Otázka: Co se rozumí pod pojmem podzemní podlaží? Je někde definováno nebo je to uvedeno v judikatuře?

Odpověď:

Definici pojmu „podzemní podlaží“ najdete v ČSN 73 4301 Obytné budovy: Za podzemní podlaží se považuje každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého upraveného terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu domu.[1] Stejně definuje pojem podzemní podlaží vyhláška č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva v § 2 písm. b), podle kterého se podzemním podlažím každé podlaží, které má úroveň podlahy nebo její převažující části níže než 800 mm pod nejvyšší úrovní přilehlého terénu v pásmu širokém 5,0 m po obvodu budovy. Pokud jde o judikaturu, je poměrně skromná.

K posuzované otázce jsme našli toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (týká se Prahy, proto je použita jiná vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hl. m. Praze, nicméně závary jsou použitelné obecně): „Stavební úřad původně vyhodnotil stavbu domu čp. 771 jako rodinný dům. Žalovaný však v napadeném rozhodnutí stavbu domu čp. 771 přehodnotil a vyslovil, že se jedná o bytový dům, protože se jde o stavbu, „která je v části severozápadní obvodové stěny zapuštěna do svažitého terénu“ a v této části má úroveň podlahy min. 2,35 m pod úrovní upraveného terénu. Dle čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky OTPP je podzemním podlažím „podlaží, které má úroveň podlahy nebo její větší části níže než 0,80 m pod nejvyšším bodem přilehlého terénu v pásmu širokém 3,0 m po obvodu stavby; podlaží s vyšší úrovní podlahy, včetně podlaží ustupujícího, je podlažím nadzemním“.

Z těchto důvodů žalovaný vyhodnotil, že stavba má dvě podzemní podlaží, proto není rodinným domem, ale domem bytovým. Jako na dům bytový se na stavbu dle žalovaného neuplatní žádné regulativy týkající se zastavěnosti a ohledně odstupů staveb se uplatní pouze čl. 8 odst. 1 vyhlášky OTPP, stanovící obecné požadavky na odstupy staveb. Městský soud se s hodnocením žalovaného v podstatě ztotožnil a k dopadům do práv stěžovatelky se vyjádřil tak, jak je uvedeno v odst. [9]. Pro porozumění dalšímu výkladu je vhodné na tomto místě připojit znázornění průčelí a řezu domu čp. 771 ze správního spisu:

Výklad žalovaného se vyznačuje absurditou. Žalovaný dovodil, že sahá-li část jedné stěny či celá jedna stěna budovy pod úroveň stanovenou v čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky OTPP, je celé podlaží podzemní. Z článku 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky OTPP však vyplývá, že by měl posuzovat, zda je celá úroveň podlahy nebo její větší části pod stanovenou úrovní přilehlého terénu.

Právní výklad, který každou budovu, která je postavena ve svahu, a je tedy částečně (na jedné straně domu) zanořena pod úroveň terénu, považuje za budovu o více podzemních podlažích a vylučuje tak to, aby formálně byla rodinným domem, je v očividném rozporu s obvyklým chápáním pojmu „podzemní podlaží“. Ještě méně je takový názor pochopitelný tehdy, když tato „podzemní podlaží“ s obytnými prostorami jsou z větší části umístěna nad zemí, mj. s plnohodnotnými okny a vstupními dveřmi z ulice, přičemž „první podzemní podlaží“ je užíváno jako hlavní obytné podlaží, jako je tomu u domu čp. 771 ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení, zatímco jediné „nadzemní“ podlaží má toliko malá kruhová a půlkruhová okna pod střechou.

Pouze pro ilustraci lze poznamenat, že podobným výkladem by bylo lze například označovat u Vily Tugendhat podzemním podlažím i její světoznámý hlavní obytný prostor, a to jen proto, že vila byla postavena ve svahu (viz nominační dokumentace Vily Tugendhat dostupná na http://whc.unesco.org/uploads/nominations/1052.pdf). Takový výklad je nejen (v kontextu projednávané věci) zřetelně účelový, odporuje běžné zkušenosti, a nemůže obstát.“ (Rozsudek NSS ze dne 19. 4. 2013, čj. 8 As 75/2010 – 165, rozsudek obstál i před Ústavním soudem – usnesení IV.ÚS 2070/13 ze dne 26. 8. 2013.)

Na tento rozsudek navázaly některé další, kupř. rozsudek NSS ze dne 29. 10. 2014 čj. 3 As 52/2014 – 42: „Z nákresu v projektové dokumentaci (jehož výřezy předložila také stěžovatelka ke kasační stížnosti) je patrné, že přízemí je na jižní straně domu částečně pod úrovní terénu (ulice H.). Z výškového kótování vyplývá, že podlaha přízemí je ve výšce 344,750 m n. m. Přitom výška terénu dosahuje ve vzdálenosti 3 m od východní stěny domu výšky 345,950 m n. m. V této vzdálenosti je tak terén ve výšce 1, 2 m nad podlahou přízemí.

Podle zmíněné projektové dokumentace však terén rovnoměrně klesá tak, že úrovně 0,8 m nad úrovní podlahy přízemí dosáhne (odhadem) ve vzdálenosti cca 1, 8 m od východní stěny domu. Při rozměrech šířce podlahy přízemí 12, 68 m by tedy vycházelo tímto hrubým odhadem, že níže pod úrovní terénu než 0, 8 m se může nacházet zhruba jedna sedmina podlahy v přízemí domu. Už z tohoto prostého hrubého odhadu je zjevné, že podlaží označované projektovou dokumentací jako přízemí je skutečně podlažím nadzemním ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. j) vyhlášky OTPP, neboť jeho větší část se zjevně nenachází v hloubce 0,8 m pod úrovní terénu.

Opačný výklad by odporoval i obvyklému chápání pojmu „podzemní podlaží“, neboť přízemí umisťovaného domu je z výrazně převažující části nad zemí a má okna ze všech stran. (viz také argumentace rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2013, č. j. 8 As 75/2010 – 165). Nejvyšší správní soud argumentaci městského soudu rozvedl pro zvýšení její přesvědčivosti, neboť Městský soud v této části argumentoval věcně správně, byť poněkud úsporně.“

[1] Viz 1000 otázek ke stavebnímu právu.

TENTO DOTAZ BYL ZVEŘEJNĚN V RÁMCI NAŠÍ VÝZVY: 365 ČLÁNKŮ NEBO DALŠÍ KOČKA. PŘIJÍMÁME DOTAZY K ÚZEMNÍMU PLÁNOVÁNÍ, KTERÉ ZDARMA ZODPOVÍME.