?“ Pouhých 429 občanů oproti 371 rozhodlo o tom, že se v Drnholci elektrárny stavět nebudou.

Do třetice můžeme zmínit obec Jamné, kde se hlasovalo na podzim 2019. Také zdejší otázka byla prostá: „Souhlasíte s výstavbou větrných elektráren v katastrálním území obce Jamné u Jihlavy?“ Výstavbu odmítlo 187 obyvatel, souhlasilo 61.

Výsledky referend jsou ve všech třech případech pro samosprávy závazné a musí se jimi řídit.

I po novele stavebního zákona, která se snaží obce a občany z rozhodování o větrnících „vyšachovat“, se jistě dají najít cesty, jak se bránit. Referenda mají stále svůj smysl a není třeba házet flintu do žita.

S místními referendy máme bohaté zkušenosti. Podělíme se s vámi o naše znalosti.

Obce nemusí poskytnout svoje pozemky

Pokud by investor potřeboval nemovitosti obce k realizaci svého záměru, pak může tvrdě narazit. Obce totiž vůbec nemají povinnost svoje pozemky poskytnout a nemusí nikomu dát ani tzv. služebnost. V rámci soukromoprávních vztahů vystupují jako každá jiná fyzická či právnická osoba (jako jakýkoliv jiný vlastník) a samy se rozhodují, co je pro ně či není výhodné či prospěšné.

Pokud tedy mají větrníky stát na pozemcích obce nebo tyto mají být jinak využity, lze referendem obci zakázat pozemky poskytnout anebo se tak může rozhodnout obec sama.

Když už elektrárny, tak kompenzace

Výstavba nejen větrných elektráren přináší do obce řadu problémů. Ne vždy si obyvatelé myslí, že jediným řešením je elektrárny nestavět, ale současně chtějí, aby jim vzniklé nepohodlí investor kompenzoval. Tento zcela legitimní požadavek, kdy podnikatelé kompenzují občanům negativní dopady své činnosti, mohou s investorem a obcí řešit kupř. skrze smlouvu.

V České republice není takové vyjednávání zatím příliš obvyklé, ale současně jde o přínosný nástroj, který chrání zájmy všech. Mnohé obce již dnes uzavírají soukromoprávní smlouvy s developery a dalšími stavebníky o tom, jak se bude financovat a budovat veřejná infrastruktura jako je kanalizace nebo chodníky a silnice potřebné pro novou rezidenční zástavbu nebo nejrůznější provozy.

Smlouvami uzavíranými mezi obcí a investorem se dlouhodobě zabýváme. Jsme schopni navrhnout řešení na míru i ve složitých případech.

Aktualizace:

Naše závěry potvrzuje i zpráva MMR.

20. 3. 2023 MMR k problematice zveřejnilo metodiku, o které píšeme zde.